MM - hroby - Rotunda

MORAVIA MAGNA

PROBLEMATIKA HROBU KNÍŽETE BOŘIVOJE

HROB K1
Emanuel Vlček

   [Pokračování ...].
   (55) Hrobová jáma byla vyhloubena v břidlicové skále protkané proplástky jílu. Je 240 cm dlouhá, 80 cm široká a 95 cm hluboká. Byla vyhloubena v měkkém skalním podloží dvěma motykami, což dokládají stopy jejich různě velkých ostří na stěnách jámy. Výdřeva byla ze silných prken, která se otiskla na zásypu mezi nimi a jámovou stěnou. Dřevo prken zcela zpráchnivělo a tvoří ho prášková hmota. Západní stěna hrobu nese stopy dvou polokulatin o průměru 10×15 cm, které se otiskly v zásypu jámy do hloubky 10 cm. Jižní stěna byla značně poškozená předchozími výkopy, ale zachovaná výplň hrobové jámy vně rakve je i zde 10-15 cm silná. Dva trámce polokulatiny o průměru 10 a 15 cm se otiskly i do východní stěny, stejně jako do severní, kde je jejich průměr při dně 8-10 cm, u svrchní vrstvy více než 30 cm.
   Fošny osekané polokulatiny přesahovaly vlastní dutinu hrobu. Byly 245 cm dlouhé a na krátkých stranách (západní a východní) je rozpíraly ještě fošny kratší. Západní byla dlouhá 55 cm, východní 54 cm. Takto vzniklé srubové bednění bylo zevně proti stěnám hrobové jámy zpevněno upěchovanou hlínou. V rozích byly fošny utaženy dvěma protilehlými kameny. Každou stěnu hrobové dutiny o výšce 35-40 cm tvořily tři fošny. Dutina byla 220 cm dlouhá a 55 cm široká, její dno udusané a bez výdřevy. Podle původní nálezové zprávy K. Hilberta ji překrývaly opět fošny.

Obr. 1. Podélný řez hrobem K1 ve Václavově svatovítské rotundě, pohled od severu (podle E. Vlčka 1974).¹

Na dně hrobové jámy spočívala kostra muže v natažené poloze, orientovaná západovýchodně, s rukama podél těla a s hlavou hledící k severu. Hlava ležela na dně hrobové dutiny a nebyla podložena plochým kamenem (K. Hilbert 1934, s. 223 uvádí, že byla).² Při výzkumu se zřejmě uvolnil další kámen, kterým byl utažen JZ roh sarkofágu. Za týlem lebky byly nalezeny zvířecí kosti – lopatka kozy, zuby vepře a jeden rybí obratel, zřejmě pozůstatky obětin. U levého boku pod zápěstím levé ruky muže byla objevena železná dýka v dřevěné pochvě s očkem.³

HROB K2

Těsně paralelně s hrobem K1 byl uložen druhý hrob, nálezcem označený K2. Hrob byl porušen ve své severní (56) a západní části průkopem pro zeď Spytihněvovy baziliky. Jižní a východní části byly navíc poškozeny novou stabilizační betonovou armaturou podlahy svatováclavské kaple, takže z vlastního pohřbu se nám zachovala jen plocha asi 120×40 cm. Uprostřed byly nalezeny zbytky dřeva po propadnutém víku hrobu. Při moderní betonové zdi zůstaly in situ kosti dolní končetiny – část pravého femuru a pravé tibie s čéškou.⁴

HROB K3

(Hranička složených kostí). Hranička popisovaná K. Hilbertem nebyla nalezena, zřejmě zůstala přizděná k původnímu románskému zdivu.⁵

DATOVÁNÍ POHŘBŮ

Porušení hrobu K2 dosvědčuje, že hroby jsou starší než základy stavby románské Spytihněvovy baziliky. Vztah hrobů k staré mozaikové podlaze, objevené v úlomcích nad zásypem obou hrobů, nelze stratigraficky prokázat.

Obr. 2. Úlomky dlažební oblázkové mozaiky nalezené nad zásypem hrobů K1 a K2 (podle E. Vlčka 1974).⁶

   Výzkum zbytků vlastní lodi rotundy prokázal, že v původní rotundě byly vedle pohřbu knížete Václava v jižní apsidě ještě další pohřby. Vzhledem k jejich umístění paralelně s hrobem knížete Václava lze uvažovat o pohřbech význačných osobností, příslušníků vládnoucí dynastie „Přemyslovců“. Kosmas uvádí, že u sv. Víta byl pohřbem kníže Břetislav I. a o tři roky později také jeho manželka Judita. Pulkava hovoří k roku 999 i o pohřbu knížete Boleslava II. v hlavním chrámu Pražského hradu.⁷ O možnosti pohřbení ostatních knížat z rodu „Přemyslovců“ nemáme žádné zprávy.⁸ Při identifikaci hrobů K1 a K2 lze vyloučit jak pohřby knížete Břetislava a Jitky, tak knížete Spytihněva II., jejichž pozůstatky byly exhumovány, přeneseny do Spytihněvovy románské baziliky a odtud byly v prosinci roku 1373 podruhé vyzvednuty a uloženy v nové gotické katedrále sv. Víta v chórové kapli P. Marie (císařské, sv. Trojice).⁹
   Při pokusu přisoudit kosterní pozůstatky jedince vyzvednutého z hrobu K1 konkrétní osobnosti je (57) možno přihlížet nejen k nálezovým okolnostem (sarkofág zakopaný do terénu a vydřevený polokulatinou), obsahu hrobu (přítomnost obětin, u boku dýka) a umístění hrobu v kostele (respektovala ho stavba lodi rotundy a nachází se na příčné ose vedoucí středem jižní apsidy v kostele zbudovaném na vrcholu hradiště), ale především k antropologické charakteristice zde nalezených kosterních pozůstatků.
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1997, s. 55-57).

Poznámky:

1 –	Viz E. Vlček (1997, s. 56, obr. IV/8).
2 –	Viz výňatek z nálezové zprávy K. Hilberta na předchozí stránce.
3 –	Spíše můžeme mluvit o „dýčce“, neboť délka tohoto předmětu je asi 11 cm a nejedná se tedy o zbraň.
4 –	Část pravé nohy s bércem.
5 –	Je docela dobře možné, že K. Hilbertem popisovaná hranička složených kostí západně od jižní apsidy, která byla přezděna románským zdivem z 11. století (v roce 1974 již nenalezená), mohla pocházet z hrobu K2 porušeného stavbou zdi Spytihněvovy baziliky. Zde se podle J. Matiegky také jednalo pravděpodobně o kostru muže. Pokud by se tyto kosterní pozůstatky přece jen podařilo nalézt, snad bychom se dozvěděli více o tom, kdo byl pohřbený v hrobu K2, zejména kdyby mezi nimi chyběla část pravé dolní končetiny.
6 –	Viz E. Vlček (1997, s. 56, obr. IV/8). Délka většího úlomku činí 104 cm. Vzorec ornamentu připomíná terazzový ornament velkomoravský (R. Turek 1982, s. 155 obr. 52).
7 –	Kosmas (II, 17): „Roku od narození Páně 1058. Dne 2. srpna zemřela Jitka, choť Břetislavova, kněžna česká, kterou její syn Spytihněv (II.) vyhnal ze své země. ... Později byla od svého syna knížete Vratislava odtamtud [z Uher] přenesena a pochována v Praze vedle svého muže Břetislava v kostele svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha“. Přibík Pulkava z Radenína (XXVI): „Léta Páně 999, dne 7. února, [zemřel] kníže Boleslav Zbožný, o němž jsou zmínky výše. ... Byl pochován v Kostele pražském“.
8 –	D. Třeštík (1997, s. 411) vyslovil domněnku, že v okamžiku, kdy se Václavova rotunda stala kostelem biskupským, přestala být rodinným přemyslovským kostelem. „Proto se také sv. Jiří a ne sv. Vít stal místem pohřbu Boleslava I.* a dalších knížat z konce 10. až první poloviny 11. století“. V pozn. 91 na s. 557 uvádí: „O těchto pohřbech I. Borkovský, Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě, Praha 1975“. J. Sláma (2000, s. 280 pozn. 89) uvedl: „Datování nástupu Boleslava II. na knížecí stolec až v roce 972 ovšem vylučuje, abychom s tímto panovníkem spojovali velkou přestavbu svatojiřské baziliky. Pokud k ní došlo, musel by ji uskutečnit již Boleslav I.“. Pak zde byl, jako secundus fundator*, asi také pohřbený.
9 –	Viz E. Vlček (1997, s. 195-226). Vyloučit můžeme také pohřby Bořivojových synů Spytihněva I. (hrobka v kostele P. Marie Na baště) a Vratislava I. (hrob č. 97 ve svatojiřské bazilice).

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97-Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Kamil Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský sborník I, 1934, s. 220-229.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Rudolf Turek: Čechy v raném středověku. Vyšehrad, Praha 1982.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Brno 1994.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II. Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). NLN, Praha 2000, s. 9-26, 274-280.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 103.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah