Spytihněv I. a jeho bratr i nástupce Vratislav I. byli, zdá se, pobožná knížata, jež starali se méně o rozmnožení a rozšíření moci své vně, nežli o rozšíření a upevnění křesťanství doma. Onen vystavěl, mimo jiné kostely, zvláště chrám sv. Marie před sídlem svým, tak řečeným Týnem v Praze, a chrám sv. Petra na hradě Budči;¹ tento založil a nadal kolegiátní chrám sv. Jiří na hradě Pražském, tam, kde později povstal známý klášter jeptišský.² A totě vše, co se dá vypravovati o knížatech těchto z dobrých pramenů, a tudíž s celou jistotou. Ani léta panování a smrti jejich nedají se s důvodem určiti; podobné však jest, že onen umřel léta 912, tento roku 926.³ Matka jejich, svatá Ludmila, přebyla životem oba syny své.

   Vratislav I. měl s manželkou svou Drahomírou, kněžnou lutickou, tři syny, Václava, Boleslava, Spytihněva,⁴ i čtyři dcery. Kníže   V á c e s l a v   neboli   V á c l a v , nástupce otcovského trůnu, byl při otcově smrti teprv 18 let stáří;⁵ hrdá i pánovitá Drahomíra zmocnila se tedy vlády zemské a poručenství nad synem. Úmyslům však jejím ctižádostivým Ludmila byla na závadu. Tato neméně rozumná nežli dobrá a tichá paní, horlivá křesťanka i matka chudých, požívala v lidu více úcty a přízně, nežli nevěsta její; vychovavši knížete Václava, roznítila v něm mysl nábožnou a horlivost křesťanskou, i získala také veškerou lásku vnuka svého.⁶ Pro takový vliv ale stará tchýně zdála se býti nové vládkyni nebezpečnou; a možná, že k tomu připojilo se i bažení po vdovím statku jejím. Nadarmo Ludmila odříkala se všeho účastenství ve vládě a správě zemské; nadarmo uchýlila se na svůj hrad Tetín, chtíc tam podál hluku světského sloužiti samému Bohu a pečovati jen o spasení duše své: Drahomířina nenávist a nedůvěra i tam ji stíhala. Houf ozbrojenců uveden do Tetína; jeho dva náčelníci vpadnuvše do komnaty Ludmiliny, udávili ji, ana se modlila, jejím vlastním závojem, dne 15. září roku 927.⁷ Na pokání za tak hříšný čin dala Drahomíra potom dům, ve kterém ta vražda se stala, přestaviti v chrám ke cti Michala archanděla;⁸ tělo mučednice však převezeno později z Tetína do Prahy a tu v někdejším klášteře sv. Jiří na hradě pochováno bylo.⁹

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. III., čl. 1 (33. část).

[Pokračování ...].

Petr Šimík (2007).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
5. část: O dívčí válce.
6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislav, zatčení Metoděje.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty, Svatoplukova svatba.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka, o třech prutech Svatoplukových.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

 

Srovnání: • I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává). • I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává). • I. stsl. legenda (Min.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává). • Crescente (bav.): Zavraždění kněžny Ludmily, Zavraždění knížete Václava a translace těla (chybí motiv vražd). • Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva, Václavovo mládí, Václavovy skutky, Václavovo vidění a proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů, Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání na hostinu, Zavraždění Václava, Translace. • Kristián: Stáří prvních Přemyslovců, Václavovo vidění a proroctví, Vražda knížete Václava, Přenesení těla. • II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí, Václavovy skutky, Václavovo vidění a proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí moci a vyhnání Drahomíry, Stavba a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání do Boleslavi, Přípitek archandělu Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky. • Fuit (překl. B. Ryba): Vražda kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí). • Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy). • Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy). • Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy). • Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla.

Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Vratislavův hrob“.
Hroby: „Hrob knížete Václava“.
Vražda knížete Václava v legendách: I. stsl. legenda, Crescente, Gumpold, Kristián, Vavřinec.
Vražda knížete Václava v kronikách: Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Kroniky: „Fuldské anály k roku 871“ o přepadení průvodu nevěsty, jíž si Moravané přiváděli z Čech.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).