Také založení hlavního města českého klade se v pověstech národních do panování Přemyslova, ačkoli přípisováno bývá ne jemu, ale manželce jeho Libuši. Ta prý kázala na výsadku, který s Bílé hory vystřeluje podle potůčku Brusnice k řece Vltavě, postaviti hrad, a jej jménem, které od dělníka na první otázku svou za odpověď dostala, „že práh dělá“, Prahou nazvati;¹ potom pak v přítomnosti manžela i starších národu svého jala prý se věštkyně tato hlasem prorockým předpovídati všecku budoucí velikost a slávu hradu i města vznikajícího. Někteří kronikáři čeští sčítali skutek ten na rok 723 po Kr. ne nevhodně, ačkoli kladného důvodu se nedostává. I nelze arci pochybovati, že v jediné té dolině, která podle hlavní řeky Vltavy téměř uprostřed země šíře se prostírá, povstala záhy osada, zvláště poněvadž dolina ta byla na obou koncích pevnými hrady chráněna i zhoubnými povodněmi pro náhlý spád vody méně podrobena. Však i právě proto možné jest, že pohodlné toto městiště bylo již i od nejdávnějších obyvatelů země naší, dávno před Libuší, poznáno a k založení na něm osady stálé použito.²

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 2 (4. část).

[Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
  1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
  2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
  3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
  4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
  5. část: O dívčí válce.
  6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

Srovnání:
Založení hradu jménem Praha: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu dle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).