MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

 

PŮVOD A POČÁTKY MORAVSKÉHO ETNOSU (2/4)

ZDENĚK KLANICA 1

   [Pokračování...].
   (46) Čas Moravanů teprve nadcházel. Sto let po odchodu Germánů z našeho území lze pozorovat u nás, v Maďarsku i na Ukrajině jisté změny v obraze archeologických nálezů. Dnes bychom řekli, že se měnila móda. V osmdesátých letech sedmého století nastala patrně velmi nejistá doba. Lze tak soudit zejména z toho, že obyvatelé východní Evropy, v té době více než jindy, zakopávali své poklady do země. Z tohoto období pochází i známý poklad ze Zemianského Vrbovku u Zvolena.2 Lze předpokládat, že neklid, který na konci 7. století nutil lidi k tezauraci majetků, byl patrně způsoben příchodem nového, dosud zde neusazeného lidu z východu. Demografický přetlak, přelidnění, které v důsledku toho mohlo mezi Alpami a Karpatami vzniknout, bylo patrně podnětem k zahájení další etapy stěhování slovanských kmenů, nebo přesněji – závěrečné fáze tohoto stěhování. Pozdní odezvu těchto událostí zachytil ve svém díle Pověst vremennych let ruský vzdělanec Nestor na počátku 12. století: „Po mnohých pak časech usadili jsou se Slované po Dunaji, kde nyní jest uherská země a bulharská; od těch Slovanů rozešli se po zemi a nazvali se jmény svými, kde na kterém místě se usadili: jakož přišedše usadili se na řece jménem Morava, i nazvali se Moravané, a jiní Češi jmenovali se; a k týmž Slovanům také náležejí Chorvaté Bílí, i Srbové, i Korutanci...“.3 Následuje výčet dalších slovanských kmenů, jak je v církevní slovanštině zachytil učený mnich Nestor v Pečerském klášteře na jižním okraji starého Kyjeva a v polovině 19. století přeložil K. J. Erben.
   Proč však Nestor uvádí na prvním místě mezi všemi slovanskými kmeny právě Moravany? Proč měli Moravané výsadní postavení mezi ostatními Slovany? Byla příčinou toho skutečnost, že díky cyrilometodějské misii vzniklo na Moravě slovanské písemnictví (47) a z Moravy se šířilo ke všem Slovanům? Nebo vyslání soluňských bratří na Moravu bylo již výsledkem tohoto zvláštního postavení Moravy? Archeologie nabízí v tomto směru nový a zajímavý výklad.

   Na tomto místě odkazujeme laskavého čtenáře na stranu „Sokol přinášející vládu-království“, na které se zabýváme dvěma unikátními nálezy: litého bronzového nákončí z Dolních Dunajovic a litého bronzového nákončí z Moravského sv. Jána. Nacházíme na nich zobrazení mužů s čelenkami (pozn. PŠ).
   (50) Zobrazení mužů s čelenkami na staromoravských nákončích není náhodné, má svůj hluboký smysl. Paprskovitá koruna se vyskytuje už na římských mincích, například na ražbách císaře Konstantina I. (306-337), nebo usurpátora Postuma (258-268), jenž se prohlásil za obnovitele Gallie – restitutor Galliarum. Zvláštní myšlenku publikoval roku 1958 (54) český numismatik PhDr. Pavel Radoměrský, CSc.4 Ve své studii o ražbách moravských denárů Břetislava I. (1034-1055), kde je tento panovník vyobrazen se zvláštní čelenkou, přišel uvedený autor k závěru, že jde o péřovou korunu, slavnostní čelenku moravských králů, symbol jejich panovnické moci. Je třeba říci, že snahy Přemyslovce Břetislava I.5 o stabilizaci českého státu v 11. století se projevovaly mimo jiné i v jeho návratu k moravským tradicím. Dokládá to například systém správních center, která nechal na Moravě budovat, často v blízkosti původních středisek velkomoravských – u Hradiště sv. Hypolita vzniká Znojmo, u Pohanska Břeclav, u Mikulčic Hodonín a další.6
Břetislavovy moravské denáry
Obr. 1. Břetislavovy moravské denáry.
Číslování denárů dle katalogu J. Šmerdy (1996).
   Lze tedy pochopit, že Břetislav na Moravě i v Čechách zaštítil svoji moc prastarou korunou, kterou symbolicky nechal vyobrazit na svých mincích (obr. 1). Podle vzhledu, s typickými kruhovitými útvary na koncích jednotlivých paprsků koruny, můžeme předpokládat, že jde o čelenku z pavích per.7 V této souvislosti si jistě připomeneme páva, který je pokládán za královského ptáka, vzpomeneme na moravské lidové písně, atd. Břetislav tedy navázal na prastaré moravské tradice.8
   Po takovém objasnění dostávají obrazy na staromoravských nákončích nový obsah.9 Muž ozdobený čelenkou je pravděpodobně panovník konající hrdinské činy.10 Vítěz nad bájnou saní, drakem, dravým ptákem, ne nepodobným ptáku Nohovi, jak jej známe nejen z mikulčických nálezů, ale i ze středověkých rytířských zpěvů, epických básní, oslavujících hrdinské činy skutečných či smyšlených předků vládnoucího rodu. V této souvislosti je podružné, zda muž ze sedmého dunajovického hrobu patřil k těm, kteří takové básně šířili. Chceme-li sledovat počátky moravského etnosu, je třeba přiznat, že tajemství původu moravských králů je v jejich čelence. O původu nejstarší známé moravské dynastie Mojmírovců neexistují žádné hodnověrné (55) zprávy písemné. Nechci zde citovat různé dohady, které se poměrně často v literatuře objevují a vycházejí v řadě případů z rozboru jména Mojmír. Péřová koruna však sotva může být pokládána za domácí záležitost. Mnohé opět naznačují archeologické nálezy.
   [Pokračování...].

Podle článku Z. Klanicy (1995)
volně zpracoval Petr Šimík (2009).


Poznámky:

1 Zde citujeme podstatné části z článku Zdeňka Klanicy: Počátky a původ moravského etnosu (1995, s. 46n).
2 B. Svoboda, Poklad byzantského kovotepce v Zemianském Vrbovku, Památky archeologické 44, 1953, s. 33-108.
3 Nestorův rukopis ruský, Pověst dávných let, Překlad K. J. Erben, Ed. J. Dolanský, Praha 1954, s. 27.
4 P. Radoměrský, Koruna králů moravských, Sborník Národního muzea, Série A, 13, 1958, s. 183-231.
Přetisknuto také v Moravském historickém sborníku, Ročence Moravského národního kongresu 1995. MNK, Brno 1996, s. 267-342.
5 Přemyslovci“ nazvala tuto pražskou větev mojmírovského rodokmenu až romantizující historiografie 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268). Viz „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání (P. Šimík 2006, s. 391 obr. 2). Pokud si tuto skutečnost uvědomíme, pak i snadno pochopíme motivaci Břetislavova počínání na Moravě v letech 1019-1034. Viz text dále.
6 B. Novotný, K otázce vztahů mezi středohradištním a pozdněhradištním osídlením na území dnešní Moravy, Památky archeologické 53, 1962, s. 211-218.
7 V případě Břetislavových denárů, spíše než o čelenku z pavích per, se jedná o zlatou čelenku se vsunutými zlatými drátky, z nichž každý je nahoře zakončen perlou. Má symbolizovat „svaté město, nový Jeruzalém“ (Zj 21, 1-2) s dvanácti branami. „A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly“ (Zj 21, 21). Viz obr. 1. Srovnej pozdější „koruny“ zavěšované v interiérech kostelů (J. Žemlička 1997, s. 398-399).
Péřovou korunu v této souvislosti odmítl také L. E. Havlík (1995, s. 155).
8 O Břetislavově „vědomém“ navázání na velkomoravské tradice viz strana: „Břetislav, jeho synové a vnuci“.
9 Viz strana: „Sokol přinášející vládu-království“.
10 Viz nákončí s figurální výzdobou na obr. 1 na straně: „Sokol přinášející vládu-království“.

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
Údaje pozdní tradice“.
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Moravské úděly“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty:
Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Jakou úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).

Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Zdeněk Klanica: Náboženství a kult, jejich odraz v archeologických pramenech. In: Josef Poulík, Bohuslav Chropovský a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Academia a Obzor, Praha – Bratislava 1985, s. 107-139.
• Ján Dekan: Velká Morava. Doba a umění. Odeon a Tatran, Praha a Bratislava 1985.
• Luděk Galuška: Velká Morava. MZM, Brno 1991.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Zdeněk Klanica: Původ a počátky moravského etnosu. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 43-71.
• Lubomír E. Havlík: Filozofie historie pojetí národního vědomí na Moravě. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 73-166.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Josef Žemlička: Čechy v době knížecí (1034-1198). NLN. Praha 1997.
• Zdeněk Klanica: Čtyři tisíciletí geneze středoevropských etnik. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 51-67.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). Eds. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah