MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

HROBY

 

HONOSNÝ HROB VELMOŽE
V SADECH U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ

KDO BYL JEDINEC SADY 12/59
Emanuel Vlček

   [Pokračování ...].
   Morfologická charakteristika muže Sady 12/59
   Jak již řečeno, z kostry mozkovny se dochovaly toliko malé fragmenty a jejich zabudování do pravděpodobné rekonstrukce lebky přineslo jen přibližnou představu o lebce zkoumané osobnosti. Přesto jsme využili i této omezené možnosti a pokusili jsme se zjistit i pomocí zrcadlového doplnění chybějících částí na grafické a plastické rekonstrukci lebky alespoň přibližné základní proporce.
   Celkově můžeme lebku Sady 12/59 charakterizovat jako dlouhou, ležící na hranici dolicho-mesokranie (74,0 R), vysokou-hypsikranní (67,6 R), eurymetopní (70,5 R), s obličejem vysokým-hyperleptoprosopním (95,9 R), rovněž s vysokým-lepténím horním obličejem (56,6 R) a úzkým-leptorrhiním nosem (43,1 R).
   Podobně i neúplnost ostatní kostry, jak dokládá fotodokumentace, dovoluje získat jen základní představu o postkraniálním skeletu. Celkovou charakteristiku je možno doplnit o odhad výšky postavy a délky doplněných kostí stehenních a pažních.
   Vypočtený odhad výšky postavy podle Breitingera je 175 cm. Mimo to lze konstatovat nápadnější rozdíl mezi pravou a levou horní končetinou v délce pažních kostí a v tloušťce jejich diafyz ukazující na dominaci pravé paže.

   Kdo tedy byl jedinec Sady 12/59?
   Charakteristika: muž, 45-50letý, byl 175 cm vysoký, dosti silné postavy, podle úpravy kosti hlezenní a patní byl značné hmotnosti. K jasnému charakterizování lebky nemáme dosti podkladů ani pro vypracování jeho podoby. Zachované části odpovídají delší a vysoké lebce s vysokým a hranatým obličejem a úzkým nosem. Pro časovou shodu pohřbu a především pro sugestivní shody v úpravě kornoutovitého a nápadně dolů skloněného zevního zvukovodu jsme spolu s prof. MUDr. Karlem Sedláčkem, DrSc. z foniatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK Praha porovnávali jedince Sady 12/59 s knížetem Bořivojem I., u něhož se vyskytuje podobně uzavřený zvukovod. Tento typ zvukovodu přichází v současné populaci zcela řídce, toliko ve 3 % případů, jak jsme mohli zjistit na sérii 500 recentních lebek v anatomickém ústavu UK v Praze (Rozbor E. Vlček-P. Vlček-A. Tichá 1984).
   I v dalších znacích můžeme zjistit značnou podobnost mezi oběma jedinci. Dokonce máme zde i shodu v sérologické příslušnosti k AB0 systému, shodnou skupinu B. Určitá rámcová morfologická podobnost s pozůstatky knížete Bořivoje je nápadná, ale jasně geneticky vázaný specifický znak mezi oběma jedinci však nalezen nebyl. Proto i zde zůstáváme jen u pokusu o bližší identifikaci jedince ze Sadů 12/59 a jeho eventuální genetické vazbě s pražskými „Přemyslovci“.1
   Daleko účinnější by bylo porovnání tohoto muže s ostatními zde objevenými velmoži, jak v chrámu, tak i na bezprostředním pohřebišti.
   Zdravotní stav byl dobrý a stav opotřebení kostry odpovídá dožitému věku jedince.

Obr. 1. Sady 12/59. Folikulární cysta v bradové části těla mandibuly,
s prázdným alveolem po horizontálně uloženém a neprořezaném kaninu.
Orig. E. Vlček – schéma vymezení cysty. (Rtg. klinika dětské stomatologie,
2. lék. fak. UK Praha-Motol, přednosta prof. MUDr. J. Komínek, DrSc.).
   Možná příčina náhlé a nečekané smrti jedince Sady 12/59
   Zkoumané pozůstatky nabízejí pro historické bádání ještě následující informaci. V těle dolní čelisti, v její bradové části, jsem nalezl velký dutý-cystický útvar. Ten sahá od druhého pravého řezáku až po první stoličku vlevo a vyplňuje 4/5 výšky těla kosti. Podle utváření zubních výběžků, původně vějířovitě uspořádaných předních zubů, je možno nález pokládat za vrozenou folikulární cystu. Navíc, jak ukázalo rentgenologické vyšetření, kostní tkáň je mramorované struktury jak v těle, tak i ramenech čelisti, což by mohlo svědčit pro nápadné prokrvení kostní tkáně hemangiozního typu. Tento rozsáhlý a v této podobě vzácně přicházející nález by mohl zdůvodnit i případnou smrt jedince pro nezvládnutelné vykrvácení po vylomení nebo vytržení především retinovaného – neprořezaného – a původně vodorovně položeného levého špičáku. I dnes by popsaný nález byl klinicky nebezpečný a vyžádal si rychlé specializované chirurgické ošetření. Nález byl konzultován s prof. MUDr. Jaroslavem Komínkem, DrSc. z dětské stomatologické kliniky 2. lékařské fakulty UK v Praze-Motole.
   Proto nabízím otázku. Zjistí se někde v písemných pramenech zmínka o náhlé a nečekané smrti některého z velkomoravských velmožů?2
uhrekon2.jpg (5905 bytes)
Obr. 2. Výtvarně architektonická rekonstrukce vzhledu interiéru kaple na severní straně
církevního komplexu po uložení hrobky 12/59. Podle L. Baláka a L. Galušky.
   Z á v ě r e m
   našeho sdělení můžeme říci, že i když se nepodařilo objektivně určit identitu jedince pohřbeného v jedinečném sarkofágu, v okované rakvi, v hrobě překrytém náhrobkem ozdobeným byzantskou figurální malbou a datovaným do posledních desetiletí 9. století, je jisté, že jde o pohřeb nejčestnější a nejváženější, objevený z tohoto období na území našeho státu.3
   Je mi milou povinností poděkovat specialistům, kteří se podíleli na diskusi a spolupráci při vyhodnocování tohoto mimořádného pohřbu Sady 12/59. Jsou to doc. MUDr. Boris Bílý, CSc., doc. MUDr. Milan Černý, CSc., prof. MUDr. Jan Kilian, DrSc., †prof. MUDr. Jaroslav Komínek, DrSc., MUDr. Vladimír Novotný, CSc., prim. MUDr. Marie Pokorná, CSc. a prof. MUDr. Karel Sedláček, DrSc.
   Konečně je na místě vzdát hold a vzpomenout precizní a záslužné práce objevitele, význačného archeologa slovanského období na Moravě †prof. PhDr. Viléma Hrubého, DrSc.
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1995, s. 201-209).


Poznámky:

1 Pokud bychom měli pravděpodobnost příbuznosti vyjádřit jedním z pěti následujících hodnocení:
a – rozhodně ano, b – spíše ano, c – nevím, d – spíše ne, e – rozhodně ne,
pak bychom na základě zjištěných skutečností zvolili asi možnost „b – spíše ano“.
2 O úmrtí moravských panovníků máme vlastně jen zprávy týkající se krále Svatopluka. Ve Fuldských análech k roku 894 se dočteme, že zemřel „nešťastně“, což by eventuálně mohlo znamenat i „náhle a nečekaně“, např. po zcela banálním vytržení či vylomení zubu.
3 S přihlédnutím k závěrům E. Vlčka (1995), ale zejména po pečlivém vyhodnocení sadského materiálu se moravský archeolog L. Galuška (1996) přiklání k možnosti, že uprostřed samostatné hrobní kaple církevního komplexu na sadské výšině ve vydřevené hrobce 12/59 byl v okované rakvi pohřben samotný Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů.
Eventuální genetickou vazbu, resp. příbuzenství mezi Mojmírovci a pražskými „Přemyslovci“, tj. mezi Svatoplukem (hrob 12/59, Sady) a Bořivojem (hrob K1, Pražský hrad), potvrzují i dřívější zjištění L. E. Havlíka (1994) o moravském původu Bořivoje v písemných pramenech.
Oporu mají v hrobech na Levém Hradci s nálezy prokazatelně zakotvenými v kultuře Velké Moravy. Příslušníci této nepočetné skupiny jsou obdobným způsobem prokázáni i na Budči z pohřebiště v okolí rotundy sv. Petra, jediné stojící stavby navázané bezprostředně na velkomoravskou architekturu (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 35-39). Zde, podle D. Třeštíka (1997, s. 364-366), sídlila kněžna Ludmila, vdova po knížeti Bořivojovi. A možná i biskup Gorazd, snad Bořivojův bratr, jenž mladého kněžice Václava učil knihám slovanským a latinským, v legendě Crescente a ve II. stsl. legendě pak nazývaný Učen. Ke ztotožnění biskupa Gorazda s knězem Učenem viz Kosmovy anagramy. A konečně tu máme také tři pohřebiště velkomoravského typu v severním předpolí Pražského hradu: v Lumbeho zahradě, v areálu Jízdárny a v Královské zahradě (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 65, 66-71; D. Třeštík 1997, s. 340). Ta přesvědčivě dokládají přítomnost Bořivojovy moravské knížecí družiny na všech třech výše uvedených lokalitách.
Hypotézu L. E. Havlíka, E. Vlčka a L. Galušky o moravském původu Bořivoje se později pokusil zpochybnit a vyvrátit J. Sláma (2001). Jeho hlavním argumentem byl nález kousků malty v zásypu hrobu K1-Bořivoje. Jak se však ukázalo, byly jeho závěry poněkud ukvapené a předčasné (P. Šimík 2006, s. 367-374, obr. 11 na s. 400).

Petr Šimík (2005, 2006).

Srovnání:
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Rodokmen »Přemyslovců«“.
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapka: „Středočeská doména prvních »Přemyslovců«“.
Mapka: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Aurelius Augustinus: „Jak se naučit rozlišovat mezi znakem a označovanou věcí“.
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest: Kristián, Fuit, Kosmas, Diffundente sole, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, Granum, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázka: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?
Otázka: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Vilém Hrubý: Staré Město – Velehrad. NČAV Praha 1964, obr. 22, 23 a 25.
Vilém Hrubý: Byl nalezen hrob věrozvěsta Metoděje? Almanach Velká Morava, MM Brno 1965, s. 117n.
Vilém Hrubý: Staré Město – velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 203.
Vilém Hrubý: Hrob svatého Metoděje v Uherském Hradišti-Sadech? Slovenská archeológia 18, 1970, s. 87-96; viz s. 87, pozn. 6 – díky za určení antropologického materiálu Dr. J. Jelínkovi (porušená kostra z hrobky č. 12 patřila mladší ženě).
Vilém Hrubý: Metropolitní výšina. Uherské Hradiště-Sady, středisko velkomoravské kultury a moci. Průvodce výstavou v MM v Brně. MM, Brno 1975, s. 6.
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
Vilém Hrubý: Nálezová zpráva. Uherské Hradiště. Interpretace hrobky 12/59. Nalezená kostra v kapli patří podle antropologického posudku dr. Jana Jelínka, DrSc., mladší ženě. Její věk pak upřesnil antropolog dr. Tomáš Dacík, který zařadil do věkové kategorie 25-35 let. Uherské Hradiště 1983.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah