MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

TABULKY

 

5. ŽIVOTNÍ DATA A OBDOBÍ VLÁDY KNÍŽAT

MOJMÍROVCI A „PŘEMYSLOVCI“

Tabulka 5a. Srovnání věku a období vlády Mojmírovců na Moravě (Mojmír I., Rostislav, Svatopluk, Mojmír II.) a v Čechách (Bořivoj, Ludmila, Spytihněv, Vratislav a jeho dvě manželky, Václav, Boleslav I.) dle pramenů, s přihlédnutím k výsledkům antropologicko lékařského průzkumu jejich kosterních pozůstatků a určení dožitého věku dle E. Vlčka a kol. (1982, 1997). Viz komentář níže. Období vlády je vyznačeno silnou čarou. Světle modrou barvou jsou vyznačeny regentské vlády Ludmily a Drahomíry. Zeleně je naznačen počátek působení Slavníkovců ve východních Čechách.

Mojmírovci vládnoucí v Čechách jsou teprve od 19. století nazýváni „Přemyslovci“ (J. Žemlička 2000, s. 268) podle mytického pohanského oráče Přemysla, jehož předlohou byl ve skutečnosti křesťanský král-oráč Rostislav.


SVATOPLUK A BOŘIVOJ
(výsledky průzkumu kosterních pozůstatků z hrobů 12/59 v Sadech a K1 na Pražském hradě)

Kníže Narození Vláda Úmrtí Dož. věk Výška Postava Krev. sk. Zvl. zn.
Svatopluk *847 871-894 †894 45-50 175 cm robustní B anom. zvuk.
Bořivoj *851 875-888 †888 35-40 168-169 cm robustní B anom. zvuk.

Tabulka 5b. Srovnání životních dat a období vlády Svatopluka a Bořivoje podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu jejich kosterních pozůstatků, který provedl E. Vlček a kol. (1995, s. 201, 206-209; 1997, s. 61-62). Kromě toho, že byli současníci, zaujme značná až nápadná podobnost v některých znacích (zejména stejná anomálie vnějšího zvukovodu) nasvědčující tomu, že by mohli být příbuzní (L. Galuška 1996, s. 122-125; L. E. Havlík 1994, s. 54-56; týž 1995, s. 226; týž 1998, s. 40).

   Z legendy „O pustynnike Ivaně“ víme, že Bořivoj byl kníže moravský. Podle Kristiána (i Kosmovy přemyslovské pověsti) byl Bořivoj potomkem oráče. Ve znojemské rotundě je jako král-oráč vyobrazen Rostislav. Z dalších pramenů víme, že Svatopluk byl Rostislavovým synovcem (Fuldské anály 869, 870, 871; Kristián, kap. 1). Na základě těchto poznatků tak můžeme vyslovit hypotézu, že Bořivoj byl nejspíš Rostislavovým synem. Tím by se vysvětlilo, proč v žádném písemném pramenu v Čechách Bořivojův otec   n e n í   jmenován, proč Kristián jeho jméno zamlčuje, Kosmas si naopak vymýšlí neexistujícího Hostivíta (viz „Rodokmen mytických knížat“). Později bylo jméno Rostislav, zejména v některých českých pramenech, nahrazováno jménem „Svatopluk“, „Svatopluk první“ (Svatopluk primus), „Svatopluk starší“ (Svatopluk senior) nebo „starší král“ (senior rex) (L. E. Havlík 1992, s. 151).
   Bavorská Crescente i mantovský Gumpold navíc manifestačně přehlížejí i jeho syna Bořivoje a historii českých křesťanských knížat začínají až od Spytihněva, jenž se již narodil v Čechách. Bavorského legendistu kvůli tomu ale nemůžeme nazývat „falšovatelem“, resp. ho obviňovat ze „záměrného zkreslování skutečnosti“ (D. Třeštík 1997, s. 173, 331). Autor této legendy jednoduše Bořivoje za Čecha nepovažoval, protože asi věděl, že je Rostislavův syn, a tedy kníže moravský, jak jej také označila patrně nejstarší česká staroslověnská legenda O sv. Ivanovi. Tím, že jeho samotnou existenci zamlčel, jej nechal „pykat“ za jeho otce, největšího nepřítele bavorského kléru, jenž zřízením Metodějova arcibiskupství, podléhajícího přímo Římu, „vytrhl“ Moravu, a na čas vlastně i Čechy, z pravomoci bavorské církve (D. Třeštík 1997, s. 173, 191), neboť arcibiskup Metoděj byl ustanoven „učitelem a papežským legátem všem těm krajům slovanským“ (ŽM VIII). Viz zpráva Fuldských análů k roku 895.
   Přijmeme-li hypotézu, že Rostislav byl otcem Bořivoje, pak by Svatopluk a Bořivoj byli bratranci. Tím, že nebyli přímí příbuzní, by se dalo vysvětlit, proč jasně geneticky vázaný specifický znak u nich nalezen nebyl, i když vykazují stejnou anomálii zvukovodu („kornoutovitý a nápadně dolů skloněný vnější zvukovod“), shodu v serologické příslušnosti k AB0 systému, shodnou skupinu B, která se pak dále vyskytuje u Bořivojových synů i jeho vnuka Václava, a značnou podobnost v dalších znacích (E. Vlček a kol. 1995, s. 206-207). „Může se jednat o náhodu, vyloučit ovšem nelze ani historické souvislosti. Jen hypoteticky by pak mohl původ českých Přemyslovců spočívat na Moravě, nebo naopak mrtvý z hrobu 12/59 pocházel od Vltavy. (...) Pokud bychom však vyšli ze situace v 80. a 90. letech 9. století (ve skutečnosti již v 70. letech – pozn. PŠ), kdy území Čech bylo připojeno k Velké Moravě a říše Moravanů se nacházela na nejvyšším stupni svého vývoje, pak by se první domněnka nemusela jevit tak nereálnou“ (L. Galuška 1996, s. 124). Viz mapka „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
   Moravský původ „přemyslovského“ rodu zdá se být nepochybný zejména poté, co se k němu přihlásil jeden z jeho členů, kníže Břetislav I. (1019-1034, 1035-1055), jak vyplývá z obsahu maleb ve znojemské rotundě, jejichž zhotovení inicioval. Viz popis maleb a jednotlivé etapy výmalby.
   Za mytického předka a praotce českého vládnoucího knížecího rodu byl poprvé otevřeně místo křesťanského krále-oráče Rostislava určen „vzdělavatel polí“ Přemysl až teprve v Kristiánově legendě (992-994), tj. s odstupem 120 let od příchodu Bořivoje do Čech. Kde Slované čeští svého Přemysla „nalezli“ Kristián z pochopitelných důvodů zamlčuje (odvolává se jen na jakousi pověst – ad fama fertur).
   Jako zakladatele mocné dynastie „Přemyslovců“ představil Přemysla Oráče i Kosmas (1120), od reality vzdálen již 240 let. Děj je již pevně zakotven v severočeských Stadicích a z oráče se stal pohan. Víme ale také, že pro svůj příběh Kosmas použil, vedle Kristiánovy předlohy, jako obrazový scénář právě znojemské malby. Na nich ovšem vystupuje jako král-oráč opět moravský křesťanský král Rostislav, to je dnes již naprosto a zcela nepochybné (viz článek: „Stejné osoby byly zobrazovány ve stejném oděvu“) (P. Šimík 2004, s. 78 obr. 1, s. 89 obr. 7, s. 111 obr. 24, 25 a 28), ovšem pro pražské odborníky, zahleděné dosud do dávné mytické pohanské „minulosti“ Čechů, pochopitelně nestravitelné sousto (A. Merhautová 2009). Avšak „čas oponou trhnul a kdo chvíli stál, již stojí opodál“.
   Zakladatelem mocné dynastie „Přemyslovců“ byl tedy Rostislav
. Jinou mocnou dynastii ani založit nemohl, protože moravský král Svatopluk nebyl jeho synem, ale synovcem (jak víme z Fuldských análůz Kristiána). Jediné knížecí lože, ze kterého se Bořivoj v 1. polovině 50. let 9. století na Moravě mohl narodit, bylo knížecí lože Rostislavovo (!) – viz výše tab. 5a. Kristián ani Kosmas tedy nelhali, když napsali, že Bořivoj byl potomkem oráče. Ano, byl jeho synem (viz „Rodokmen Mojmírovců“). Přemyslovská pověst je založena na skutečných událostech, završených usednutím moravského knížete Bořivoje na pražský stolec (875). Později byla historie rodu postupně „vhodně přizpůsobena“ nejprve Kristiánem (992-994), pak Kosmou (1120) (a ještě dalšími kronikáři). Tato moravská historie, „upravená“ do podoby přijatelné pro Čechy (a pro latinskou církev) je nám současnými českými historiky (D. Třeštík 2003, 2006, 2009) předkládána jako ta jediná „správná“ nejstarší historie Čechů a jejich panovnického rodu. Zaměňují přitom mýty s historií a populismus s vědou.

Petr Šimík (2005).


Komentář:
   Nedlouho poté, co Svatopluk vydal Rostislava Frankům (870) a jen „přihlížel“ Metodějovu zatčení, je sám Karlomanem zatčen, „nařčen ze zločinu nevěrnosti“ a poslán do vězení (871). Na Moravě propuklo povstání. Moravané v domnění, že Svatopluk zahynul, staví si do čela kněze Slavomíra. Požádali také o vojenskou pomoc Čechy. Ti jim vyhověli. Jejich vojenský oddíl byl přitom společně s moravským doprovodem „dcery kteréhosi vévody z Čechů“ přepaden Franky (871). Moravané totiž strojili svatbu. Dosud panovala domněnka, že onou českou nevěstou by mohla být Sventožizň, snad Bořivojova sestra, určená pro Svatopluka. To je ale vyloučeno, protože jak bylo řečeno, Svatopluk byl v té době (stále ještě) nezvěstný. (Svatopluk měl 24 let a byl jistě již ženatý, pravděpodobně měl také i syna). Kromě toho Bořivoj nebyl český, ale moravský kníže (Svatoplukův bratranec; Svatopluk si nemohl vzít vlastní sestřenici) a zřejmě právě jemu byla česká nevěsta určena. Pak to ovšem musela být Ludmila, dcera pšovského vévody Slavibora, jak víme z legend (Kristián, Fuit, Proložní ludmilská). Vzápětí po svém příjezdu na Moravu byla Ludmila snad knězem Slavomírem pokřtěna (Metoděj u toho ale rozhodně nebyl, v té době byl vězněn v některém z bavorských či švábských klášterů) a mohla se slavit svatba.
   Mezitím byl Svatopluk propuštěn z bavorského vězení a nabídl se, že v čele Karlomanova vojska Slavomíra přemůže. U starého Rostislavova města se ale se Slavomírem spojil a společně způsobili Karlomanovu vojsku „záhubu“ (871). Poté co se Svatopluk slavně vrátil na Moravu, Bořivoj s Ludmilou odcházejí do Čech (871/872) i s početnou velkomoravskou knížecí družinou (a s knězem řeckého jména Kaichos) a na Levém Hradci dávají postavit první kostel v Čechách zasvěcený sv. Klimentovi (světci, jehož ostatky nalezl Konstantin na břehu Černého moře, které pak přinesl na Velkou Moravu a poté do Říma). V roce 872 by se Bořivoj měl účastnit boje pěti českých knížat s franským vojskem. Ve zprávě Fuldských análů k tomuto roku je uveden dodatečně pouze v marginálii jako Goriwei. V Čechách se knížecímu páru narodí synové Spytihněv (872/873) a Vratislav (874) (KristiánFuit se zmiňují o třech synech a stejném počtu dcer). V roce 875 moravský Bořivoj již zřejmě usedá na pražský stolec, obklopen svou moravskou knížecí družinou (dokládá to několik pohřebišť velkomoravského typu v bezprostřední blízkosti Pražského hradu – J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 65, 67-71, 121). To by mohlo vyplývat z toho, že nadlouho poslední zmínku o poselstvu Čech mají Fuldské anály k roku 874. A k roku 876 Regino již píše o spojeném království Slovanů, Čechů a Moravanů. Bořivoj byl tedy Svatoplukovým legátem a současně místodržícím v Čechách. Na pražský stolec usedl patrně v roce 875 po jednání ve Forchheimu (viz Fuldské anály k roku 874).
   Po smrti Bořivoje (†888) vládla v Čechách krátkou dobu Ludmila s dosud nezletilými syny, Spytihněvem a Vratislavem (16 a 14 let), pod patronací Svatoplukovou. Ti se ujali vlády zřejmě až po Svatoplukově smrti (†894). V roce 890 prý král Arnulf „postoupil“ Čechy Svatoplukovi. De facto ale jen znovu potvrdil původní smlouvu, kterou Svatopluk uzavřel s Arnulfovým předchůdcem Ludvíkem Němcem (a jeho synem Karlomanem) roku 874 ve Forchheimu, po Ludvíkově a Karlomanově smrti (†876 a †880) obnovenou roku 884 císařem Karlem III. Tlustým (†887) na Komiánu. Rok po Svatoplukově smrti (†894) pak odpadla česká knížata od království Moravanů, neboť Mojmír II. zřejmě necitlivě prosazoval svůj nárok na vrchní vládu v Čechách – tehdy byl asi nejstarší (26 let) z žijících Mojmírovců – viz výše tab. 5a. Oba Bořivojovi synové, kteří se mezitím již také oženili (sňatky zprostředkoval asi ještě Svatopluk), měli manželky nejspíš z Moravy (české prameny o nich mlčí). Potvrzovaly by to velkomoravské šperky nalezené v hrobu Spytihněvovy manželky (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 76). V roce 895 se Vratislavovi narodil syn Václav (E. Vlček 1997, s. 137). Ve stejném roce se Spytihněv s Vratislavem (či Vítězslavem – SpitignewoWitizla) v Řezně poddali Arnulfovi (tj. ono výše zmíněné odpadnutí od Moravy). Vládli nejspíš společně – v Praze Spytihněv, Vratislav v nějakém českém „údělu“ (v jiné zemi). Zmínku o českých knížatech (tzn. o více než jednom) můžeme ve Fuldských análech zaznamenat k roku 897, kdy si jejich poselstvo v Řezně stěžuje na útisky Moravanů. V Reginonově zprávě k roku 890 se ještě mluví o jednom knížeti (zřejmě Bořivojovi †888), který předtím vládl v Čechách.
   Někdy okolo roku 902 se konaly Václavovy postřižiny. Poté Václavova matka zřejmě zemřela (†904?) a Václav byl dán na vychování ke své bábě Ludmile. Ta jej dala učit knihám slovanským. Poté ho jeho otec Vratislav poslal ještě na Budeč, aby se učil knihám latinským. Vratislav se mezitím oženil podruhé (906) a vzal si havolanskou (?) kněžnu Drahomíru (D. Třeštík 1997, s. 204, 357, 361, 402, pozn. 59 na s. 546, pozn. 93 na s. 547). Zřejmě již v následujícím roce se jim narodil syn Boleslav. Od roku 915, kdy zemřel Spytihněv, vládl Vratislav samostatně. Po Vratislavově skonu († 13. února 921) se ujala regentské vlády Drahomíra, ač Václav byl již plnoletý (26 let). Ta si však nepřála „mnicha na trůně“ a stolec zřejmě hodlala předat vlastnímu synovi Boleslavovi, jakmile by dosáhl plnoletosti. V té době mu mohlo být asi 14 let. To byl patrně také, vedle rozdílných názorů na domácí i zahraniční politiku, pravý důvod vraždy kněžny Ludmily († 15. září 921), která asi prosazovala na stolec oprávněného Václava, jehož po smrti Vratislavovy první manželky také sama vychovala.
   Drahomíra odstoupila až po Arnulfově vojenském zásahu v Čechách (922) a Václav se konečně mohl ujmout vlády. Svoji macechu vyhnal z Prahy a ta se uchýlila do Charvát. Tělo zavražděné báby Ludmily nechal přenést z Tetína do Prahy (925) a nad jejím hrobem nechal vybudovat kapli. Podobně nad hrobem svého děda Bořivoje dal postavit rotundu podle velkomoravských vzorů (930) (Kosmas I, 18). Tento třetí kostel na Pražském hradě, zasvěcený svatému Vítu, měl být patrně kostelem biskupským. Teprve poté, co upevnil svoji vládu, Václav povolal Drahomíru zpět.
   Po třináctileté vládě byl Václav zavražděn († 28. září 935) svým mladším nevlastním bratrem Boleslavem, který po něm, asi ve svých 28 letech, usedl na pražský stolec (Kosmas I, 17; Granum k roku 928). Drahomíra tak nakonec přece jen dosáhla svého.
   Průběžný věk členů prvních tří generací „Přemyslovců“ v některých klíčových letech přibližuje názorně tabulka 13.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Rodokmen Karlovců“.
Břetislav I., jeho synové a vnuci“.
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Slavníkovské panství ve východních Čechách“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Stáří prvních »Přemyslovců«“ podle legend a výsledků přírodovědeckého průzkumu E. Vlčka.
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“ s přihlédnutím k výsledkům Vlčkova průzkumu.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“ s přihlédnutím k výsledkům Vlčkova průzkumu.
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle Vlčkova antropologicko-lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!?
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994, MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Lubomír E. Havlík: O přenesení království a koruny z Moravy do Čech. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994, MNK, Brno 1995, s. 223-240.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště – Sady. Křesťanské centrum říše Velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě. Paseka, Praha a Litomyšl 1997.
• Lubomír E. Havlík: Identifikace patrocinií zaniklých raně středověkých kostelů, Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť Boleslava II. († 7. února 999). Eds. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu Bořivoje, s. 350, pozn. 7. Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah