MM - artefakty - P. Šimík: Stříbrný terčík se sokolníkem ze St. Města na Moravě

MORAVIA MAGNA

STŘÍBRNÝ TERČÍK SE SOKOLNÍKEM
ZE STARÉHO MĚSTA NA MORAVĚ

LOV SE SOKOLEM, NEBO SOKOL PŘINÁŠEJÍCÍ VLÁDU?

Obr. 1. Stříbrný terčík s tzv. sokolníkem z hrobu č. 15
v nartexu kostela „Na Špitálkách“ ve Starém Městě u Uherského Hradiště.

Tento stříbrný vytepávaný terčík z hrobu 15 ve Starém Městě Na Špitálkách považoval J. Dekan¹ za vrcholné dílo velkomoravské toreutiky.² Obraz jezdce-sokolníka je na jemně kroužkovaném pozadí terčíku zpracován v klasickém „heraldickém“ stylu posásánovského islámského umění s vtipně zdůrazněným kontrastem mezi realisticky modelovanou postavou koně a krajně stylizovaným úborem jezdce (obr. 1).

Obr. 2. Motiv sokolníka na íránské bavlněné látce.

Stylově i kompozičně blízké analogie tohoto sokolníka známe sice dosud jen na orientálních hedvábných látkách (obr. 2), ale plastický, točitě žlábkovaný okraj terčíku naznačuje, že jeho bezprostřední předlohu musíme hledat spíš na medailónech stříbrných nebo zlatých konvic typu Sînnicolaul Mare.³ Podobný okraj nalezneme na bronzové plaketce z 9. století z Mikulčic, na níž je zachyceno poprsí velmože s dlouhými vlasy (obr. 3).

Obr. 3. Zlacená bronzová plaketka s poprsím velmože s dlouhými vlasy.
Valy u Mikulčic (Morava), hrob č. 974 v Těšetickém lese (podle L. Galušky).

Bez zajímavosti není ani skutečnost, že oblek jezdce se v zásadních rysech shoduje s oděvem oranta na mikulčickém nákončí z hrobu 490 (obr. 4). Problematika velkomoravského šlechtického úboru tím dostává další významný impuls, pokud, samozřejmě, v obou případech nejde pouze o kopii orientálních předloh.
Podle J. Poulíka „terčík se sokolníkem nelze považovat za import, nýbrž za produkt domácích dílen, které sice podněty z jihovýchodu přijaly, ale přetvářely je podle vlastních představ. Co můžeme považovat za domácí a se zřetelem k poloze střední a jižní Moravy za podunajské, je sokolníkův oděv a jeho měkké boty s podkasanými kalhotami Podobně je oděn i velmož na mikulčickém nákončí: umělecký řemeslník zřejmě zobrazil to, co viděl kolem sebe. Je tedy pravděpodobné, že takto se velkomoravští velmoži té doby skutečně oblékali“.⁴

Obr. 4. Mikulčické stříbrné nákončí z hrobu 490 od trojlodní baziliky.
Představuje bojovníka s rukama zdviženýma v modlitebním gestu.
Bojovník je v jezdeckém oděvu, v kaftanu, kalhotách a měkkých
botách a je přepásán bojovnickým pásem. Snad jde
o moravského panovníka (D. Třeštík 2001)

Námět se sokolníkem byl zpočátku považován za příklad lovu s dravými ptáky.⁵ Později byl tento názor poopraven – mělo se jednat o vyobrazení vysoce postaveného jedince.⁶ Asi nejlépe však vystihl obsah a smysl námětu jezdce se sokolem Z. Klanica. Sokol na ruce jezdce symbolizuje nejen nějakého „vysoce postaveného jedince“, ale jde tu patrně o vyobrazení samotného v l a d a ř e ! Sokol přinesl svému majiteli vládu – království.⁷

Obr. 5. Sokol přináší svému majiteli v zobáku královskou korunu.
Výzdoba stříbrné nádoby patrně staromoravského původu.

Svoji domněnku Z. Klanica doplnil také příslušnou legendou: „Pohádka severoíránského původu obsahuje vyprávění, v němž hrdinové přicházející k cizímu městu se dotazují pocestného, co je ve městě nového. Vypráví jim, že ve městě zemřel panovník, všichni lidé vyšli, aby vypustili sokola. Na koho usedne, ten nám bude vládnout, říká hrdinům pohádky pocestný“. Sokola přinášejícího království můžeme vidět i na výzdobě stříbrné nádoby patrně staromoravského původu (obr. 5), zde sokol přináší svému majiteli v zobáku královskou korunu.⁸
Způsobu myšlení současného člověka jsou to postupy vzdálené, ale lidem prvního tisíciletí nebyly podobné otázky cizí – nasměrovat sokola tak, aby usedl na ruku předem vybraného člověka, nebo ponechat či neponechat náhodě bloudění Libušina koně. Zejména důležité byly tyto problémy pro vybrané příslušníky privilegovaných vrstev, kteří mohli manipulovat s nevědoucí většinou. Nelze se divit, že tak významné události, jako byla volba panovníka, se často stávaly motivem různých vyobrazení na ozdobách i předmětech denní či slavnostní potřeby, protože ovlivňovaly osudy velkých i malých říší na celá desetiletí.⁹

Obr. 6. Motiv sokolníka na denáru č. 177b Bořivoje II.
z let III. vlády 1118-1120. V opisu +DVX•BORIVOI.

Stejný motiv jezdce se sokolem jako na na stříbrném terčíku ze Starého Města (na obr. 1 výše) zvolil v roce 1118 kníže Bořivoj II. pro svůj denár (obr. 6), když znovu usedl na pražský stolec. Sokol mu již potřetí „přinesl“ vládu.¹⁰

Petr Šimík (2009).

Poznámky:

1 –	J. Dekan (1985, s. 178 a obr. 131 za s. 183).
2 –	toreutika [-ty-], -y ž (ř) umělecké zpracování kovů za studena s figurálním a ornamentálním dekorem; toreutický příd.
3 –	V roce 1799 byl u vesnice Sînnicolaul Mare v Rumunsku nalezen poklad v podobě stříbrných a zlatých nádob. Na některých nádobách pokladu, jehož spojení se staromoravskými panovníky nelze vyloučit, je rovněž vyobrazen vládce s čelenkou. Viz článek: „Sokol přinášející vládu-království“, tam obr. 2. Nádoby jsou dnes uloženy ve Vídni, řada z nich nese výrazné znaky dílen íránských, některé výzdobné motivy ukazují úzkou příbuznost s ozdobami nalezenými v Mikulčicích – lité bronzové pozlacené nákončí, d. 6 cm, 8. století (J. Dekan 1985, obr. 96). Viz strana: „Původ a počátky moravského etnosu (3/4)“.
4 –	J. Poulík (1967, s. 128).
5 –	Např. L. Galuška (1991, s. 47, 67), Naďa Profantová-Jiří Militký (2000, překlad 2002, kat. č. 07.07.01c). K takovému názoru by mohla svádět zpráva Fuldských análů k roku 870: „Neboť, když mu [to] někdo znalý úkladů naznačil dříve než vstoupili do domu ti, kteří ho měli zabít, vstal [Svatopluk] z místa hostiny, jako by se chtěl bavit se sokoly, a unikl připraveným úkladům“.
6 –	Později L. Galuška svůj názor poopravil v tom smyslu, že „spíše než o loveckou scénu jde o vyobrazení vysoce postaveného jedince. Terč vznikl ve střední Evropě asi ve 2. polovině 9. století na podkladě nedochované ikonografické předlohy. Je možné, že byl umístěn na terčovitém ukončení tyče, jak dokládají stříbrné plechové objímky nalezené v jeho blízkosti“ (L. Galuška 2000, překlad 2002, kat. č. 08.02.11). Srovnej též L. Galuška (2004, s. 35-36, 84!): „Zatímco na levé jezdcově ruce sedí dravý pták, pravá, výrazně předpažená ruka, svírá krátkou hůl zakončenou jakoby terčíkem. Nelze přitom vyloučit, že právě z takové hůlky pochází i samotný stříbrný terčík se »sokolníkem«“. Tím ovšem ještě není vysvětleno, proč je jezdec vyobrazen p r á v ě s e s o k o l e m . Viz následující pozn. 7.
7 –	Jak autor doložil ve svém článku (Z. Klanica 1995, s. 61-65), i motiv sokolníka na známé stříbrné plaketě (obr. 1) měl své íránské vzory (obr. 2). Současně vyslovil domněnku, že by se mohlo jednat o sokola přinášejícího království (srovnej článek „Sokol přinášející vládu-království“). Viz text dále.
8 –	K nálezu stříbrného terčíku v nartexu kostela Na Špitálkách ve starším článku Z. Klanica (1985, s. 115-117) poznamenal: „Pohřebiště s kostrovými hroby severně, západně a jihozápadně od stavby – jižní a jihovýchodní část pohřebiště byly zničeny při zemních pracích ještě před zahájením zachraňovacího výzkumu – ukazuje poněkud odlišné pohřební zvyky ve srovnání s hroby kolem uvedeného kostela na Pohansku. Odlišnosti se projevují především v tom, že na Špitálkách nebyly nalezeny téměř žádné zbraně, což je rys, který má toto pohřebiště společný s hroby kolem 4. kostela v Mikulčicích, a jak uvidíme dále, i s pohřebištěm kolem 6. kostela na uvedené lokalitě. Přes zjevnou neúplnost pohřebiště u kostela na Špitálkách naznačuje celkový charakter nálezů m i m o ř á d n é sociální postavení skupiny lidí, která zde pohřbívala“. Autor pak cituje z práce J. Poulíka: „Bohaté hroby v nartexu kostela i v jeho blízkosti patří tedy jiné společenské třídě než hroby u kostelíka č. 1 v zahradě (na Valách, pozn. Z. K.) Schildrova mlýna. Tato třída si k posmrtnému klidu a k církevním obřadům zvolila jiné místo než třída obchodníků, řemeslníků, bojovníků a drobného lidu“ (J. Poulík 1955, s. 340). Z. Klanica pokračuje: „Kostel na Špitálkách tedy nemá s církevní stavbou na Pohansku společný jen obdobný půdorys, ale i svoji funkci, která je bezprostředně spjata s prostředím vládnoucí vrstvy velkomoravské. Vývojově pokročilejší pohřební zvyky na Špitálkách mohou naznačovat ve srovnání s Pohanskem relativně mladší chronologické zařazení špitálského kostela. Pokud se týká nálezů, je možno konstatovat, že v prozkoumaných hrobech p ř e v a ž u j í ozdoby ze vzácných kovů“.
9 –	Z. Klanica (1995, s. 64).
10 –	Na denáru Bořivoje II. č. 177b z období jeho třetí vlády (1118-1120) je vyobrazený jezdec se sokolem na pravé ruce (číslování denárů podle katalogu J. Šmerdy 1996). Jde o podobný motiv jako na stříbrném terčíku ze Starého Města (obr. 1), pouze zrcadlově převrácený. Bylo by asi naivní domnívat se, že autor návrhu tu chtěl ukázat, jak se panovník ve svém volném čase baví. Bořivoj II. se ujal vlády po smrti svého nevlastního bratra, Břetislava II., v roce 1100. Po sedmi letech vlády byl svržen svým starším bratrancem Svatoplukem Olomouckým (viz „Rodokmen »Přemyslovců«“). Ten byl 21. září 1109 zavražděn. Bořivojovi se tehdy nepodařilo znovu se trvale prosadit na pražský stolec, v lednu 1110 byl zatčen a uvězněn. Na český trůn byl dosazen Vladislav I., Bořivojův mladší bratr. Teprve v prosinci roku 1117 Vladislav za neznámých okolností přizval Bořivoje k spoluvládě (Kosmas III, 43). Jakmile však tyto „okolnosti“ pominuly, 16. srpna 1120 „opět Bořivoj kníže byl z vrcholu knížectví svržen“ (Kosmas III, 46). Sesazený Bořivoj odešel do Uher a tam 2. února 1124 zemřel (VDZKČ I., 1999, s. 483-484, 486, 492, 499-500, 506).

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Jakou úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?“
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
• F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Josef Poulík: Nález kostela z doby Říše velkomoravské v trati „Špitálky“ ve Starém Městě. PA XLVI, s. 307-351.
• Josef Poulík: Pevnost v lužním lese. MF, Praha 1967.
• Ján Dekan: Velká Morava. Doba a umění. Odeon, Praha 1985.
• Zdeněk Klanica: Náboženství a kult, jejich odraz v archeologických pramenech. In: Josef Poulík, Bohuslav Chropovský a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Academia a Obzor, Praha – Bratislava 1985, s. 107-139.
• Luděk Galuška: Velká Morava. MZM, Brno 1991.
• Zdeněk Klanica: Původ a počátky moravského etnosu. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 43-71.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek I. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Naďa Profantová-Jiří Militký: Tepaná plaketa. Text ke katalogovému číslu 07.07.01c. In: Katalog výstavy Europas Mitte um 1000. Theiss, Stuttgart 2000. Český překlad Střed Evropy okolo roku 1000. Eseje a katalog. NLN, Praha 2002, s. 449.
• Luděk Galuška: Terčík s motivem jezdce (sokolníka). Text ke katalogovému číslu 08.02.11. In: Katalog výstavy Europas Mitte um 1000. Theiss, Stuttgart 2000. Český překlad Střed Evropy okolo roku 1000. Eseje a katalog. NLN, Praha 2002, s. 452.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě v 6.-10. století. MZM, obec Modrá, KK F. Bartoše, Brno 2004.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah