MM - otázky - Jak starý je hrob K1?

MORAVIA MAGNA

JAK STARÝ JE HROB K1 VE SVATOVÍTSKÉ ROTUNDĚ?

JE STARŠÍ, NEBO MLADŠÍ NEŽ SAMA ROTUNDA?

• „Jan Frolík a Zdeněk Smetánka (1997)“
„Je hrob K1 ve Václavově Svatovítské rotundě na Pražském hradě starší, nebo mladší než sama rotunda či dokonce mladší než Václavův hrob v ní?“ Pražští archeologové konečně našli odpověď (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 128n.).

VÝZNAMNÉ HROBY
(126) Kromě pohřebišť položených při kostelních stavbách nebo zcela mimo jejich dosah máme také pro 10. a 11. století doloženy hroby uvnitř hradních kostelů. Tvoří velmi závažnou skupinu, protože velká část z nich je spojena s významnými osobnostmi tehdejší společnosti, ba přímo s vládnoucí přemyslovskou rodinou.¹ Ve všech tehdy na Hradě stojících kostelích (P. Marie, sv. Jiří a sv. Víta) byli pohřbíváni Přemyslovci² i jiné významné osoby a jejich hroby byly také podrobeny výzkumu nejprve archeologickému a poté, zvláště v poslední době, široce (127) pojatému výzkumu antropologickému.³ Ten byl následně konfrontován se závěry plynoucími z písemných pramenů. Přes velké naděje vkládané do výsledků zmíněných průzkumů musíme říci, že poznání je často mnohem méně jasné, než jak se nám jevilo na počátku výzkumu. Archeologové, antropologové a historici zatím nedospěli k jednotnému obrazu, což nelze považovat za nezdar,⁴ ale naopak za počátek hledání nových reálných řešení,⁵ jak je ve vědecké práci obvyklé. Základním kamenem úrazu se zdá být skutečnost, že jen u některých pohřbů můžeme nesporně prokázat, že je zde uložen ten, za koho je pokládán v písemných pramenech či na základě hodnověrné tradice. Naopak v některých případech víme, že při dodatečných manipulacích s pozůstatky došlo jistě k jejich záměně, což situaci velmi komplikuje.

Legenda: 1 – dochované zdivo starší fáze, 2 – zdivo mladší fáze.

Obr. 1. Hrobka v kostele P. Marie Na baště (podle I. Borkovského).

Jediný jasný nález známe z kostela P. Marie. Se zdejšími dvěma pohřbenými jsme se již seznámili v kapitole o počátcích Pražského hradu. Proti identifikaci koster jako pozůstatků knížete Spytihněva I. (†915) a jeho manželky (obr. 1), jejíž jméno neznáme (†918), nejsou vznášeny žádné námitky, naopak přítomnost velkomoravských šperků a fakt, že je zde nejspíše manželský pár, vlastně jiný výklad ani neumožňuje.⁶
Spornější je již určení hrobů ve Svatovítské rotundě. Nálezová situace je dochována velmi neúplně, v ucelenější souvislosti vlastně jenom v původní jižní apsidě a v přilehlé části lodi. Nacházel se zde hrob knížete sv. Václava (†935), který byl archeologicky zkoumán již v roce 1911. Navíc nemalá část pozůstatků tohoto světce byla během raného a vrcholného středověku vyjímána a stala se součástí relikviářů. Řadu dodatečných manipulací dokládají i písemné prameny.

Legenda: 1 – po r. 926, 2 – starší, 3 – po r. 1060, 4 – 13. až 14. stol., 5 – kolem r. 1360.

Obr. 2. Situování hrobů ve Václavově Svatovítské rotundě (podle K. Hilberta 1934).

