• „Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem“
„Kdyby byly brány v úvahu jen
její politické dějiny, zůstala by Velká Morava pouze drobnou
historickou epizodou odehravší se na východním pomezí franské
říše, která by v historických příručkách byla maximálně
zmíněna jednou či dvěma větami. Co z ní učinilo tak významný
a nepominutelný historický fenomén,
byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo
tak dalekosáhlý význam pro kulturní – a namnoze i politický
– vývoj velké části slovanského světa na dlouhá staletí“
(Vladimír Vavřínek 2001).
• „Propuštění
arcibiskupa Metoděje z konfinace bavorskými biskupy“
„Pod mezinárodním diplomatickým tlakem podloženým vojenskou
silou se Svatoplukovi podařilo v roce 873 dosáhnout Metodějova
propuštění“ (Lubomír E. Havlík 1992). • „Bořivoj
– Svatoplukův místodržící v Čechách“
„Jak se Bořivoj, kníže moravský, dostal na pražský knížecí
stolec“ (Lubomír E. Havlík 1994).
• „Založení
pražského biskupství“
„Založení pražského biskupství (973/976) a co mu předcházelo“
(Petr Charvát 2004).
•
„Historie psaná štětcem“
aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen
Historie Velké Moravy a počátků českého „přemyslovského“
státu zachycená v první polovině 11. století na malbách v rotundě Nanebevzetí
P. Marie a sv. Kateřiny
ve Znojmě. Výklad křesťanské symboliky maleb, neboť pohan Přemysl,
jak známo, již byl vzat k zeti Cereřinu a proto na stěně křesťanské kaple nemá co
pohledávat (Petr Šimík 2004).
• „Lenní
hold Břetislava I. králi Jindřichovi v Řezně roku 1041“
aneb Lež má krátké nohy.
...A tak Břetislav musel
pokorně prosit krále o odpuštění a rozhřešení, „jak
to vyžadovala králova čest“. Jelikož se vyvýšil nad
svého pána, musel se nyní ponížit a podstoupit příslušný
trest, tj. vzdát se vlády, a teprve pak bylo možno s ním
dále jednat. Na radu kolemstojících knížat, prý pohnutých
jeho pokorou, přijal Jindřich Břetislavovo p o k á n í
a vrátil mu zpět Čechy. Šlo pochopitelně o symbolický
akt: k jeho podstatnému obsahu patřilo zřejmě zřeknutí
se vlády (podle kanonického předpisu shora citovaného) a její
předání z rukou krále (což již s kanonickými
předpisy nesouvisí) (text B. Krzemieńske 1999 poznámkami a komentářem
opatřil P. Šimík 2009).
• „Církevní
schisma roku 1054“
Vzájemná exkomunikace byzantského patriarchy (16. července) a
papežských legátů (na synodě 24. července) při jednání v Konstantinopoli roku 1054, její příčiny a následky (B. Zástěrová 1996).
• „Biskupské
mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“
Právo užívat mitru získal od papeže Mikuláše II. (1059-1061) v roce 1059
nebo 1060 jako první kníže Spytihněv II.
(1055-1061) za roční poplatek 100 hřiven stříbra. Kníže Vratislav II. (1061-1092) si právo nosit biskupskou mitru dal schválit
papežem Alexandrem II. (1061-1073) za stejný roční poplatek,
jako Spytihněv II., a od papeže Řehoře VII. (1073-1085), na začátku
jeho pontifikátu, znovu potvrdit (Josef Žemlička 1997). Kronikář
Kosmas (†1125) o této panovnické insignii předkrálovského
období překvapivě mlčí. Avšak jeho syn, olomoucký biskup Jindřich
Zdík (1126-1150), ji neopomněl dát vyznačit na portrétech obou
knížat ve znojemské rotundě (1131-1134).
• „Soběslav I., Jindřich Zdík
a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
Počátky Soběslavovy vlády a reformy olomouckého biskupa
Jindřicha Zdíka, jenž významně ovlivnil dění na Moravě ve druhé
čtvrtině 12. století (text L. Jana 2006 poznámkami a komentářem
opatřil P. Šimík 2009).
• „Rytý
nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové
falzum
Nápis byl vyškrábaný do omítky (tedy jistě „neoficiální“)
na západní stěně
rotundy někdy na konci 12. století, svým
obsahem a vročením se vztahuje k roku
1134. Tehdy byly v rotundě dokončeny poslední drobné
stavební úpravy
a doplněny portréty devíti panovníků. Vyrytý šestiřádkový text je
sestaven z latinských zkratek.
Jejich interpretaci odborníci přizpůsobili „oficiálnímu“ výkladu
maleb s pohanským libušopřemyslovským mýtem, nikoli
historickým okolnostem. Zde přinášíme důkaz toho, jak hluboce, ale opravdu
hluboce se mýlili (text A. Friedla 1966 poznámkami a komentářem
opatřil P. Šimík 2008).
|