MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

MYTIČTÍ PŘEMYSLOVCI –
LITERÁRNÍ FIKCE, NEBO HISTORICKÁ VĚDA?

FRANTIŠEK PALACKÝ A JEHO DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO, DÍL I., KN. II., ČL. 2 (1936).

Čl. 2.: Báječné dějiny české
1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí

   Veliká mezera, pocházející z úplného nedostatku historických zpráv pro dobu tuto, nahrazuje se poněkud zvláštním oborem národních pověstí, které, ačkoli nikde neudávají času, bývaly přece po mnohá staletí v čelo dějin českých staveny.1 Jsou to chudá rozpomínání národa našeho z prvního jeho mládí, obvinutá o několik osobních jmen, jejichž původní dějinná osnova nepochybná sice jest, ale v dějepravném rozvinutí a upotřebení požaduje tím přísnějšího dozoru a výboru, čím častěji měnila outek svůj postupem věků;2 národ zajisté náš, na chudých zprávách, které mu z nejstarší doby podány, dosti nemaje,3 věk po věku snažil se plodnou obrazností svou obohacovati a oživovati je, vplétaje do nich nové vždy osoby a skutky, podle pravděpodobného zdání svého.4 Básnivé podání toto šlo během opačným proti dějinnému: praděd, věkem vskutku bližší, méně pamatoval a věděl, nežli daleký potomek po něm vypravovati uměl.5 Pročež my, pozdějších rozprávek nedbajíce, pověsti ty tak vykládati budeme, jak nám z nejstarší doby podány jsou.6

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 2 (1. část).

[Pokračování ...].


Poznámky:

1 Ačkoli „nikde neudávají času“, neodolal ani F. Palacký pokušení, jednotlivé děje přesně časově zařadit.
2 Jak původní „nepochybná“ dějinná osnova mytických příběhů „měnila svůj outek“, můžeme sledovat v díle kronikářů (viz přehledná srovnávací tabulka 1) a legendistů (viz přehledná srovnávací tabulka 8).
3 Naprostý nedostatek zpráv o historickém dění v Čechách před příchodem moravského knížete Bořivoje je signifikantní. Srovnej Kristiánovu legendu (kap. 2). Kristián byl přece jeho potomkem a neměl tedy žádný důvod cokoliv z historie Slovanů českých před příchodem Bořivoje uvádět. Proto se také později žádný český pramen nezmiňuje např. o křtu čtrnácti Boemanů v Řezně v roce 845, což si naši odborníci neumějí dodnes vysvětlit (srovnej N. Profantová 1996, s. 47; 1999, s. 201).
4 Teprve s příchodem křesťanství do Čech, přinášejícího s sebou vzdělání a znalost písma, bylo možné příběhy a události zaznamenávat – viz patrně nejstarší v Čechách sepsaná staroslověnská legenda „O pustynnike Ivaně“. Její vznik můžeme klást ke konci 9. nebo na počátek 10. století. Chybějící předchozí děje pak bylo nutno dodatečně vyfabulovat (Kristián, Kosmas), např. podle církevních příruček, zahraničních vzorů (moravských, bavorských a saských legend), biblických příběhů (např. z Metodějem dokončeného staroslověnského překladu Bible) a také antických autorů. Těžištěm jim však byla historie Velké Moravy, zaznamenaná v moravských staroslověnských Životech sv. Konstantina-Cyrila a sv. Metoděje a ve zprávách franských analistů, což se projevilo již u Kristiána a následně pak u Kosmy, který ke zformování svého libušopřemyslovského mýtu použil jako předlohu, vedle již řečeného Kristiána, zejména malby ve znojemské rotundě – srovnej tabulku 2: „Kosmův obrazový scénář“.
5 O takovou představu se i dnes opírá např. historik Dušan Třeštík (2003). Není pak divu, že i v jeho podání dějinná osnova mytických příběhů „měnila svůj outek“, když ke Kristiánem smyšlenému Bořivojovu křtu si sám ještě přidal údajné Svatoplukovo   k m o t r o v s t v í   (D. Třeštík 1997, s. 335, 445). Po čtyřech letech však Svatopluka jeho kmotrovství zase zbavil a přidělil jej Metodějovi (D. Třeštík 2001, s. 42). Viz tab. 3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu dle Kristiánovy smyšlené historky“.
6 Proti svému předsevzetí však F. Palacký dbal všeho, co našel ve falešných rukopisech Královédvorském a Zelenohorském, které měl za pravé, jak uvidíme dále.

Petr Šimík (2005).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
  1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
  2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
  3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
  4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
  5. část: O dívčí válce.
  6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

Srovnání:
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Středočeské vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu dle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. L. Mazáč, Praha 1936, s. 70-71.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah