V Čechách zatím vévoda Bořivoj, jestli ne dříve, jistě aspoň v témže roce 894,¹ jako i Svatopluk, s tohoto světa sešel. Synové jeho Spytihněv a Vratislav odtrhli se od moravské říše a pozváni byvše bezpochyby od Arnulfa, v čele několika českých pánů zabrali se v měsíci červenci roku 895 na sněm říšský do Řezna, kde pak dali se dobrovolně v ochranu říše německé. Arnulf velmi čestně je přijav, slyšel žaloby jejich o bezpráví, které od Moravanů prý snášeti museli, a sliboval pomoc, kdyby Mojmír měl utkati je bojem.² Také zvláště po navrácení se z Říma, kde 25. dubna 896 na císařství korunován byl, přebýval mnoho na blízku hranic českých, aby vždy na hotově byl k ochraně jejich, kdyžby toho potřeba nastávala. Mojmír však odbojem bratrovým příliš zaneprázdněn, nic nepočínal opravdového proti Čechům; stěžoval si toliko poselstvím roku 897 u císaře, že odpadlíky přijímá i podporuje; neb i Srbové tehdáž také, zdá se, že k Arnulfovi přestoupili. Na místě však odčinění, kterého žádáno, přičinil se nyní císař sám k válce bratrské; a když ta vzala nešťastný pro jeho klienta konec, válčil ještě o své újmě dále až do smrti své (8. prosince roku 899) bez prospěchu i bez rozhodnutí.³ Teprve když následujícího léta 900 Bavoři s Čechy spojení do Moravy vpadše tři týdny tu i tam ji plenili, přinutila vzmáhající se nebezpečnost od Maďarů a neschopnost krále Ludvíka IV., příjmím Dítěte, obě strany k pokoji, který nejprv v Řezně roku 901 zavřen a potom i v Moravě přísahami stvrzen byl. Zdali v něm biskupové bavorští upustili od svých pretensí a jestli vůbec v církevním stavu země moravské jaké změny se staly, nepovídá se; aniž pak, pro nastalé hned potom zahynutí státu i církve, mnoho v tom záleží.⁴

   Děje ty, které potáhly za sebou a provázely usazení se Maďarů v dnešním království uherském, netoliko hubeností a neurčitostí došlých nás z onoho věku zpráv velice temny zůstávají, ale také pozdějšími hrubými a nestoudnými smyšlenkami a usilováním novějších spisovatelů uvésti bájky s pravdou ve svornost zamotány jsou v neúchranné odpory a neshody.⁵ Zvláštním osudem právě v rozhodné této době, na prahu X. století, vysychají nám najednou všecky ty prameny, ze kterých jsme čerpati mohli jakouž takouž dosavadních dějin známost; a ze vzbouřeného moře skutků celé čtvrti století nenaskytují se nám již napotom než jednotlivé krůpěje, žízeň zkoumatelovu více dráždící nežli uhašující.

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 5 (27. část).

[Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
  1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
  2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
  3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
  4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
  5. část: O dívčí válce.
  6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava, zatčení Metoděje.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty, Svatoplukova svatba.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka, o třech prutech Svatoplukových.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).