MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

GUMPOLDOVA LEGENDA

Život Václava, knížete českého

(Strojení úkladů, Postavení chrámu sv. Víta a jeho posvěcení, Záměr odejít do Říma, Nové úklady)

   [Pokračování ...].
   15. Ježto však hanebné úklady nejhroznějšího nepřítele, aby zanícení pro takovýto život bylo, bude-li to vůbec možné, odvěkou lstí zmařeno, nedaly na sebe dlouho čekati, bratr jeho Boleslav, věkem mladší a pro zvrácenost srdce i ráz svých činů hodný prokletí, poháněn vnuknutím ďábelským a krutě proti bojovníku Božímu vyzbrojen zuřivou zlobou, zatoužil rukou bratrskou uchvátiti vládu a snažil se se stejně zločinnými a bezohlednými pomocníky zosnovati co nejúčinnější plány úkladné vraždy. Avšak Božským předurčením věc, která krátce nato se přece jen měla stát, byla tehdy, jak jisto a patrno jest, ještě odložena.
   Bez velkého prodlení muž Bohu milý zavázal se spásným slibem a předsevzetím, že vystaví, dá-li Bůh, s důstojným uměním stavitelským chrám, jejž zasvětí ke cti Krista a jeho vítězného bojovníka, blahoslaveného mučedníka Víta. A bez meškání odhodlaně přikročil k dílu a horlivě zaujat úmyslem vypravit do královského sídla Řezna posly, žádaje snažnou prosbou biskupa Tutona, muže naprosto bezúhonného, aby to dílo Bohu zasvěcené se uskutečnilo s jeho svolením a souhlasem.1

   16. Když biskup dal k žádosti blahoslaveného vévody povolení a propustil laskavě posly, shromáždil Václav naléhavým rozkazem řemeslníky: práce jde od ruky, nedočkavě vyhlížené dílo se zaskví, stavba kostela vyvedena až do poslední ozdoby, uvnitř pak je zkrášlen podivuhodným leskem drahých kovů. Řečený biskup pozván posvětil kostel ke cti svatého Víta mučedníka a až dosud skvějí se tu přehojné zázraky, které činí Božská moc na znamení smrtelníkům.2
   Ježto však tím ještě nebylo až do dna ukojeno srdce žíznící po spravedlnosti Boží, Václav, muž neocenitelných zásluh a vyvolenec Boží, zamýšlel složiti žezlo světského důstojenství, které, jak věděl, je křehké a vystaveno nehodám, a správu knížectví dobrovolně odevzdati do rukou bratrových; a rovněž žízní vnitřního žáru dychtil navštíviti v Římě prahy apoštolů, aby se tam modlil, odříci se pod svatou záštitou papeže věcí světských a obléci roucho mnišské a v takovém obcování dožíti se konec pozemského života.3 Avšak prozřetelnost nejštědřejšího odměňovatele, který oslavuje ty, kteří jsou ho hodni, odměnami odpovídajícími zásluhám, ráčila vyhraditi pro tohoto společníka nebešťanů těžší boje, aby po slavných v nich vítězstvích došel i slavnějších odměn.

   17. Když šílená touha bratra Boleslava domoci se jakýmkoli způsobem vlády sváděla k nejrůznějším úkladům a úskokům proti Božímu světci, zamýšlená cesta do Říma byla zmařena4 a v odlehlých koutech příbytků potají se každým dnem vzmáhalo spiknutí bezbožného lidu a bylo víc a více podpalováno nenávistí řečeného bratra, k čemuž sám ďábel poskytoval troud. Avšak zuřivost těch, kdož se spikli, aby tajně zavraždili přesvatého muže, nebyla nikterak s to uspíšiti blažený den jeho mučednických vavřínů, posunout jej před čas, jejž Bůh předurčil. Jeho bratr však, jsa velmi nedočkavý, aby již pykal za zločin na něm spáchaný, usoudil, že nemá smysl pokračovati v dosavadních vražedných úskocích, nýbrž chytře vymyslil a zvolil jeden nad jiné vhodný k tomu, aby ohavný zločin byl urychlen. Neboť zatímco všichni měli úkladně skryty zbraně v záhybech šatů, on dělaje, že hledá smír, předstíral bratrovi do očí jakoby opravdovou lásku, ale ve skutečnosti ji ukazoval proto, aby si zjednal příležitost, jak mu ublížit.
   [Pokračování ...].

Překlad Zdeněk Kristen (1969)


Poznámky:

1 K tomu D. Třeštík (1997, s. 258) namítl, že Václav o svolení ke stavbě kostela biskupa Tutona žádat vůbec nemusel. Jenže stavbu rotundy sv. Víta na Pražském hradě Václav od samého počátku nejspíš zamýšlel jako biskupský kostel, a k tomu svolení stávajícího řezenského biskupa asi potřeboval.
2 Svatovítská rotunda, jíž dal kníže Václav postavit, byla tedy posvěcena ještě za jeho života.
3 Kníže Václav rozhodně neměl v úmyslu vstoupit do kláštera. Ani v Římě ani nikde jinde.
4 Václavova zamýšlená cesta do Říma nebyla ovšem zmařena kvůli Boleslavovým úkladům, ale pro nesouhlas řezenského biskupa se zřízením pražského biskupství. Václav tu postupoval přesně podle příkladu Rostislava a Svatopluka. Zřejmě si tedy opravdu dobře osvojil „smysl slovanských knih“, jímž ho podle I. stsl. legendy dala učit jeho bába Ludmila.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
• I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
• I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
• I. stsl. legenda (Min.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
Crescente (bav.): Zavraždění kněžny Ludmily, Zavraždění knížete Václava a translace těla (chybí motiv vražd).
• Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva, Václavovo mládí, Václavovy skutky, Václavovo vidění a proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů, Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
• Kristián: Stáří prvních Přemyslovců, Václavovo vidění a proroctví, Vražda knížete Václava, Přenesení těla.
• II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí, Václavovy skutky, Václavovo vidění a proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí moci a vyhnání Drahomíry, Stavba a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání do Boleslavi, Přípitek archandělu Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka s Boleslavem, Zavraždění VáclavaVyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
Fuit (překl. B. Ryba): Vražda kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
• Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy).
• Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy).
• Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy).
• Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla.

Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929, s. 64-65.
Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů,
ed. A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal. Vyšehrad, Praha 1976, s. 273-274.
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah