Kníže Vratislav I. a jeho pohřeb v bazilice sv. Jiří (1/3)
Emanuel Vlček

•HIC IACET BEATUS
VRATISLAUS•
PATER •S• VENCESLAI
FUNDATOR HUJUS ECCLESIE

V překladu: „Zde leží blahoslavený Vratislav, otec svatého Václava, zakladatel tohoto kostela“. V. Kotrba datuje zhotovení nástavce do první 15. století. U Vratislavovy tumby stál ještě v 19. století oltář sv. Eustacha (T. E. Nowak 1836), který však byl při pozdějších stavebních úpravách odstraněn.
   Při novém archeologickém výzkumu I. Borkovského byla roku 1959 opuková hrobka knížete Vratislava otevřena. Po sejmutí dřevěné stříšky byla zvednuta a odsunuta náhrobní deska, která byla podložena dřevěnými lištami. Tumba je 234 cm dlouhá, 103 cm široká. Jižní a severní desky jsou 25 cm silné, západní 30 cm a východní deska u schodiště 29 cm. V tělese tumby je dutina 176 cm dlouhá, 52 cm široká a 60 cm hluboká. Stěny této dutiny byly opracovány kamenickým sekáčkem a ozubeným hřebenem. Opracování tzv. zubákem podle V. Kotrby používala Parléřova huť. Jednotlivé desky tumby spojovaly železné svorky, které byly v otvorech v kameni zality olovem. Dno tumby tvořilo několik pískovcových desek, položených vedle sebe na urovnané ploše. Desky vytvářely plošinu 262 cm dlouhou a 133 cm širokou.

   Dne 26. listopadu 1959 byla dutina ve Vratislavově tumbě komisionálně otevřena. V obdélníkové dutině tumby byla uložena olověná truhlice uzavřená volným záklopným víkem. Tato truhlice je 780 mm dlouhá, 250 mm široká a 250 mm vysoká. Byla převázána lněnou tkanicí, na které byla připevněna oválná pečeť z červeného vosku, patřící svatojiřské abatyši Kateřině z Lipoltic (1378-1386).
   Stěny truhlice byly vahou těžkého víka zprohýbány. V prostřední části víka je rytý čtyřřádkový latinský text mající charakter autentiky. Nápis byl vyryt ostrým nástrojem mezi sedmi liniemi ohraničenými svislicemi. Písmena jsou lesklá, jako by byla vyryta nedávno. Mohlo se tak stát roku 1732 při stavbě schodiště chrámového chóru. Latinský nápis zní:

ANNO DNI M^oC^oC^oC^oLXXIX^o IN OCTUA
SANTI/I/ JOHANNIS BAP^TE RECOLLECTA SUNT
OSSA DUCIS WRATISLAI ET IN CAPSA
PNTI SERUSTA

V překladu: „Léta Páně 1379 v oktávu svatého Jana Křtitele byly sebrány kosti vévody Vratislava a uloženy v této schránce“. Na víku schrány leželo dřevěné okrouhlé dvojdílné pouzdro z jasanového dřeva o průměru 145 mm, výšce 45 mm a vnitřním průměru 113 mm. Dřevo pouzdra mělo přírodní barvu a bylo vyrobeno soustružením. Obě jeho části byly spojeny na vystouplých okrajích stlučením na čtyřech místech dřevěnými kolíky délky 30 mm a tloušťky 5 mm. Aby se dalo pouzdro otevřít, musely být kolíky přepilovány.
   V pouzdře byla složena pergamenová autentika o rozměrech 371×220 mm, s plikou širokou 33 mm a s mandorlovitě zašpičatělou pečetí přivěšenou na listinu pergamenovým proužkem. Na listině byl napsán text v 10 řádcích, vyznačený dvojitými linkami. Mezi řádky textu jsou stopy stejného textu, zrcadlovitě otištěného. J. Spěváček (1960) zdůrazňuje, že jde o dokument psaný a vyhotovený v době, která je v listině uvedena, což dokládá její obsah i paleografický rozbor.
   Podle popisu M. Kostílkové má pečeť připojená k listině rozměry 85×57 mm. Do misky z přírodního včelího vosku byl typářem přitisknut tenký plátek (98) červeného vosku, který nese v pečetním poli obraz biskupa sedícího na gotickém trůnu. Ve výši boků postavy je po jednom zašpičatělém erbu se špatně znatelným znamením.
   Latinský text zní:
   „...Anno ab incanacione domini millessimo trecentesimo septuagesimo nono, die prima mensis iulii, pontificatus sanctissimi in Cristo patris et domino, domino Wenceslae, dei gracia Romanorum rege semper augusto et Boemie rege quarto, filio inclitissimi principis Karoli quarti, Romanorum imperatoris et Boemie regis, ad sacri imperii coronam concorditer ellecto, regentibusque sacrasanctam Pragensem ecclesiam reverendissimis in Cristo patribus et dominis, dominis Johanne, tituli basilice duodecim apostolorum presbytero, cardinali, et Johanne, dicte Pragensis ecclesie archiepiscopo et apostolice sedis legato, reverendus in Cristo pater et dominus, dominus Hynko, episcopus Ladimiriensis, ad ordinacionem et peticionem venerabilis et religiose domine, domine Katherine, sancti Georgii castri Pragensis abbatisse, ordinis sancti Benedicti, et collegii utriusque sexus canonicorum, videlicet et sancti – monialum ecclesie eiusdem, recollegit et comportavit corpus et osa incliti Wratislai, ducis Boemie, fundatoris dicte sancti Georgii ecclesie beati, ut communis famat assercio, patris sancti Wenceslai, terre Boemie patroni gloriosi. Eaque, corpus videlicet et ossa, cum magna reverencie et devocione in loco presenti honosifice sepelivit. In cuius rei testiomonium presentes litteras sigillo suo iussit conmuniri“.
   V překladu:
   „Léta od vtělení Páně tisícího třístého sedmdesátého devátého, prvního dne měsíce července, za pontifikátu v Kristu nejctihodnějšího otce a pána, pana Urbana, za zasloužené prozřetelnosti boží papeže (toho jména) šestého, za vlády nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, z boží milosti římského krále vždy rozmnožitele a krále českého (toho jména) čtvrtého, syna nejslavnějšího knížete Karla Čtvrtého, římského císaře a krále českého, svorně zvoleného, aby nesl korunu svaté říše (římské), a v době, kdy řídili posvátný kostel pražský v Kristu nejdůstojnější otcové a páni, páni Jan, titulu basiliky dvanácti apoštolů kardinál – kněz, a Jan, řečeného kostela pražského arcibiskup a vyslanec apoštolské stolice, důstojný v Kristu otec a pán, pan Hynek, biskup vladimírský, z ustanovení a na žádost ctihodné a zbožné paní, paní Kateřiny, (99) abatyše svatého Jiří na hradě Pražském, řádu svatého Benedikta, a sboru obojího pohlaví, totiž kanovníků a řeholnic téhož kostela, sebral a snesl tělo a kosti slavného Vratislava, knížete českého, blahoslaveného zakladatele kostela svatého Jiří, jak hlásá obecné mínění, otce svatého Václava, slavného patrona země České, a slavnostně je pohřbil, totiž tělo a kosti, s velikou důstojností a zbožností na tomto místě. Na důkaz toho rozkázal tento list opatřit svou pečetí“.
   Text listu podává svědectví o příslušnosti kosterních pozůstatků uložených v truhlici knížeti Vratislavovi I. Listina nese datum 1. 7. 1379 a vložil ji vladimirský titulární biskup Hynek z Vladimíra na Haliči, který byl v té době pomocným, tj. světícím biskupem (sufragánem) pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna ve věcech biskupských. V listině je kníže Vratislav označován za blahoslaveného s poukazem na obecné mínění. To mohl být též důvod k vyzdvižení Vratislavových pozůstatků a jejich umístění v novém, k tomu účelu na konci vlády Karla IV. zbudovaném náhrobku. Dále z listiny vyplývá, že opětovného uložení pozůstatků se již Karel IV. nedožil. Bylo provedeno až v době vlády Karlova syna, krále Václava IV.
   Text listiny vložené do hrobu představuje autentiku dotvrzující věrohodnost zde uložených pozůstatků a jejich příslušnost otci sv. Václava, knížeti Vratislavovi I.
   [Pokračování ...].znovu¹ přehlušil² třesk³ zbraní⁴ a⁵

Emanuel Vlček (1997, s. 97-99).

Poznámky:

Petr Šimík (2006).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97-Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud Kosmas vzal námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut sv. Václava“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací
Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.