Však i Svatopluka stihla brzy pomsta za tak nešlechetné chování. Vladaři zajisté Karlmannovi v Moravě, nenalezavše jeho dosti povolna, aniž dosti poslušna rozkazů německých, obžalovali ho z nevěry. Povolán jsa k Karlmannovi, když přišel, uvržen jest, jako před tím strýc jeho, do žaláře, v němž i nápodobně jemu očekával soudu svého. (Roku 871).¹
   Moravanům upřímným a bodrým muselo takové s knížaty jejich nakládání tím státi se nesnesitelnějším, že potahovalo za sebou i úplnou porobu i nekonečné svízele zemské. Pročež pozdvihše se valně, počali válku záhladnou proti německým posádkám. Aby boji svému dodali větší spojitosti a mohutnosti, přinutili Slavomíra, příbuzného knížat moravských, ačkoli knězem byl, postaviti se v čelo. Úsilí jejich odměněno nejedním zdarem vítězným a Němci uvedeni tím do těžkých nesnází.²
   Zatím Svatoplukovi, s výše trůnu sotva nastoupeného svrženému, a tím potrestanému, čím se sám byl provinil, dostalo se v žaláři času a příležitosti zželeti a pokáti se ze hříchu proti Rostislavovi spáchaného, i vzpamatovati se v pravdivém položení svém.³ Nemohouce na Karlmannově dvoře ničím dolíčiti nevěry jeho, propustili ho, co nevinného, na svobodu; a Karlmann, chtěje udobřiti uraženého a odčiniti křivdu jemu činěnou, neoštídal se k němu s úctami a s dary, Svatopluk ale nedal se tím mýliti více; trpkým zkušením poznav cenu přízní takových, nehleděl bez pomsty, pro kterou také obmýšlel užíti potměšilou chytrostí k prospěchu svému dvojnásobné neprozřetelnosti protivníka svého. Tvářiv se co věrně oddaný, navedl Karlmanna k tomu, že poručil jemu samému vésti vojsko veliké proti Slavomírovi nově vypravené. I stalo se pak, že v čele svých vlastních nepřátel vkročil opět do vlasti krví zbrocené a k boji na smrt přichystané.⁴
   Moravané ustupovali před ním. Bez překážky prosul se až pod Velehrad, kde vojsku stany rozbíti kázav, sám do města vešel, jakoby tam chtěl namlouvati k ruce Karlmannově. Avšak rychle srozuměv si s národem svým, chopil se jarou silou opět žezla vlády a pomámiv Němce tvárností zjednaného míru, přepadl je nenadále s celou mocí svou. Tu nadarmo byl všeliký odpor: veliké jejich vojsko zahlazeno, málo kdo živen, ještě méně kdo zachoval se útěkem. Ztráta Němců byla nesmírná i nenahraditelná; málo bylo rodin v Bavořích, Rakousích a Korutanech, které by neměly oplakávati někoho ze svých; radost mnoholetých vítězství pohřbena tím v hoři a nářku. Karlmann kázal na rychlost sebrati všecky moravské rukojmě, co jich v zemi své měl, aby jimi vykoupiti mohl zajaté své u Svatopluka: však neobdržel prý než jediného muže nazpět, a to polomrtvého, jménem Ratboda.⁵
   Znal to dobře Svatopluk, že první toto skvělé vítězství, které ho smířilo s národem opět, nebylo než počátek dlouhého a krutého boje, v němž měly všecky síly říše německé nasazeny býti na odplatu za hořkou ztrátu a na opětné podmanění tak nebezpečně vzmáhajícího se krále slovanského. Pročež neopominul chystati a zbrojiti se k němu se vší horlivostí a opatrností.
   Především důležité bylo jemu k tomu cíli užší a přátelské spojení s bojovnými a války milovnými Čechy. Již na podzimku téhož léta 871 pojal sobě sám za manželku kněžnu českou, bezpochyby sestru vévody Bořivoje.⁶ Když nevěsta se vzácným průvodem do Moravy vezena, vojsko německé, vedením Arna, biskupa vircpurského, a hraběte Rudolfa, z Rakous se vysuvší, jalo se stíhati svatební ten průvod, jenž u jakési silně ohražené klauzy, pro snadnější průchod, 664 osedlaných koní za sebou opustiv, stihatelům v kořist je dal.⁷ Svatbou touto počalo se bezpochyby ono spojení Bořivojovo s dvorem moravským, kteréž mělo pro celé Čechy tak důležité následky; spojení zvláštní, jehož právní poměry a výminky jsou nám neznámy, ačkoli soudě po skutcích a zprávách pozdějších, pochybovati nelze, že Bořivoj Svatopluka mnohem mocnějšího uznával za ochránce svého a tudíž i podléhal poněkud vrchní jeho vládě.⁸ Čechové od té doby spojovali zbraně své s Moravany proti společným nepřátelům.⁹

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 5 (21. část).

[Pokračování ...].

Petr Šimík (2006).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
  1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
  2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
  3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
  4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
  5. část: O dívčí válce.
  6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava, zatčení Metoděje.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty, Svatoplukova svatba.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka, o třech prutech Svatoplukových.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 5b: „Srovnání životních dat a období vlády Svatopluka a Bořivoje“.
Tabulka 15: „Životní data krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: „Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Úvahy „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).