BŘETISLAV I. A JEHO SYNOVÉ A VNUCI (DO ROKU 1140), KTEŘÍ DOSÁHLI PRAŽSKÉHO STOLCE

3. Rodokmen „Přemyslovců“: Břetislav, jeho synové a vnuci (do roku 1140) aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Vládnoucí dynastie, v předchozích letech ohrožená vymřením po meči, se v generaci Břetislavových synů (a vnuků) rozrostla do nevídané šíře. To působilo Břetislavovi nemalé starosti (Kosmas II, 13). Viz tab. 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).

Komentář:
   Břetislav I. a velkomoravská tradice
   „Kdyby Kosmas nezačlenil do své kroniky záznam neznámého analisty z 11. století, že roku 1021 »unesena byla panna Jitka«, jistě bychom nevěděli nic o způsobu, jakým český kníže Břetislav získal kdysi svou manželku a matku řady dalších českých knížat“, poznamenala B. Krzemieńska (1999, s. 99) ve své monografii, věnované knížeti Břetislavovi. Mimo jiné se v ní zabývá jmény pěti Břetislavových synů, z nichž první dvě „přímo upomínala na dávnou dynastickou tradici“. Nejstarší Spytihněv se narodil ještě za Břetislavovy moravské vlády (1031). A vyloučeno to není ani v případě Vratislava. Autorka se však pozastavuje nad faktem (s. 108), že „přesto ani jeden z nich nedostal jméno upomínající na dávnou a skvělou velkomoravskou tradici – na Svatopluka, třebaže se mnohdy tvrdí, že právě Břetislav I. během své moravské vlády na tuto tradici   n a v a z o v a l . Zatímco v Polsku nosí jméno Svatopluk syn Měška I. a Ody (míšeňské), narozený brzy po roce 980, v Čechách se s ním v přemyslovském rodě setkáváme až u vnuka Břetislava I. – jde o syna Oty Olomouckého Svatopluka, který vládl Čechám v letech 1107-1109. I tato skutečnost nasvědčuje tomu, že Břetislav na velkomoravskou tradici nijak vědomě   n e n a v a z o v a l , že jde sice o lákavý, avšak   n e d o l o ž e n ý   názor soudobé literatury“.

   Tato na první pohled celkem logická úvaha autorky vychází ovšem z (mylného) předpokladu, že pražský panovnický rod „Přemyslovců“ je českého původu, že měl jakési „starobylé“ české předky již v dobách předkřesťanských. Tento omyl se v české historiografii traduje nejméně od dob sepsání Palackého Dějin národu českého v Čechách a v Moravě. Vysvětlení je zcela prozaické. Rodové kořeny tzv. „Přemyslovců“ pevně tkví na Velké Moravě, neboť všichni jsou potomky křesťanského krále-oráče Rostislava (846-870) (P. Šimík 2006, s. 349-350, 379), prozíravého a důmyslného panovníka, jehož teprve Kristián (993) přejmenoval na Přemysla (Kristián, kap. 2) (srovnej „Rodokmen »Přemyslovců«“).
   A proč se žádný z Břetislavových synů nejmenoval Svatopluk? Protože ze zprávy Fuldských análů k roku 870 a také z Kristiána (kap. 1) je dostatečně známo, že Svatopluk usiloval o život svého strýce Rostislava, zakladatele pražské vládnoucí dynastie, že ho zradil a vydal Frankům. Je pak vcelku pochopitelné, proč Břetislav, za svého patnáctiletého pobytu na Moravě zřejmě dobře obeznámený s dávnou historií svého rodu, jméno   z r á d c e   svého rodového předka pro žádného ze svých synů nevybral (srovnej „Rodokmen Mojmírovců“).

   „Zda k obsazení Moravy Čechy došlo už nějakou dobu před úmrtím Boleslava Chrabrého, nebo až po něm, nelze s jistotou říci. Podle Kosmových zpráv (I, 40; III, 34) bychom mohli usuzovat, že to byli sami představitelé Moravy, kterým se po smrti Boleslava Chrabrého znelíbily polské posádky a nového panovníka si vyhlédli právě v Břetislavovi, aniž ovšem uvažovali   o   s p o j e n í   s Čechami“.
   „Počáteční Břetislavova snaha založit si na Moravě vlastní panství vycházela ze skutečnosti, že na Moravu si impérium vzhledem k jejímu minulému postavení v římském univerzu nečinilo, na rozdíl od Čech, ještě žádné nároky“ – uvedl L. E. Havlík (1992, s. 276). „Proto se také Břetislav s Jitkou uchýlil na Moravu, jak to ostatně naznačil i Kosmas. Výrazem Břetislavových snah bylo i ražení vlastních mincí, na nichž byl zobrazen s královskou korunou východního typu. Rub mincí obsahuje jména sv. Petra a Klimenta. Po otcově smrti se však Břetislav orientoval na Čechy“.

   K tomu si ocitujme ještě některé myšlenky P. Radoměrského (1996, s. 279-280): „Ideje politické nevznikají mimo společenský řád a bez vnějších podnětů a bez předchozího vývoje. Smysl politické ideologie Břetislavovy lze proto pochopit pouze tehdy, jestliže posoudíme společenské podmínky, za nichž se rozvíjely politické myšlenky, plány a činy mladého knížete hned na samém počátku jeho státnického života, který započal již dlouho před rokem 1034 na Moravě.
   Buďme si vědomi, že Morava byla tím společenským prostředím, které zformovalo budoucí politické ideje Břetislavovy. Byla to země moravských králů, v níž zůstala zachována kulturní, společenská a patrně i církevní kontinuita mezi 9.-11. věkem, byl to střed kdysi mohutné slovanské říše, ve které se Břetislav ocitl a jejíchž slavných tradic se chopil a pokusil se je oživit veden svou mladou ctižádostí. Na Moravě se v něm zrodila idea nové Velké Moravy. Proto přistupuje hned po svém příchodu na Moravu k jejímu přebudování na pevný správní celek. Tehdy patrně vznikají – vedle jiných opevněných hradisek moravských – hrady Olomouc, Brno a Znojmo, aby Moravě zajistily vojenskou a obrannou soběstačnost. Snad jenom proto táhne mladík jako moravský správce roku 1030 na Ostřihom, aby vyrval Maďarům bývalou východní část Moravy a obnovil tak hranice staré říše Velkomoravské.
   Shledávat a posuzovat Břetislavovy státnické projevy na Moravě představuje proto jedině schůdnou cestu k pochopení jeho životních cílů a státnické politiky; numismatika k tomu může přispět vydatným dílem“.
   A dále (s. 312-313): „Nejen však jméno sv. Klimenta samo vytváří ze vzácných Břetislavových mincí doklady o trvání cyrilo-methodějské tradice na Moravě v prvé polovině 11. století. I   k o t v a   umístěná jako centrální motiv jak na denárech se jménem sv. Klimenta (obr. 4 výše), tak i na dalších moravských ražbách Břetislavových (obr. 3 výše), symbol to nerozlučně spojený s počátky moravského mincovnictví, představuje další doklad rozvinuté úcty svatoklimentské a patrně slovanské liturgie zároveň. Není totiž jiného vysvětlení, proč právě symbol kotvy sehrál tak významnou úlohu v prvých krocích samostatného moravského mincovnictví, kromě toho výkladu, že kotva, s níž se na moravských ražbách shledáváme, je kotvou právě samého sv. Klimenta.
   Podle hagiografických středověkých skládání byl sv. Kliment usmrcen na Chersonesu svržením do moře s kotvou zavěšenou na krku. Takto je jeho smrt pojata např. na románských freskách ze 12. století v kostele sv. Klimenta ve Staré Boleslavi. Je na nich vyobrazen světec, spouštěný svými mučiteli z loďky do moře; velká trojklanná kotva, která je zavěšena na jeho krku, táhne jej do hlubin.
   Jak jméno sv. Klimenta, tak i symbol kotvy, mají tedy na prvých moravských denárech shodný význam dokladů zvláštního zájmu Břetislava I. o slovanskou liturgii a o renovaci tradic Staré Moravy v době jeho vlády“.

   Lapidární názor J. Šmerdy, vedoucího numismatického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, Radoměrského myšlenky shrnuje: „Skupina moravských ražeb se po ikonografické stránce odlišuje od soudobých českých ražeb především užitím obrazu kotvy jako symbolu svatoklimentské úcty. Návaznost na dobu Velké Moravy je v tomto případě zjevná“ (J. Šmerda 1996, s. 17).

   B. Klíma (1995, s. 22): „Na Moravě byla Břetislavova vláda značně samostatná. Považoval se za suverénního panovníka a pokračovatele velkomoravských Mojmírovců. Jen tak si lze dobře vysvětlit to, že na Moravě razil vlastní minci, na níž byl zobrazen s královským diadémem (Havlík 1964, 323)“.

   Přes výše uvedené nesporné skutečnosti o Břetislavově navázání na velkomoravskou tradici se v odborných článcích některých pražských historiků stále setkáváme se zastydlými názory, tkvícími svými kořeny ještě v 19. století. Např. J. Žemlička (2000, s. 272-273) uvedl: „Ještě v 11. století vykrystalizovala v kruzích pražského kapitulního kléru, zájmově spojeného s hlavními liniemi Přemyslovců, přemyslovská pověst.¹ Ve finální podobě ji počátkem 12. století zachytil kronikář Kosmas.² Kromě jiného dávala odpověď na otázku, proč potomci Přemysla Oráče jako prapředka rodu,³ Bořivoje jako prvního křesťanského knížete a svatého Václava jako zemského patrona mají nejen morální nárok, ale doslova povinnost vládnout lidu »Čechů«.
   Jak se zdá, došlo k propracování této ideové konstrukce za Břetislava I., možná z jeho osobního podnětu.⁴ Tento kníže-organizátor, jenž svůj ne zcela »počestný« původ zakryl mimořádně urozeným sňatkem, jakoby v lecčems navazoval na praděda Bořivoje. Podobně jako Bořivoj, tak i Břetislav pojmenoval svého nejstaršího syna Spytihněv a druhorozeného Vratislav. Právě Břetislav dával některým významným hradům jména po svých nejbližších. Přímo na Břetislava upomíná jihomoravská Břeclav, po prvorozenci Spytihněvovi nazval hrad na střední Moravě, východočeská Vraclav na cestě z Prahy na Moravu skrývá jméno druhorozeného Vratislava, který měl původně spravovat Olomoucko. I další »hradní« jména (Oldřiš, Jaroměř, Mladá Boleslav) patrně vznikla v Břetislavově době a odráží vztah tohoto knížete k otci a strýcům.⁵
   Třebaže nevíme, oč přesně se opíraly nároky Vladivoje, Boleslava Chrabrého a Vršovců, směřovaly snahy Břetislava k tomu, aby se do budoucna úplně vyloučilo z nástupnictví vše, co nepocházelo z přímé, agnatické a hlavní přemyslovské linie.⁶ Přemyslovská pověst »uzákonila« vládu potomstva bájného Přemysla Oráče,⁷ takže se již neopakoval pokus o nahrazení jeho přímých mužských dědiců někým jiným“.⁸

   Jak jistě poučenému čtenáři neuniklo, J. Žemlička se tu stylizoval do role jakéhosi pisálka bulvárního plátku. Když mu nějaké skutečnosti chybí, tak si je prostě vymyslí (viz např. pozn. 4 a 5 níže). Co na tom, že jeho výmysly přitom odporují historickým okolnostem i vší logice?

   Za Břetislava I. došlo k propracování úplně jiné „ideové konstrukce“, jak již bylo v pozn. 4 níže uvedeno. Sv. Václav se stal patronem země, věčným panovníkem, který vládu vždy jen propůjčuje právě vládnoucímu knížeti. Dosud se předpokládalo, že k tomu došlo později, až za Vratislava II. na základě obrazů na jeho denárech (Š 340a, Š 165a),⁹ které jsou reprodukovány v 3. části článku „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“, tam obr. 3 a obr. 4. Jak ale vyplývá z obrazu sv. Václava s kopím s praporcem na Břetislavově denáru (viz obr. reprodukovaný v pozn. 4 níže), přišel s touto myšlenkou již kníže Břetislav I. „Symbolické darování země svatému Václavu bylo alternativou darování země Svaté stolici“,¹⁰ jak to učinil velkomoravský král Svatopluk v roce 880.¹¹

Petr Šimík (2007).

Poznámky:

Petr Šimík (2008, 2010).

Srovnání:
    Údaje pozdní tradice.
1. Rodokmen Mojmírovců dle současného stavu poznání.
2. Rodokmen mytických knížat aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
3. Rodokmen „Přemyslovců“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
    Břetislav, jeho synové a vnuci aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
    Břetislav a jeho potomci do roku 1230. První tři čeští králové.
4. Rodokmen Karlovců.
5. Rodokmen Otonů.
6. Rodokmen Sálců.
7. Rodokmen Piastovců.
8. Rodokmen Arpádovců.
    Rodokmen Arpádovců – pokračování.
9. Rodokmen Štaufovců.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Kostely sv. Klimenta v Čechách a na Moravě“.
Mapky: „Moravské úděly“.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1021“ – Břetislavův únos panny Jitky.
Kroniky: „Kosmas k roku 1039“ – Břetislavova statuta.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – Břetislavův stařešinský řád.
Kroniky: „Kosmas k roku 1054“ – Břetislavovo (první) dělení Moravy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal praporec z ruky krále).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Dokumenty: „Egregiae virtutis viri“ aneb Konstantin a Metoděj ustanoveni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. Encyklika papeže Jana Pavla II. (1985) k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje.
Dokumenty: „Moravský král a světec“. K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Je možně, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze václavské legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“ (1 • 2 • 3)
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Jiří Mašín: Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě. ČSAV, Praha 1954.
• Rudolf Chadraba: Svatoklimentská kotva a velkomoravská tradice. Acta universitatis palackianae olomucensis, facultas philosophica, Philosophica-aesthetica 16, Historia artium II. Olomouc 1995, s. 9-45.
• Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. MU, Brno 1995.
• Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Pavel Radoměrský: Koruna králů moravských. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1995 (převzato ze Sborníku Národního muzea v Praze, řada A, sv. XII., č. 4-5, 1958). MNK, Brno 1996, s. 267-342.
• Josef Žemlička: Čechy v době knížecí (1034-1198). NLN, Praha 1997.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Biskup Vojtěch a vznik střední Evropy. In: Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 182-196.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.