MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

 

PŮVOD A POČÁTKY MORAVSKÉHO ETNOSU (3/4)

ZDENĚK KLANICA 1

   [Pokračování...].
   (55) V roce 1983 byl v Mikulčicích nalezen na první pohled jen málo zajímavý úlomek kosti. Teprve při podrobnějším zkoumání se ukázalo, že jde o část obložení tak zvaného reflexního luku ze 7. století, což samo o sobě je velmi zajímavé, neboť jde o nejstarší nález toho druhu na Moravě. Mikulčický úlomek je jedinečný tím, že na něm bylo zjištěno písmo, poprvé v tak starobylém slovanském prostředí. Podle naší analýzy jde o runy, ne však o známé runy severské, nýbrž písmo používané národy, které kdysi obývaly středoasijské a jihoruské stepi a nacházely se ve značně širokých etapách svého vývoje pod silnými vlivy civilizací rozdílného charakteru: čínské, íránské a východořímské – byzantské. Do latinky je možno znaky na úlomku z předvelkomoravské vrstvy na mikulčickém podhradí převést jako K.R.A.GH., ale (56) jejich smysl není jasný. Podobné dosud nerozluštěné znaky byly vyryty do zlatých nádob, nalezených roku 1799 u vesnice Sînnicolaul Mare v Rumunsku.2 Na některých nádobách pokladu, jehož spojení se staromoravskými panovníky nelze vyloučit, je rovněž vyobrazen vládce s čelenkou. Nádoby jsou dnes uloženy ve Vídni, řada z nich nese výrazné znaky dílen íránských, některé výzdobné motivy ukazují úzkou příbuznost s ozdobami nalezenými v Mikulčicích (obr. 1obr. 2).

Obr. 1. Lité bronzové pozlacené nákončí s bohatou vegetabilní
prolamovanou výzdobou z Mikulčic (d. 6 cm, 8. století).
Obr. 2. Zlatá nádoba z pokladu
v Sînnicolaul Mare (Rumunsko).
   Na tomto místě lze doplnit poznatek Z. Klanicy o další možnou souvislost s motivem na slonovinové desce „východního původu“ – viz níže obr. 3obr. 4 (pozn. ).
Obr. 3. Srovnání motivů z okraje zlaté nádoby na obr. 2 výše
a z dveřního rámu na slonovinové desce na obr. 4 níže.
Obr. 4. Slonovinová deska vytvořená na Východě (helénistická škola), celek a detail.
Dva spící vojáci před stavbou s centrálním půdorysem, kterou zbudoval
Konstantin nad Božím hrobem v Jeruzálémě, a svaté ženy
s andělem, patrně před bazilikou přiléhající k centrále
(Trivulzijská sbírka, Castello Sforzesco, Milán).3
   Na jižní Moravě se vojenské družiny s reflexními luky objevily na konci 7. století. Zpravidla byly zformovány do kmenových svazů, etnicky pestrých, podobně jako Hunové či Avaři. Koncem 7. století dochází k velkým přesunům celých etnických skupin nebo jejich částí z území při severních hranicích Íránu do východní a střední Evropy. Historické pozadí těchto osudových událostí dosud uspokojivě objasněno není.4 V našem prostředí pravděpodobně znamenaly pád říše, založené Sámem. Politická nadvláda na Moravě přechází do jiných rukou, končí sídliště s keramikou tak zvaného pražského typu a rozhodující hospodářskou, politickou a kulturní silou se stávají pravděpodobně již opevněná sídliště na ostrovech v řece Moravě – Olomouc, Uherské Hradiště a Mikulčice. Formuje se etnos Moravanů, pochopitelně na zcela nesporných základech usedlého slovanského obyvatelstva.
   Procesy vytváření etnosů, které nejsou ukončeny a dále v současné době pokračují, byly v historii velmi často ovlivňovány ideami nerovnosti jednotlivých skupin obyvatelstva, jejich vzájemné podřízenosti a také tím, že příslušnost k určitému etnosu byla subjektivně pokládána za záležitost společenské prestiže. Ptáme-li se, z čeho mohla vyplývat mimořádná prestiž Moravanů, na kterou jsme již narazili v souvislosti se zprávami Nestorovy kroniky, musíme se přenést do oblastí, odkud vycházely na (59) konci 7. století vojenské družiny s reflexními luky, tedy k severním hranicím Íránu.
Obr. 5. Péřová koruna sásánovských vládců.
   V polovině 7. století rozbily voje chudých arabských beduinů tisíciletou říši íránskou a zmocnily se nepředstavitelného bohatství dynastie Sásánovců, jejichž králové pokořili dokonce i císaře světovládného Říma. Přesto se jejich říše zřítila jako domek z karet a poslední sásánovský panovník Jazdkart zůstal nakonec docela sám, jen s insigniemi své moci. Zahynul rukou neznámého bojovníka v listopadu roku 651. Co to má s Moravou společného? Jsou tu hned dva důvody k zamyšlení. V prvé řadě je to vzhled koruny posledních Sásánovců. Dochovala se četná vyobrazení, na mincích, na stříbrných mísách, různé plastiky, atd.
Obr. 6. Starověký Írán.
   Uvedené příklady dokládají, spolu s historickými zprávami, že hlavní součástí íránské koruny před polovinou prvního tisíciletí našeho letopočtu byla ptačí křídla (obr. 5). Druhým důvodem je málo známá skutečnost, že Jazdkart ztratil svoji péřovou korunu podle písemných zpráv v místě, které se dnes nazývá Mary. Leží severně od dnešních íránských hranic na území Turkmenie a protéká jím řeka Murgab. Již od poloviny prvního tisíciletí před naším letopočtem až do roku 1222 zde stávalo bohaté a rozlehlé centrum celé oblasti – město Merv (obr. 6).5 Jeho obyvatelé byli od pradávna označováni jako Margi, tedy stejně jako Moravané, například v análech z 9. století zvaných Xantenské.6
   Způsob lidského uvažování byl v časném středověku v mnoha směrech značně vzdálen dnešnímu. Síla vladaře nebyla jen v jeho meči a v jeho družině, nutnou součástí bylo i osobní charisma. Proklamace nadpřirozených vlastností příslušníků vládnoucí dynastie bylo nedílnou součástí státní ideje. Výjimečnost panovníka se odvozovala často od zvláštních, ne-li přímo hrdinských činů zakladatele dynastie. Vzpomeňme si na Přemysla Oráče,7 na polského Piasta a třeba i na to, že etiopský panovník deklaroval (60) svůj původ od krále Šalamouna a královny ze Sáby. Prastaré doklady z Íránu a dokonce i z Indie svědčí o tom, že na východě se jméno Maravan používalo ve významu hrdina, vítěz.8 Je však třeba si uvědomit, že skutečné důkazy v rukách nemáme, jen indicie. Přesto jednotlivé náznaky východního původu družiny, která možná dala slovanským obyvatelům naší země své jméno a legendu státních insignií, postupně nabývají na vážnosti. S přibývající intenzitou historického studia se doklady množí a co hlavní, tvoří logický celek.
   [Pokračování...].

Podle článku Z. Klanicy (1995)
volně zpracoval a doplnil Petr Šimík (2009).


Poznámky:

1 Zde citujeme podstatné části z článku Zdeňka Klanicy: Počátky a původ moravského etnosu (1995, s. 55n).
2 J. Hampel, A régibb középkor emlékei Magyarhonban, Budapest 1894, T. CLXIII-CLXXXXIV.
3 J. Pijoan, Dějiny umění 3, Odeon, Praha 1983, s. 60 obr. 72.
4 A. K. Ambroz, Problemy ranněsredněvěkovoj chronologii vostočnoj Evropy, Sovětskaja archeologija 1971, č. 2, s. 120 a násl.
5 A. M. Belenickij, I. B. Bentovič, O. G. Bolšakov, Sredněvěkovyj gorod sredněj Azii, Leningrad 1973, s. 143 a násl. Srovnej mapku jižní Turkménie na straně: „Jakou úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?“, tam obr. 2.
6 Viz např. „Xantenské letopisy k roku 870“.
Magnae Moraviae Fontes Historici I., Spisy university J. E. Purkyně v Brně, Filosofická fakulta č. 104, Brno 1966, s. 68; II. dopl. a přepr. vyd., ÚKS a ÚAM FF MU, Brno 2008, s. 64, 65, 66.
7 Z. Klanicou zmíněný Kosmův Přemysl Oráč asi nebude tím nejlepším příkladem výjimečného panovníka – zakladatele dynastie (kterým ve skutečnosti nebyl). Podle Kosmy (I, 6) žádný hrdinský čin vlastně nevykonal: nejprve oral úhor, který nedooral, pak do země vetkl otku, která se zazelenala, zahnal býčí souspřeží a Libušiny posly-sedláky pohostil plesnivým chlebem. Přemysla i jeho sedm mytických následníků Kosmas (I, 9) nakonec přirovnal k dobytku.
Vše začne dávat smysl teprve tehdy, když si uvědomíme, že Kosmas svůj libušopřemyslovský mýtus sepsal podle příběhu historicky doložené osobnosti, a to velkomoravského krále-oráče Rostislava, skutečného zakladatele pražského vládnoucího rodu (P. Šimík 2006, s. 378-380); udělal z něj ovšem frašku (viz „Kosmův obrazový scénář“). Srovnej „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci a „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
8 L. Havlík, Gens Moravorum, In: Strážnice 1946-1965, Brno 1966, s. 97 a násl., týž, Kronika o Velké Moravě, Brno 1987, s. 265 a násl.

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
Údaje pozdní tradice“.
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.

Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Jakou úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).

Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Zdeněk Klanica: Náboženství a kult, jejich odraz v archeologických pramenech. In: Josef Poulík, Bohuslav Chropovský a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Academia a Obzor, Praha – Bratislava 1985, s. 107-139.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Zdeněk Klanica: Původ a počátky moravského etnosu. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 43-71.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Zdeněk Klanica: Čtyři tisíciletí geneze středoevropských etnik. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 51-67.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah