MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

HROBY

 

PROBLEMATIKA HROBU KNÍŽETE BOŘIVOJE

KNÍŽECÍ HROBY V PŮVODNÍ LODI VÁCLAVOVY SVATOVÍTSKÉ ROTUNDY NA PRAŽSKÉM HRADĚ
Emanuel Vlček

   [Pokračování ...].
   (54) Při průzkumu základů svatováclavské kaple roku 1911 objevil Kamil Hilbert uprostřed předpokládaného ochozu lodi rotundy, založené knížetem Václavem, vedle již známého hrobu samotného knížete další pohřby.1 Dva kostrové hroby spočívaly v prodloužení osy jižní apsidy za vítězným obloukem. Z nálezové zprávy vybírám:
   Po vyzvednutí zbytků dlažební mozaiky, tvořené říčními oblázky zatlačenými do vápenné mazanice, byly 1,98 m pod dlažbou kaple, nynější svatováclavské, zjištěny dva pohřby v »dřevěných rakvích«.2 Jižní hrob byl označen K1 a severnější K2. Oba hroby byly uloženy rovnoběžně s hrobem knížete Václava, a to bližší K1 ve vzdálenosti 3,60 m od svatováclavského hrobu. Hrob K2 naléhal těsně na hrob předcházející. Hroby byly orientovány západovýchodně.
Obr. 1. Půdorys jižní apsidy Václavovy svatovítské rotundy (podle K. Hilberta 1934).
Legenda: 1 – po r. 926, 2 – starší, 3 – po r. 1060, 4 – 13. až 14. stol., 5 – kolem r. 1360.3

   V jižním hrobě K1 ležela v zetlelé rakvi, ale s dosud znatelným obrysem, úplná kostra orientovaná hlavou k západu. Hlava byla podložena plochou opukou.4 Hrob byl vyplněn vápnem a byl překryt zetlelým promáčknutým víkem.5 V hrobě nebyl žádný artefakt, který by (55) určoval původ zemřelého. Podle posudku J. Matiegky patřila kostra pravděpodobně muži. Sousední pohřeb K2 byl porušen stavbou Spytihněvovy baziliky a na místě byla zjištěna jen kostra pravé nohy od kolene dolů.6

Obr. 2. Příčný řez hrobem sv. Václava a hroby K1, K2 ve Václavově svatovítské rotundě (podle K. Hilberta 1934).
Nejnižší úroveň podlahy odpovídá Václavově rotundě, prostřední Spytihněvově bazilice, nejvyšší chrámu sv. Víta.7
   Kromě těchto dvou pohřbů K. Hilbert ještě při obnažování základů rotundy nalezl západně od jižní apsidy hraničku pietně srovnaných kostí, která byla přezděna románským zdivem z 11. století. Zde se podle J. Matiegky také jednalo pravděpodobně o kostru muže.8
   „Několik decimetrů nad kostmi byla objevena kožená přilba šitá z dvojité vrstvy hověziny. Byla tvaru komolého kužele o oválné základně, která byla zaklopena kruhovým víčkem z kůže, podloženým dřevěnou destičkou. Přilba měla dole oble odstávající silný okraj a po stranách dva zářezy k protažení řemene“. Tolik z popisů K. Hilberta.
   Po dokončení výzkumu zdiva svatováclavské kaple dal K. Hilbert hrob K1 překrýt betonovou deskou a zbytek hrobu K2 byl zasypán hrobovou výplní. Proto zůstaly částečně obnažené pozůstatky muže v hrobě K1 v původní poloze až do dnešních dnů. Tím bylo umožněno popsané hroby znovu roku 1974 otevřít a dokončit jejich preparaci. Vzdávám hold a úctu dr. K. Hilbertovi za precizní výzkum a za jeho vzorný přístup k ochraně národní památky.
   Ve dnech 25. a 26. 2. 1974 se přikročilo k preparaci a dokumentaci pohřbu K1 a posléze k vyzvednutí zde zachovaných kosterních pozůstatků. Nově provedený výzkum ukázal mimořádnost tohoto nejstaršího hrobu v církevních stavbách Pražského hradu.
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1997, s. 54-55).


Poznámky:

1 Kníže Václav stavbu svatovítské rotundy zahájil asi kolem roku 925 a v roce 930 byla dokončena a posvěcena.
2 Pozdější průzkum ukázal, že se jedná o výdřevu hrobu v podobě sarkofágu zhotoveného z polokulatin. Dno hrobu bylo udusané, bez výdřevy.
3 Viz E. Vlček (1997, s. 55, obr. IV/7).
4 Opuka pod hlavou nebyla při vyzvednutí skeletu v roce 1974 nalezena.
5 Výplní vápnem je zřejmě myšlena hlína s vápnem.
6 Stavba Spytihněvovy baziliky byla zahájena v roce 1060, hroby K1, K2 jsou tedy starší. Srovnej půdorys hrobů.
7 Viz E. Vlček (1997, s. 126, obr. VII/13).
8 Později, v roce 1974, již tato hranička kostí nebyla nalezena. Srovnej E. Vlček (1997, s. 56).

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, Granum, Palacký.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „podélný řez“, „příčný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97-Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdějších písemných a obrazových pramenech.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Kamil Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský sborník I, 1934, s. 220-229.
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. Vyšehrad, Praha 1996.
Michal Lutovský: Hroby knížat. Kapitoly z českých dějin a hrobové archeologie. Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma, CSc. Set Out, Praha 1997.
Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě. Lektorovali Zdeněk Dragoun a Jiří Sláma. Paseka,
Praha a Litomyšl 1997.
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I. Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma, CSc. Set Out, Praha 1998.
Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah