MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

TABULKY

 

14. HISTORIE × KRISTIÁN × KOSMAS

POŘADÍ UDÁLOSTÍ V KRISTIÁNOVĚ A KOSMOVĚ VERZI PŘEMYSLOVSKÉ POVĚSTI

Č. A. Historie B. Kristián C. Kosmas
1 Narození Rostislavova syna Bořivoje a jeho křest.

2 Rostislav se opevnil tou nejpevnější hradbou (staré Rostislavovo město). Založení hradu jménem Praha.

3 Byzantská misie na Moravě (863-867) na pozvání krále-oráče Rostislava. Nalezení vzdělavatele polí Přemysla. Nalezení oráče Přemysla.
4 Slované čeští se rozhodli přijmout křesťanství z Moravy. Poddali se králi- oráči Rostislavovi. Byl dohodnut dynastický sňatek Rostislavova syna Bořivoje s dcerou pšovského vévody Slavibora. Sňatek Přemysla, jehož si Slované čeští ustanovili knížetem čili správcem, s hadačkou- pannou. Sňatek oráče Přemysla s Libuší.
Vydání zákonů a práv.
Založení hradu jménem Praha.
5 Svatopluk zradil Rostislava, vydal jej Frankům a sám se zmocnil knížecího křesla. Posléze se i Svatopluk ocitá v bavorském vězení. Moravané si volí do čela kněze Slavomíra. Neurčitý počet vladařů čili vévodů, Přemyslových potomků, jež si Slované čeští v čelo stavěli... Sedm mytických pohanských knížat: Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít.
Hostivít zplodil Bořivoje, ...
6 Ludmilin svatební průvod byl přepaden Franky. Její křest na Moravě a sňatek s Bořivojem, potomkem krále-oráče Rostislava.
Po
již ani neočekávaném návratu Svatopluka z bavorského vězení pak...
...až konečně panství říše té se dostalo jednomu z rodu těch knížat, jménem Bořivoji. Ten přijel ke svému králi Svatoplukovi na Moravu. Biskup Metoděj vévodu a 30 bojovníků, kteří přišli s ním, svatosvatým pramenem křestním obrodil. ...jenž první z knížat byl pokřtěn od ctihodného Metoděje, biskupa moravského, za časů císaře Arnulfa a krále moravského Svatopluka, roku 894. V tomto roce umírá Svatopluk, avšak Bořivoj a Metoděj jsou již několik let po smrti.
7 ...Bořivoj s chotí Ludmilou, kněžími a svou velkomoravskou knížecí družinou odcházejí na Levý Hradec.
Přenesení křesťanství z Moravy do Čech.
Bořivoj odchází do Čech s knězem Kaichem. Založili první kostel v Čechách na Levém Hradci zasvěcený sv. Klimentovi.

8 Na základě výsledků jednání ve Forchheimu (874) usedá Bořivoj na pražský stolec (875). 
Bořivoj zakládá pražský hrad
.
Po potlačení údajné pohanské reakce, při níž se „ustranil“ na Moravu, se Bořivoj znovu vrací do Čech a na hradě pražském staví kostel P. Marie.

Tabulka 14. Pořadí historických událostí (A) a jejich pořadí v literární interpretaci Kristiána (B) a Kosmy (C) v pohledu ze středočeské kotliny.


Poznámky:

1 Rostislav, synovec Mojmíra I., byl ustanoven vévodou moravským Slovanům v srpnu roku 846. Nedlouho po svatbě se mu narodil syn Bořivoj (851), jenž byl ještě v raném věku pokřtěn, jak se slušelo a jak bylo ve velkomoravském knížecím prostředí obvyklé (srovnej bohatě vybavené dětské hroby u velkomoravských kostelů).
2 Rostislav se opevnil tou nejpevnější hradbou (Fuldské anály k roku 855), založil ono „staré“ město, o němž se zmiňují Fuldské anály k roku 871 (urbs antiqua Rastizi); o „nepředstavitelné Rostislavově pevnosti, nepodobné i těm nejstarším“ píší také již k roku 869.
3 Ve staroslověnské legendě „Život sv. Metoděje“ (kap. VII), jsou oba věrozvěstové přirovnáni k souspřeží býků, jež symbolizuje těžkou práci, kterou museli Konstantin-Cyril a Metoděj, apoštolé Moravanů a Slovanů, společně vykonat na poli šíření křesťanské víry – „táhli jsme jednu brázdu“. Býk je také symbolem apoštolů všech dob. Např. okřídlený býk symbolizuje evangelistu Lukáše.
Proto jsou také oba bratři vyobrazeni ve znojemské rotundě, v tzv. oráčské scéně, po boku moravského krále-oráče Rostislava. Jsou tu namalováni ne jeden, ale tři oráči (viz „Historie psaná štětcem“ obr. 4, 810).
4 Žádost krále Rostislava byzantskému císaři Michaelovi III. z roku 862 o vyslání učitele pravé křesťanské víry byla motivována také tím, „aby i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily. A Čechové to udělali. Jak zdůraznila II. stsl. legenda, která vznikla přepracováním tendenční Gumpoldovy legendy: Země ta darem Ducha svatého sama zatoužila, třebas v pozdním, přece požehnaném obrácení, podrobit se zákonu křesťanského vyznání.
Jádro přemyslovské pověsti z tohoto faktu také vychází: Slované čeští si svého (křesťanského) oráče „nalezli“ sami (na radu hadačky či věštkyně) a sami se tak dobrovolně rozhodli pro křesťanství. Třeštíkův (1997, s. 338) dohad, že Svatopluk Čechům křesťanství vnutil až po dobytí jejich země v roce 883, nemá žádnou oporu v pramenech ani písemných (v pověstech, kronikách či legendách), ani hmotných (archeologie nic takového nepotvrdila, ani jen nenaznačila).
V symbolické rovině můžeme hovořit o „svatém sňatku“, o „sňatku krále“ s personifikovanou zemí, Vládou, „suverenitou“, kterou v Kristiánově verzi představuje hadačka panna, v Kosmově pak věštkyně na trůně. Slované čeští se dobrovolně poddali moravskému křesťanskému králi-oráči Rostislavovi a na znojemské malbě v oráčské scéně v podobě ženské postavy s diadémem v rukou holdují „nalezenému“ oráči. Na stvrzení tohoto politického aktu byl ještě dohodnut dynastický sňatek moravského knížete Bořivoje a pšovské kněžny Ludmily. Sňatek dohodli jejich otcové, Rostislav a Slavibor, ještě před rokem 870, v němž byl Rostislav zatčen (viz následující pozn. 5). Samotná slavná svatba byla pak „vystrojena“ později, až koncem roku 871 (viz pozn. 6).
5 O Svatoplukově zradě a jejích následcích nás informují Fuldské anály k roku 870.
6 Svatební průvod, v němž Moravané přiváděli nevěstu, „dceru kteréhosi vévody z Čechů“, byl přepaden Franky. Událost zaznamenaly Fuldské anály k roku 871. Jméno nevěsty není ve zprávě uvedeno. Dosud se o nevěstě spekulovalo jako o sestře „českého“ knížete Bořivoje, jež měla být určena pro Svatopluka – viz např. F. Palacký nebo L. E. Havlík (Svatožizna). To je ale vyloučeno, protože Bořivoj byl moravský kníže a Svatoplukův bratranec. Bořivojova sestra by pak byla Svatoplukovou sestřenicí, pocházela by z Moravy, tudíž Moravané by ji nemohli přivádět jako „dceru kteréhosi vévody z Čechů“. Srovnej Rodokmen Mojmírovců. Nevěsta byla určena patrně pro Bořivoje, na základě předchozí dohody Rostislava se Slaviborem (viz výše pozn. 4), a pak to musela být Ludmila.
Za povšimnutí také stojí, že Kristián ví vše o údajném Bořivojově křtu (kap. 2), ale o jeho sňatku s Ludmilou (kap. 3) neví vůbec nic, napsal jen, že „Bořivoj měl též manželku jménem Ludmila, ...jež ho napodobila v náboženství křesťanském“. Z Kristiánova časového řazení událostí lze usoudit, že nejprve Bořivoj přijal křest a pak se oženil s Ludmilou, která ovšem musela být pokřtěna ještě před sňatkem, protože křesťanský kníže si nemohl vzít za ženu pohanku („církev neviděla smíšené sňatky ráda“ – N. Profantová 1996, s. 35).
7 „Moravané se domnívali, že jejich vévoda [Svatopluk] zahynul – zaznamenaly Fuldské anály k roku 871.
Podle zprávy fuldského analisty k roku 872 by v tomto roce měl Bořivoj již působit v Čechách. To znamená, že po zcela nečekaném Svatoplukově návratu na Moravu (871) odešli Bořivoj s Ludmilou do Čech (871/872), kde Bořivoj pak působil jako Svatoplukův legát a místodržící, jak uvedl L. E. Havlík (1994, s. 51, 56).
8 Po propuštění z konfinace bavorskými biskupy v roce 873 se musel arcibiskup Metoděj ujmout svých povinností (u Ludmilina křtu v roce 871 tedy být nemohl). Na jednání Svatoplukova kancléře, kněze Jana z Benátek, s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu v roce 874 bylo dohodnuto, že Čechy a ostatní slovanské země budou nadále spadat pod církevní jurisdikci Metodějovu. V roce 875 proto mohl Bořivoj usednout na pražský stolec jako Svatoplukův místodržící v Čechách.

Petr Šimík (2005).

Komentář:
   Rostislav se stal moravským vládcem v roce 846. Podle pozdní tradice jeho manželkou byla (snad) dalmatská (chorvatská) kněžna Miloslava, dcera vévody Gostomysla a sestra sv. Ivana (L. E. Havlík 1996, s. 91). Asi v roce 851 se jim narodil syn Bořivoj, kterého dali pokřtít hned v jeho raném věku. Rostislav nejdříve založil město (855) a pak se teprve stal oráčem (863). Toto pořadí respektoval ještě Kristián (kap. 2), v pozadí jeho příběhu byla historie Moravy. Ne tak již Kosmas, jenž Kristiánův stručný „přemyslovský“ příběh upravil a pořadí událostí přizpůsobil podle obrazového scénáře, který našel na stěnách znojemské rotundy, přitom zde zaznamenanou moravskou historii zasadil do rámce předkřesťanských Čech – viz tabulka 2 „Kosmův obrazový scénář“. Kosmu proto můžeme považovat za vůbec prvního a nejstaršího zpravodaje, který v roce 1120 svým „osobitým“ způsobem popsal v I. knize své kroniky celý 3. pás maleb ve znojemské rotundě ještě v jeho původní podobě, tzn. před všemi pozdějšími dílčími zásahy do maleb v letech 1131-1134 za biskupa Jindřicha Zdíka (zamalovaná kniha – Písmo – v levé ruce krále-oráče Rostislava ve 3. pásu, odstraněné kolo jednoho z cherubínů v kopuli). V době, kdy Kosmas malby viděl, byla řada knížat ve 4. pásu zakončena postavou Břetislava I. [18] v plášti a první kniha jeho kroniky pak také končí Břetislavovým nastolením (Kosmas I, 42).
   Jednotlivé události ze života krále-oráče Rostislava, jeho syna Bořivoje a moravské a české historie (A) a jejich pořadí podle Kristiána (B) a Kosmy (C):

Narození syna Bořivoje a jeho křest
Založení silně opevněného města (hradu)
„Nalezení“ moudrého oráče (Rostislava)
Čechové se rozhodli pro moravské křesťanství
Změny na moravském stolci
Dynastický sňatek Bořivoje a Ludmily
Přenesení křesťanství z Moravy do Čech
Moravský Bořivoj knížetem Čechů
A1 – B6 – C6
A2 – B2 – C4
A3 – B3 – C3
A4 – B4 – C4
A5 – B5 – C5
A6 –      –     
A7 – B7 –     
 A8 – B8 –      

   Kristián ani Kosmas tedy nelhali, když napsali, že Bořivoj byl potomkem moudrého oráče (B6C6). Byl jeho synem, neboť všechna knížata (B5C5), jež „vložili“ mezi oráče a Bořivoje, jsou smyšlená a nikdy neexistovala (viz „Rodokmen mytických knížat“). Mezi krále-oráče Rostislava a jeho syna Bořivoje se již žádná „ztracená“ generace nevejde (viz tabulka 5a „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ a tabulka 16 „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“). Oba literáti na to (jistě záměrně) sami upozorňují   p o s u n u t í m   založení hradu jménem Praha zpět do jakési „mytické doby“ bájného Přemysla (B2C4), přestože oba nepochybně věděli, že faktickým zakladatelem hradu Praha byl Bořivoj. Historii tedy „pouze“ poněkud   u p r a v i l i . Bořivojovy „starobylé české předky“ tak vytvořila jen Kristiánova a Kosmova fantazie, ale současně nás oba nenechávají na pochybách, koho vlastně oním „pohanským oráčem“ mysleli.
   Bořivoje, jenž byl pokřtěn v raném věku (A1), Kristián nechává pokřtít (znovu) samotným arcibiskupem Metodějem v dospělém věku (B6) jako již vládnoucího knížete Slovanů českých (viz tabulka 3 „Bořivojův křest“), Kosmas dokonce až po jeho smrti (†888) v roce 894 (C6). Jejich rozdílné podání pověsti je dáno také tím, že Kristián sám byl (tak jako jeho praděd Bořivoj) rovněž potomkem onoho moravského křesťanského krále-oráče Rostislava a napsal vlastně jakousi alegorii na moravskou historii pražské větve mojmírovského rodokmenu. Kosmas z ní pak udělal frašku – viz tabulka 2 „Kosmův obrazový scénář“.
   Celý přemyslovský příběh se točí kolem dynastického sňatku pšovské kněžny Ludmily a moravského knížete Bořivoje (871) a přenesení křesťanství z Moravy do Čech. Je prakticky jeho zdvojeným paralelním symbolickým obrazem („svatý sňatek“, „svatba krále“ s personifikací země, Vlády, „suverenity“, tzn. „sňatek“ moravského křesťanského krále-oráče Rostislava s personifikací Čech – bezejmennou hadačkou pannou či později věštkyní Libuší) přesunutým zpět kamsi do mytické doby. „Svatba krále“ tu evidentně nesouvisí „s dosažením knížecí hodnosti“, jak se pokoušel interpretovat přemyslovskou pověst D. Třeštík (2003, s. 154) a jiní, neboť knížetem se Rostislav stal již roku 846, od roku 853 se dokonce nazýval králem, tzn. dlouho předtím než se stal křesťanským oráčem (863) a než mu Čechové „svatý sňatek“ vůbec nabídli (863-867). V té době také Čechové svá knížata dávno měli (k roku 872 nejméně pět), ovšem pohanská.
   Nejde tedy o vznik knížecí vlády, ale o vznik   k ř e s ť a n s k é   knížecí vlády v Čechách, resp. o její rozšíření i na Čechy, jak vyplývá z Kosmovy etymologie jména Praha i z pozdějších Reginonových zpráv k roku 876890.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Přemyslovská pověst podle Kristiána“.
Přemyslovská pověst podle Kosmy“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka   2. „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3. „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12. „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« podle antropologicko-lékařského průzkumu“.
Tabulka 13. „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 15: „Životní data velkomoravského krále Rostislava“.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla znázorňována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1995. MNK, Brno 1996, s. 85-230.
• Naďa Profantová: Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice, zakladatelka dynastie. Epocha, Praha 1996.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Manfred Lurker: Slovník biblických obrazů a symbolů. Vyšehrad, Praha 1999.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák. MM, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah