MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

SYMBOLIKA

 

TAŽNÉ ZVÍŘE

Promluva papeže Benedikta XVI.1 na Mariánském náměstí v Mnichově 9. září 2006

   Výňatek

   ...Snad se smím při této příležitosti vrátit krátce k myšlence, kterou jsem představil ve své krátké vzpomínce v souvislosti s mým jmenováním arcibiskupem Mnichova a Freisingu. Měl jsem se stát a stal jsem se nástupcem sv. Korbiniána. Již od mého dětství mne okouzlovala jeho legenda, podle níž medvěd roztrhal koně, s nímž se světec ubíral do Říma. Korbinián ho těžce pokáral a za trest naložil medvědovi na záda náklad, který předtím nesl jeho kůň. Medvěd ho tak musel přenést přes Alpy až do Říma a teprve tam ho Korbinián propustil na svobodu.2  
Křesťanská symbolika orby (27 kB)

   Obr. 1. Býčí souspřeží, pluh, rádlo (Božího) slova, orba úhoru (srdcí pohanských),
vzdělávání (Božích) polí, duchovní setba, setba pšenice dobrých skutků,
setba semen z proroků a evangelií, sklizeň snopků úrody víry do stodoly
Kristovy – v legendách často užívaná křesťanská symbolika.

   Když jsem roku 1977 stál před obtížnou volbou, zda přijmout, či nikoliv jmenování arcibiskupem Mnichova a Freisingu, které mne vytrhlo z mé milované akademické činnosti, velice jsem o tom přemýšlel a pak jsem si právě vzpomněl na tohoto medvěda a na výklad, který sv. Augustin3 vytvořil k 22. a 23. verši žalmu 73 v podobné situaci při svém kněžském a biskupském svěcení a později ho zařadil do svých kázání o žalmech.4 V tomto žalmu se Žalmista ptá, proč se zlým lidem ve světě vede tak dobře a proč se tolika dobrým lidem ve světě vede špatně. Pak Žalmista říká: „Byl jsem pošetilý, když jsem takto smýšlel, byl jsem před tebou jako zvíře, ale pak jsem vstoupil do chrámu a hned jsem věděl, že právě v mé nouzi jsi mi zcela nablízku a že jsi neustále se mnou“. Augustin se k tomuto žalmu s láskou stále znovu vracel. Chápal ve slovech „byl jsem před tebou jako zvíře" (iumentum) označení pro tažná dobytčata, jaká používal rolník v severní Africe, a spatřoval v tomto označení sám sebe jako jednoho z těch, kdo stojí pod tíhou „sarcina episcopalis“.5 Zvolil si život člověka zasvěceného studiu a, jak říká, Bůh ho určil, aby byl „tažným zvířetem", hodným mezkem, který táhne pluh na Boží roli, vykonává těžkou práci, která mu byla uložena. Ale pak vyznává: „Tak jako je tažné zvíře nejblíže rolníkovi, pod jehož vedením pracuje, tak jsem já zcela blízko Bohu, neboť sloužím bezprostředně zřízení jeho království, pro výstavbu Církve“.6
   Na pozadí této myšlenky biskupa z Hippo mě medvěd sv. Korbiniána stále znovu povzbuzuje, abych vykonával svou službu s radostí a důvěrou – před třiceti lety, stejně jako nyní v mém novém úkolu – a abych denně říkal Bohu své „ano“. Stal jsem se pro Tebe tažným zvířetem, ale právě takto jsem stále u Tebe (Ž 73, 23).7 Medvěd sv. Korbiniána byl v Římě propuštěn na svobodu. V mém případě Pán rozhodl jinak. Stojím tedy znovu u paty mariánského sloupu, abych vyprošoval přímluvu a požehnání Matky Boží, tentokrát nejen pro město Mnichov a nejen pro Bavorsko, ale pro Církev na celém světě a pro všechny lidi dobré vůle...

Zdroj: Světlo – týdeník Matice cyrilometodějské, č. 39 (2006).
http://svetlo.farnost.com


Poznámky:

1 Benedikt XVI., nástupce Jana Pavla II. (1978-2005) na římském apoštolském stolci.
2 Sv. Korbinián se narodil kolem roku 680 u Chartres ve Francii. Po počátečním poustevnickém životě připutoval do Říma. Od papeže přijal rady, biskupské svěcení i poslání. Po působení ve Francii a audienci u nového papeže se vrátil do Bavor a Tyrolska, kterým procházel cestou do Říma a pokračoval v poslání věrozvěsta. Vynikal zejména láskou k chudým, oddaností Bohu, poslušností a odhodlaností k důslednosti při hlásání evangelia.
Jeho legendární příběh se týká cesty do Říma. Při přenocování u Brennerského průsmyku v Tyrolsku Korbinián ráno uviděl jak medvěd požírá zbytky koně, který předtím nesl zavazadla, a tak medvědovi nařídil nést je dál za něj. Zkrotlý medvěd pak Korbiniána doprovázel a dostal se nakonec mezi jeho atributy.
Sv. Korbinián zemřel 8. 9. 725. Byl na své přání pohřben v jižních Tyrolích v kostele sv. Valentýna. Zpětné přenesení jeho ostatků do Freisingu se uskutečnilo 20. 11. 765. Jeho svátek se připomíná 8. září.
Zdroj: catholica.cz.
3 Aurelius Augustinus – *354 v Thagaste v Numidii, †430 v městě Hippo Regius, dnešní Bône v Tunisku, až roku 387 získán Ambrosiem se dal pokřtít v Miláně, od roku 395 biskupem Hipponu. V povědomí poučeného čtenáře je Augustin autorem slavné „Boží obce“, De civitate Dei, a neméně proslulých „Vyznání“, Confessiones. Viz také výňatky z jeho dalšího spisu „Křesťanská vzdělanost“, De doctrina christiana, o obrazném vyjadřování.
4 Příslušné verše žalmu 73 viz citace níže.
5 Pod tíhou „sarcina episcopalis“ – pod tíhou břemene biskupského úřadu.
6 Srovnej „býčí souspřeží“, k němuž sebe a bratra přirovnává Konstantin-Cyril v staroslověnském Životě sv. Metoděje (kap. VII).
7 Srovnej malby ve znojemské rotundě s vyobrazeným býčím souspřežím a třemi oráči za pluhem.

Petr Šimík (2007).

Citace:
Třetí kniha žalmů
Žalm (73, 21-24)
(21) Když bylo mé srdce roztrpčené,
       když se jitřilo mé ledví,
(22) byl jsem tupec, nic jsem neznal,
       jak dobytče jsem před tebou býval.
(23) Já však chci být ustavičně s tebou,
       uchopils mě za pravici,
(24) povedeš mě podle svého rozhodnutí
       a pak do slávy mě přijmeš.

Srovnání:
Život sv. Metoděje“, kap. VII.
Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději“, kap. 14.
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Přemyslovská pověst podle Kristiána“.
Přemyslovská pověst podle Kosmy“.
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, Granum, Palacký.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Publius Ovidius Naso: Metamorphoses (Proměny). Přeložil, poznámkami a seznamem vlastních jmen doplnil Ivan Bureš. Svoboda, Praha 1974.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Manfred Lurker: Slovník biblických obrazů a symbolů. Vyšehrad, Praha 1999.
• Aurelius Augustinus: De doctrina christiana (Křesťanská vzdělanost). Přeložila Jana Nechutová. Vyšehrad, Praha 2004.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Editoři Martin Wihoda a Demeter Malaťák. Matice moravská, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah