MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

O TŘECH PRUTECH SVATOPLUKOVÝCH

FRANTIŠEK PALACKÝ A JEHO DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO, DÍL I., KN. II., ČL. 5.

Čl. 5.: Velikost a pád říše moravské
25. část: Svatoplukova smrt, pověst o třech prutech

   Následujícího léta 893 obnovil Arnulf válku, ale se štěstím ještě nepříznivějším, an byv obrácen na útěk, netoliko velikou trpěl škodu, ale i sám osobně upadl do nebezpečenství. Také roku 894 trval boj nerozhodný; ale to již byl poslední rok moravské moci a slávy: v něm zajisté umřel Svatopluk, nejmohutnější svého věku panovník,1 jenž zděděnou říši uprostřed velikých nebezpečenství neohroženě a směle, moudře i chytře, mečem i řečí nejen uhájil, ale i znamenitě rozšířil a upevnil, strašným se učiniv všem sousedům a protivníkům svým.2

Svatopluk varuje své syny před nesvorností (27 kB)
Obr. 3. Svatopluk varuje své syny před nesvorností (nakreslil Jan Goth).

   Syn souvěkého jemu Lva, byzantský císař a dějepisec Konstantin Porfyrogenneta, vypravuje nám, že Svatopluk rozděliv říši svou mezi tři syny, nejstaršímu Mojmírovi svěřil spolu vrchní moc nad mladšími bratry; že na smrtelném lůžku povolav syny před sebe, svazek tří prutů jednomu po druhém předložil a zlámati kázal: čehož když nemohli dovésti, rozvázav pruty, podal každému jeden z nich, jejž bez nesnáze zlámali.3 Užil prý toho příkladu starého, ale vždy významného, aby bratřím živě před oči předestřel potřebu svornosti vůbec, mladším pak i zvláště poslušenství naproti staršímu. Předvídal bezpochyby moudrý panovník a otec milovný pohromu a hoře, jež měly se uvaliti na zemi a na knížata její: i sestoupil do hrobu se srdcem strastiplným.
   Osobní povahy a poměry synů Svatoplukových jsou nám téměř veskrze neznámy; ani i počet a jména jejich jsou ještě na rozepři. Podle všeho toho ale, co nám i chudé stranné kroniky německé věku tohoto podávají – neboť domácích nemáme – zdá se, že Mojmír nebyl ovšem nehoden otce a rodu svého vůbec. Neboť ve všech nehodách, které uvaleny byly naň a na říši jeho skrze úklady nepřátel a zradu přátel, jakož i shrnutím se mimořádných událostí, viděti ho jest, an vždy se drží v čestné a vážné míře,4 konečně i kníže i trůn jeho mizejí mimo nadání před očima.5

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 5 (25. část).

[Pokračování ...].


Poznámky:

1 Srovnej, co o Svatoplukově smrti píší Fuldské anály k roku 894.
2 Územní rozsah Velké Moravy za Svatopluka viz mapka.
3 Pověst o třech prutech Svatoplukových, jak ji kolem roku 950 zaznamenal byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennétos ve svém díle „O spravování říše“ (kap. 41), najdete ZDE.
4 Ještě v roce 900 se Mojmírovi II. podařilo obnovit Wichingem rozvrácené moravské arcibiskupství.
5 ... „mizejí mimo nadání“ – nenadále, neočekávaně.

Petr Šimík (2005).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
  1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
  2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
  3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
  4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
  5. část: O dívčí válce.
  6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava, zatčení Metoděje.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty, Svatoplukova svatba.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka, o třech prutech Svatoplukových.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

Srovnání:
O zmizení Svatopluka: Konstantin Porfyrogennetos, Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 5b: „Srovnání životních dat a doby vlády Svatopluka a Bořivoje“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. L. Mazáč, Praha 1936.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah