K ROKU 871

(2. část: přepadení průvodu české nevěsty)

   [Pokračování ...].
   Král [Ludvík Němec] ... se odebral do Bavor a ochránce svého území, totiž biskupa Arna a hraběte Rudolfa, a s nimi jiné, poslal proti Čechům, kteří zamýšleli vpád do jeho království. Nepřátelé však opevnili velmi pevnou hradbou dokola jakési místo a udělali úzkou cestu pro příchod jako nástrahu pro ty [Bavory], kteří střežili hranici; aby byl zabit, kdo by z nich tam náhodou vešel, neboť by v samotném úzkém průchodu nemohl nikam uniknout. Mezitím moravští Slované strojili svatbu a přiváděli dceru kteréhosi vévody z Čechů.¹ Když se to dověděli výše uvedení mužové, to jest Arno a jiní, kteří s ním byli, ihned ozbrojeni pronásledovali nepřátele. Ti prchajíce, přišli však z neznalosti ke vzpomenuté hradbě a tam pro těsnost místa [museli] zanechat koně a výzbroj a zachránili holý život. Když tam přišli, našli 644 koní s otěžemi a sedly a stejný počet štítů,² které tam prchající zanechali, a bez odporu to sebrali a vrátili se radostně do tábora.

Fuldské anály k roku 871 (2. část).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Komentář:
   Na Svatoplukovu manželku, „bezpochyby Bořivojovu sestru“, pomýšlí F. Palacký (1936, díl I., kn. II., čl. 5).
O nevěstě panuje domněnka, že se nazývala Sventožizň: jméno se objevuje spolu se Svatoplukovým v oddíle žijících panovníků a jejich žen v „Knize salcburských bratrstev sv. Petra (starší)“, pag. 10. Obě jména se o něco později objevují (spolu s třetím: Predslav) v „Cividalském evangeliu“, fol. 4, jméno Svatopluka (Suentebulc, Zuentibolch) zaznamenaly „Knihy spolubratrstev“ v Reichenau, pag. 63, 104 (L. E. Havlík 1992, s. 157-158).
   O možném takto vzniklém příbuzenství mezi Svatoplukem a Bořivojem po F. Palackém a H. Jirečkovi uvažoval také J. Steinhübel (1996, s. 7). Avšak „závěry vyvozované z této úvahy pro výklad historických událostí na počátku 10. století jsou těžko přijatelné. Stranou úvah ponechávám zcela nesporné duchovní příbuzenství mezi Bořivojem a Svatoplukem, které se mezi nimi vytvořilo Svatoplukovým kmotrovstvím při Bořivojově křtu“ (J. Sláma 2001, s. 350, pozn. 7). Jedná se ovšem o „výklad historických událostí v poslední třetině 9. století“.
   Rovněž „zcela nesporné duchovní příbuzenství“, jak se domnívá J. Sláma, nemohlo mezi Svatoplukem a Bořivojem vzniknout na základě smyšlené Kristiánovy historky o Bořivojově křtu. Svatoplukovým kmotrovstvím by Bořivoj také nemohl získat značnou až nápadnou podobnost v některých znacích, zejména ne stejnou krevní skupinu B a stejnou anomálii v utváření vnějšího zvukovodu, jaká byla antropologicko lékařským průzkumem kosterních pozůstatků z hrobu 12/59 v samostatné hrobní kapli na sadské výšině u Uherského Hradiště (E. Vlček 1995) zjištěna u jeho údajného kmotra (viz tabulka 5b). To pochopitelně nemohla způsobit pouhá (hypotetická) Svatoplukova přítomnost při Bořivojově (smyšleném) křtu, ani by se to nemohlo stát Svatoplukovým sňatkem s Bořivojovou sestrou (F. Palacký), i kdyby se jmenovala Svatožizně (L. E. Havlík), ale pouze tím, že byli pokrevní příbuzní – bratranci – viz „Rodokmen Mojmírovců“. Svatopluk si přece nemohl vzít vlastní moravskou sestřenici (dokonce „přiváděnou z Čech“)!
   Bořivoj byl kníže moravský, jak také zaznamenala patrně nejstarší v Čechách hlaholicí sepsaná staroslověnská legenda „O pustynnike Ivaně“. Máme proto všechny důvody se domnívat, že onou nejmenovanou nevěstou, jíž si Moravané přiváděli z Čech (871), nebyla Bořivojova sestra, ale jeho nastávající manželka, pšovská kněžna Ludmila (Kristián, Fuit, Prolog), „dcera kteréhosi vévody z Čechů“ (tj. Slavibora). Byla určena pro Bořivoje, neboť Svatopluk byl tou dobou nezvěstný.
   Že onou nejmenovanou nevěstou z Čech, o níž se zmiňují Fuldské anály, byla nepochybně kněžna Ludmila, potvrzuje „Granum“ (Jádro katalogu předních biskupů Moravy) zprávou k roku 894 (po přepočtu 871), kdy se měl odehrát také údajný Bořivojův křest. Tato zpráva současně usvědčuje Kristiána ze lži, neboť arcibiskup Metoděj byl v tu dobu (870-873) konfinován bavorskými biskupy (L. E. Havlík 1992, s. 153) a nemohl tedy nikoho křtít!
   Kristiánovu povídačku o Bořivojově moravském křtu, sepsanou až 120 let po příchodu Bořivoje do Čech, nelze pokládat za   a u t e n t i c k ý   historický pramen, jak by snad chtěl J. Sláma, N. Profantová nebo D. Třeštík. Je to dodatečně a pouze účelově sestavený příběh, který měl za úkol vysvětlit, jak na český stolec mohl usednout křesťanský kníže z Moravy. Kristián proto musel skutečnou historii pro Čechy poněkud „upravit“, jak to přiznává v úvodu ke své legendě. Z Bořivoje udělal pohana, potomka oráče, kterého již dříve Slované čeští někde „nalezli“. My už dnes víme, že to nemohlo být jinde než na Moravě (viz mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“), kde tehdy vládl král-oráč Rostislav, jenž na Moravu pozval ke křesťanské orbě byzantské věrozvěsty Konstantina a Metoděje, jak je to vedle Života sv. Konstantina-Cyrila a Života sv. Metoděje zaznamenáno také na malbě ve znojemské rotundě – viz článek „Historie psaná štětcem“ (P. Šimík 2004, s. 84-85). Rostislavova syna Bořivoje si potom odvádějí do Čech (srovnej Kristiánův odkaz na Ovidiův příběh: „Asklépiův příchod do Říma“ – Kristián, kap. 2, tam pozn. 2). U Kristiána proto také nikde nenajdeme zmínku „o českém původu“ Bořivoje (na rozdíl od „nepravého knížete“ Strojmíra, jenž naopak byl „z jejich národa“, „z jejich rodu“  (rozuměj Slovanů českých) – Kristián, kap. 2).
   Jako syn křesťanského krále Rostislava musel být Bořivoj pokřtěný hned v raném věku (P. Šimík 2006, s. 337-344, zejm. s. 338, pozn.45). Protože křest dospělého Bořivoje na Svatoplukově dvoře se odehrál jen v Kristiánově fantazii, jsou další „nesporné“ důsledky z něj plynoucí, např. „duchovní příbuzenství“ mezi Bořivojem a Svatoplukem, jen výsledkem samoplození J. Slámy, pokud tento „svůj nápad“ pouze neopsal (bez citace) od svého duchovně spřízněného kolegy, historika D. Třeštíka (1997, s. 335, 445).

Petr Šimík (2005, 2007).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Kníže Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut sv. Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli“.
Otázky: „Proč se založení Prahy upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: „Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze václavské legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. L. Mazáč, Praha 1936.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 157-158.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu Bořivoje, s. 350, pozn. 7. Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. s. 38-42.