V prodloužení osy apsidy, ale již v prostoru původní lodě, byly objeveny další dva hroby, ale orientované shodně s hrobem sv. Václava. Identifikace zde pohřbených osob byla od počátku nejasná, proto byly pracovně očíslovány jako K1 a K2. Pod tímto označením se s nimi seznámíme (128) i my. Hrob K1 obsahoval kostru muže ve vydřevené hrobové komoře. V hrobě byl nalezen jediný předmět, a to dýka v dřevěné pochvě pod levou rukou.⁷ V zásypu se vyskytly také zvířecí kosti. Sousední hrob K2 byl z valné části zničen již při výstavbě románské Svatovítské baziliky ve druhé polovině 11. století; dochovala se z něho jen část pravé nohy. Tento stav jeho posouzení rozhodně neulehčuje. Antropologicky byl hrob K1 připsán naposledy knížeti Bořivojovi I.,⁸ o němž není zpráv, kdy přesně zemřel (rozmezí let 888/889, kam se jeho smrt klade, je dedukcí na základě nepřímých historických údajů),⁹ a ani nevíme, kde byl pohřben. Pokud by toto určení mělo být správné, znamenalo by to, že hrob je starší než rotunda sv. Víta, a že celá rotunda i hrob knížete Václava byly orientovány podle tohoto hrobu. Ze všech možných výkladových variant je tato nejméně pravděpodobná.¹⁰ Celá nálezová situace naopak hovoří nejspíše pro to, že muž K1 zde byl uložen až po pohřbení knížete Václava (v roce 938)¹¹ a hrob K1 je jako výraz úcty orientován právě podle něho.¹² Navíc se teorie o hrobu K1 jako hrobu knížete Bořivoje I. nevyjadřuje k tomu, jaký významný nebožtík by se měl nacházet v hrobě K2. Manželka knížete Bořivoje I. (kněžna sv. Ludmila) byla a je pohřbena jinde. Jiná, natolik významná osoba, aby byla pohřbena po boku Bořivoje I., a podle které by také byl orientován hrob sv. Václava, není nikde doložena.¹³
Oba zmíněné hroby, i hrob knížete Václava, o jehož tradiční lokalizaci nemůže být pochyb, byly prozkoumány způsobem odpovídajícím své době. Je tedy k dispozici alespoň elementární dokumentace v podobě slovního popisu a řezu hrobem a jeho okolím.¹⁴ Dochovanou situaci lze také posoudit přímo na místě, v podzemí Svatováclavské kaple. Bohužel není jednoduché sestavit z těchto tří zdrojů ucelený obraz. Nejvíce by nás zajímal vztah hrobů K1 a K2 k podlahám dochovaným v interiéru Svatovítské rotundy. Posouzení tohoto vztahu by napomohlo řešit následnost pohřbů a kostelní stavby.

Porušená maltová podlaha nad hroby K1, K2 s vyznačenou oblázkovou mozaikou.

Obr. 3. Řez hroby K1, K2 a okolím (podle K. Hilberta 1934).

(129) Klíčovou roli řezu hrobem a okolím, zveřejněného ve Svatováclavském sborníku v roce 1934 a dodnes s důvěrou používaného, musíme dnes bohužel poněkud zpochybnit. Jeho detailní studium ukazuje na to, že nebyl pořízen v terénu, ale konstruován až dodatečně, možná s větším časovým odstupem od vlastního výzkumu a měření v terénu, snad podle nějakého náčrtu, který však zatím nebyl nalezen. Některé základní věci zachycuje rozdílně od nálezové situace dodnes dochované v terénu (např. průběh skalního podkladu).¹⁵ Vztah kostelní podlahy předvádí odlišně od slovního popisu. Na řezu je podlaha zakreslena neporušená, v textu se tvrdí opak.¹⁶ Přímo v terénu již tento důležitý detail nelze posoudit. Pravděpodobnost získání posledních klíčových informací zmenšilo vyjímání kosterních pozůstatků muže K1, provedené v roce 1974 pro potřeby antropologického výzkumu. Některé závěry však vyslovit můžeme. Nesouvisle dochovaná podlaha byla do jižní apsidy a do zachované části lodě vložena po jakési, pravděpodobně dosti zásadní přestavbě kostelní stavby, která zlikvidovala všechny starší úpravy v interiéru (např. starší podlahy). Literatura uvádí,¹⁷ že maltová podlaha byla vyzdobena rostlinným motivem z oblázků, zatlačených do malty. Její větší fragment se dochoval. Jeho okraj je rovný, obtížně umístitelný uvnitř rotundy, kde jsou všechny hrany alespoň mírně zakřivené. Publikovaný, shora zmíněný řez umísťuje oblázkový motiv nad hrob K1. Může tedy jít o jakési označení místa pohřbu či vyplnění plochy původní podlahy, narušené zapuštěním obdélníkového hrobu. V tom případě by byl pohřeb K1 mladší než zachovaná podlaha.¹⁸

Rozměry většího fragmentu: 110×65 cm.

Obr. 4. Fragment maltové podlahy s mozaikou z oblázků (podle K. Hilberta 1934).

Lze tedy uzavřít, že hroby K1 a K2 téměř jistě náležejí do doby po roce 938, a to zřejmě do etapy nikoli bezprostředně po tomto roce.¹⁹ Přítomnost dýky hovoří spíše pro osobu světskou než církevní. Naše závěry by značně usnadnila možnost potvrdit, že hrob K2 náleží ženě. Pak by nejspíše šlo o manželský knížecí pár.²⁰ Stav dochování pozůstatků kostry K2 však v současnosti a pravděpodobně ani v nejbližší budoucnosti podobný (130) závěr neumožní. V každém případě to byl pohřeb mimořádně významných jedinců.

Jan Frolík-Zdeněk Smetánka (1997).

Poznámky:

1 –	„Přemyslovská rodina“ – rodina nikdy neexistujících mytických postav Přemysla a Libuše, které na svět přivedli latiníci Kristián a Kosmas. Asi jako kdybychom s vážným vědeckým zaujetím mluvili o „bajajovské rodině“. Působili bychom přinejmenším poněkud komicky.
2 –	„Přemyslovci“ nazvala pražskou větev mojmírovského rodokmenu až romantizující historiografie 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268). Viz „Rodokmen Mojmírovců“. Jak dokládají i malby ve znojemské rotundě moravský král Rostislav byl pozdějšími kronikáři nazýván Svatopluk, Svatopluk starší či starší král (L. E. Havlík 1996, s. 171-174), nebo bylo jeho jméno naopak zamlčováno (viz Kristián nebo legenda Beatus Cyrillus); u tvůrců českého mýtu se zase křesťanský král-oráč Rostislav proměnil v moudrého, předvídavého, prozíravého a přemýšlivého (pohana!) Přemysla (Kristián, Kosmas). Pokud tedy autoři mluví o „vládnoucí přemyslovské rodině“, jedná se ve skutečnosti o rodinu rostislavskou.
3 –	Výsledky Vlčkova antropologického průzkumu kosterních pozůstatků členů prvních tří generací „Přemyslovců“ jsou shrnuty v tab. 12: „Dožitý věk krále Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců«“.
4 –	Jistě. Spíše můžeme mluvit o pohodlí historiků či jejich nechuti cokoliv měnit na stávajícím výkladu nejstarší historie Čechů, opřenému o časové údaje legendistů, než aby se seriózně zabývali výsledky Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu. Srovnej např. D. Třeštík (1997, s. 449n.) a jeho slib (s. 476): „O historické argumentaci mající tyto hypotézy (rozuměj Vlčkovy) podpořit budu ovšem nadále uvažovat“. A uvažuje o ní „nadále“ dodnes, neboť „slibem nikoho neurazíš“.
5 –	Za počátek hledání n o v ý c h reálných řešení máme zřejmě považovat i názory obou autorů v této kapitole. Mělo by spočívat v tom, že v hrobu K1 není pohřbený kníže Bořivoj!
6 –	Oba Bořivojovi synové se ženili pravděpodobně ještě za Svatoplukova života, lze proto zcela oprávněně předpokládat, že jejich manželky pocházely ze vznešených rodů z Moravy. Jejich původ dokládají právě šperky z hrobky v kostele P. Marie, na termín sňatků zase ukazuje pravděpodobný rok narození Vratislavova syna Václava (895). Srovnej tab. 5: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“. Viz také tab. 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
7 –	Vzhledem k celkové délce předmětu – 11 cm – budeme spíš než o dýce raději hovořit o nožíku.
8 –	Viz E. Vlček (1982, s. 26, 28). S touto identifikací se pak ztotožnila i řada archeologů a historiků.
9 –	Dedukce o datu úmrtí Bořivoje (888/889) se opírá o zprávu Reginona z Prümu k roku 890, v níž uvádí, že král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů, vévodství Čechů, a že tak mohl učinit teprve po Bořivojově smrti. V této zprávě je ovšem shrnuto více událostí, které se odehrály do roku 890 (L. E. Havlík 1992, s. 219). Protože tentýž kronikář píše k roku 876 o spojeném království Moravanů a vévodství Čechů, lze ze zpráv pouze dedukovat, že zřejmě předešlého roku (875) Bořivoj jako Svatoplukův místodržící usedl na pražský stolec (nikoliv kdy zemřel). Stalo se tak nejspíš v důsledku jednání Ludvíka II. Němce se Svatoplukovým kancléřem Janem z Benátek ve Forchheimu v roce 874, kterého se patrně účastnil i Ludvíkův syn Karloman (†880). Výsledky tohoto jednání později uznali také Karel III. Tlustý (884) a po jeho smrti (†887) pak Arnulf Korutanský (890). Bylo totiž nutné, aby výsledky ujednání z roku 874 nový východofranský panovník (po smrti svého předchůdce) vždy znovu potvrdil. Srovnej rodokmen Karlovců. V roce 890 se tedy jednalo „jen“ o nové potvrzení smlouvy se Svatoplukem „O odstoupení vévodství Čechů“ z roku 874. Bořivojova smrt v tom nehrála žádnou roli. Rok úmrtí Bořivoje však můžeme stanovit podle údaje Proložní legendy o délce trvání Vratislavovy vlády (při vynechání Spytihněva), tj. 33 let . Jelikož rok úmrtí Vratislava známe (†921), lze od něj odvodit i rok úmrtí jeho otce: 921 – 33 = 888. S datem úmrtí knížete Bořivoje tedy žádný problém nemáme, ovšem s výjimkou obou autorů, kteří si předsevzali, že se pokusí zpochybnit vše, co by knížete Bořivoje mohlo nějak spojovat s hrobem K1.
10 –	Ve skutečnosti je to ale přesně naopak. Viz text dále.
11 –	Podle D. Třeštíka došlo k translaci Václavova těla z Boleslavi do Prahy až v 60. letech 10. století v souvislosti s přípravami Boleslava I. na založení pražského biskupství (D. Třeštík 2000, s. 11).
12 –	Totéž lze tvrdit s jistě větším opodstatněním právě obráceně: Václavův hrob je orientován jako výraz úcty podle hrobu Bořivoje, prvního křesťanského knížete Čechů. Autoři se seznámili s nálezovou situací zřejmě jen velmi povrchně, anebo se z jejich strany jedná o ryze účelové tvrzení. Bořivoj začal našim pražským odborníkům najednou překážet (viz např. M. Lutovský 1997). Stalo se tak poté, co L. Galuška (1996) hypoteticky, ale zcela jednoznačně, ztotožnil hrob 12/59 v samostatné hrobní kapli na sadské výšině s pohřbem moravského krále Svatopluka. Tomu ovšem předcházelo zjištění E. Vlčka (1995) o nápadné podobnosti kosterních pozůstatků z hrobů K1 (Pražský hrad) a 12/59 (Sady u Uherského Hradiště). E. Vlček nevyloučil dokonce ani možnou genetickou vazbu mezi oběma jedinci, tedy Bořivojem a Svatoplukem. Bořivojův původ proto musíme hledat na Moravě (L. E. Havlík 1994, L. Galuška 1996, P. Šimík 2006), což ovšem některým (převážně pražským) historikům a archeologům nehraje do karet. Srovnej D. Třeštík (1987) nebo J. Sláma (2001).
13 –	To svědčí buď o frapantní neznalosti historických souvislostí, anebo o nedostatku invence. Jen namátkou můžeme jmenovat někoho z Bořivojových blízkých, např. jeho otce Rostislava, bratra Gorazda, tchána Slavibora (otce kněžny Ludmily) či strýce Slavomíra (srovnej „Rodokmen Mojmírovců“). Jsou to pro naše autory dostatečně významné osoby? Jejich pohřeb na Pražském hradě sice není nikde písemně doložen, ale totéž můžeme říci o některých dalších „Přemyslovcích“ nebo také o Spytihněvově manželce, která rovněž „není nikde doložena“, přesto je její pohřeb v hrobce kostela P. Marie (viz výše obr. 1) pravděpodobný a naprosto logický. Biskupa Gorazda sice můžeme vyloučit, protože působil na Budči a podle Kosmových anagramů (P11) Bořivoje přežil, ale nic nám nebrání spojovat hrob K2 (hypoteticky) s pohřbem pšovského knížete Slavibora, moravského kněze Slavomíra (srovnej „Rodokmen Mojmírovců“) nebo moravského krále Rostislava (pokud byl v roce 871 mezi vrácenými rukojmími; podle „Granum“ zemřel v roce 877).
14 –	Kromě popisu a řezu hrobem K1 a jeho okolím (viz výše obr. 3) Hilbertova dokumentace obsahuje i půdorys fragmentu maltové podlahy se vzorem tvořeným oblázky vtlačenými do ještě vlhké malty (viz výše obr. 3 a obr. 4). Z toho musí být každému čtenáři zřejmé, že onen fragment maltové podlahy s mozaikou (110×65 cm) nemohl pokrývat celou plochu hrobu a že tedy podlaha byla v tomto místě porušená, jak je uvedeno i ve slovním popisu. Nejasné to je, zdá se, jen našim dvěma odborníkům. Otázku: „Proč byla porušená?“ a zejména „Proč porušená zůstala i nadále?“ si naši odborníci nekladou.
15 –	A jak tedy vypadá „skutečný“ průběh skalního podkladu? Proč nám ho autoři nepředložili?
16 –	Mezi dokumentací a slovním popisem ve skutečnosti žádný rozpor není (viz výše obr. 3). Srovnej výše pozn. 14.
17 –	Přesněji: „Kamil Hilbert uvádí...“. Viz výše pozn. 14.
18 –	Ano, to jistě, ale mladší by byl jen v případě, že by se skutečně jednalo o dodatečně zapuštěný hrob do podlahy rotundy, což je v tomto případě objektivně zcela vyloučeno. Je s podivem, že to tito odborníci včas nerozpoznali (rozpoznat nedokázali či nechtěli?). Platná je samozřejmě ta první varianta (označení místa staršího hrobu), jak vyplývá z dokumentace E. Vlčka (podélný řez hrobem K1), kterou naši archeologové zřejmě „neznají“ a proto se jí v knize ani nezabývají (srovnej E. Vlček 1997, s. 86, obr. IV/8; M. Lutovský 1998, s. 146; P. Šimík 2006, s. 400, obr. 11).
19 –	Od kdy se nepotvrzené domněnky považují za důkaz? Kam se poděla první možnost: „označení místa (staršího) pohřbu“, uvedená autory v předchozí větě? Jeden z nejstarších knížecích hrobů na Pražském hradě nemůže najednou o téměř sto let „omládnout“.
20 –	To je přece nesmysl, vždyť sami autoři výše uvádějí, že kněžna Ludmila je pohřbena jinde, a jinou manželku Bořivoj neměl. Pak je na místě, abychom v případě hrobu K2 uvažovali o pohřbu nějakého muže z Bořivojova (či Ludmilina) nejbližšího okolí (viz výše pozn. 13). S tímto názorem koresponduje západně od apsidy nalezená hranička kostí, snad ze stavbou Spytihněvovy baziliky porušeného neúplného hrobu K2, překrytá zdivem z 11. století. Podle prof. Matiegky se pravděpodobně rovněž jednalo o kostru muže (K. Hilbert 1934, s. 224).

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“
Hroby: „O Svatoplukovi, Bořivojovi a mezích reality“.
Hroby: „Hrob K1 a kníže Bořivoj“.
Hroby: „Hrob K1 a kníže Boleslav I.“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Kamil Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský sborník I. Praha 1934, s. 220-229.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy uspořádané v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě. NM, Praha 1982.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Vl. nákl. aut., Brno 1990.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1995. MNK, Brno 1996, s. 85-230.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě. Paseka, Praha a Litomyšl 1997.
• Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I. Set out, Praha 1998.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Jaroslav Brůžek-Vladimír Novotný: Jak staří umírali staří Přemyslovci aneb Jak přesná je přesnost určení věku jedince podle kostry. Vesmír 78 (129), č. 8, 1999, s. 453-455.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I., II.). Dějiny a současnost XXII, 2000, č. 4 s. 6-11, č. 5 s. 29-32.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). Eds. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah