Svatý Václav navštěvoval města říše své ve výroční čas posvícení kostelů jejich. Pročež přišel ke dni sv. Kosmy a Damiana (27. září) roku 935 také do sídla bratrova, staré Boleslavi, aby účasten byl slavné služby Boží v kostele tam ke cti oněch dvou svatých vystaveném.¹ Po skončení liturgie chtěl hned zase vrátiti se do Prahy; ale k prosbě Boleslavově, aby neodjížděl od připravených již hodů, zůstal tam přes noc. Když pak vsed na kůň počal hráti a veseliti se s druhy svými na dvoře, vystřežen jest sice o bratrově zlém úmyslu, ale nechtěl tomu věřiti. „A tu noc sešedše se bojovníci na Hněvsův dvůr, pozvali k sobě Boleslava, i uložili tam radu vražednou, jak by zabili pána svého. Řekli pak: půjdeť na jitřní, tehda ulovíme jeho“.²

   Dne následujícího, v pondělí 28. září roku 935,³ když zvoněno jitřní, pospíchal Václav jak obyčejně do kostela. Ve vratech potkav Boleslava, pochválil ho za to, že ho dobře častoval včera. Tento pak tasiv meč, seknul Václava do hlavy a řka: „Tak tě chci dnes lépe častovati!“ Václav ale silnější jsa, chopil se bratra i vyrvav mu meč z ruky, povalil ho na zem a dí: „To ti Bůh odpusť, bratře!“ Když však Boleslav, jakoby   j e h o   vražditi chtěli, o pomoc volati počal, přiskočivše služebníci jeho Česta, Týra i Hněvsa, obořili se zuřivě na Václava, jenž již raněný utíkaje do chrámu, v jeho dveřích mečem Hněvsovým probodnut na zemi klesl. Potom jali se stíhati „mládence“ čili dvořany jeho, a zabili všecky ty, kteří rychlým útěkem nezachovali života svého; také „Boží slouhy zloupili, vyhnavše je z města, a ženy jejich na jiné muže vdali“.⁴ Matka Drahomíra uslyševši co se děje, přiběhla i padla s pláčem na mrtvé tělo syna svého:⁵ avšak znamenajíc, že vražedníci ukládají také o její bezživotí, utekla i ona do země charvatské, an zatím Boleslav pospíchal zmocniti se veškeré vlády zemské v Čechách. Tělo Václavovo ležeti zůstalo v dveřích chrámových, až konečně kněz jeden, jménem Chrastěj, odvážil se je zdvihnouti, a nejprve v domě svém, potom i prostřed chrámu poctivě položiti a ochrániti.⁶
   Boleslav vzpamatoval se sice brzy v nešlechetnosti skutku svého a činil zaň pokání, avšak vlády jim nabyté proto se neodřekl. Přikázav nejprve pochovati v Boleslavi tělo mrtvé čestně, potom po třech letech dal je odtud převézti do Prahy a uložiti tu v kostele sv. Víta,⁷ který někdy Václav sám stavěti počal. Syna, kterého manželka mu právě ve dnech oné vraždy a bouře porodila, Strachkvasem nazvav, ustanovil ho k duchovnímu stavu, podávaje ho jakoby v oběť Bohu za těžký přestupek svůj.⁸
   Václav pobožný a spravedlivý, utrpěvší konečně za svou horlivost a náboženství, považován a vyhlášen jest od veškerého lidu hned po smrti své za mučedníka svatého. Dříve nežli věk minul, ano pokud ještě bratrobijce seděl na trůnu, roznesla se pověst o zázracích u hrobu jeho sběhlých až do dalekých zemí. Avšak Čechové sami ctili památku jeho co nejsvětěji: ano, úcty k němu v jejich vlasti přibývalo vždy po celá století: národ vzýval ho jakožto „dědice země české“, jakožto předního přímluvce a orodovníka u Boha za všecky věrné Čechy;⁹ knížata i panovníci kladli obraz jeho na peníze,¹⁰ pečeti a korouhve své; množství chrámů i oltářů postaveno v čest jeho jména po všech krajích; ano konečně vše, co národ náš chtěl ve cti míti jako své vlastní, to až podnes „svatováclavským“ nazývati obvykl.¹¹ Tak samo jméno výtečného panovníka tohoto, jako před stoletími, ještě i nyní nepřestává buditi v milionech srdcí českých city a úmysly nábožné.

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. III., čl. 1 (35. část).

Petr Šimík (2007).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
5. část: O dívčí válce.
6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislav, zatčení Metoděje.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty, Svatoplukova svatba.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka, o třech prutech Svatoplukových.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

 

Srovnání: • I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává). • I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává). • I. stsl. legenda (Min.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává). • Crescente (bav.): Zavraždění kněžny Ludmily, Zavraždění knížete Václava a translace těla (chybí motiv vražd). • Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva, Václavovo mládí, Václavovy skutky, Václavovo vidění a proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů, Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání na hostinu, Zavraždění Václava, Translace. • Kristián: Stáří prvních Přemyslovců, Václavovo vidění a proroctví, Vražda knížete Václava, Přenesení těla. • II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí, Václavovy skutky, Václavovo vidění a proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí moci a vyhnání Drahomíry, Stavba a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání do Boleslavi, Přípitek archandělu Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky. • Fuit (překl. B. Ryba): Vražda kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí). • Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy). • Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy). • Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy). • Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla.

„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Hroby: „Hrob knížete Václava“.
Vražda knížete Václava v legendách: I. stsl. legenda, Crescente, Gumpold, Kristián, Vavřinec, II. stsl. legenda.
Vražda knížete Václava v kronikách: Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Granum k roku 928“ (po přepočtu 935) o zavraždění svatého Václava.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“