MM - kroniky - Granum 877, 884, 885

MORAVIA MAGNA

GRANUM

L. E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách
JÁDRO KATALOGU PŘEDNÍCH BISKUPŮ MORAVY

Granum cathalogi praesulum Moraviae
k roku 900

   Anno Domini 900 beatus Cirillus Rome in basilica beati Clementis migravit ad Christum et sepultus iuxta corpus beati Clementis. (A)
   Eodem anno Deo devotus rex Swatopluk senior vita est functus. Cui successait in regnum iuvenis Swatopluk, princeps doli et cupidus vane glorie. (B)
   Hic contumaciter aspernabatur legem Domini ipsumque beatum Metudium et sacerdotes Dei plurimis iniuriis affecit. Quapropter in ipsum regem et sat[r]halites eius et in omnes gades ipsius excommunicacionis sentenciam fulminavit. (C)
   Eodem anno beatus Metudius Romam abiit, beatum Cirillum secum reducere volens ad sedantum seviciam Swatopluk principis frontosi. (D) *

   Rozbor zpráv
   (178) Text výše citovaný je zřejmě z několika částí zpráv (A, B, C, D), jež byly uspořádány neorganickým způsobem a bez velkého zřetele na chronologii. Žádná z událostí neodpovídala datu, které mělo být považováno za datum naší éry. Konstantin se vzdal svého úřadu v Římě (podle údaje v „Granum“) roku 892 a brzy nato zemřel.
   A. Popis úmrtí a pohřeb Konstantina-Cyrila lze nalézti v pramenech 9. století („Život Konstantina“, XVIII. kap., „Vita Constantini“, kap. 8-12). Kapitoly popisují pohřbení Cyrila vedle papeže Klimenta v basilice zasvěcené tomuto světci. Některé pozdější prameny píší o příchodu a pobytu Cyrila v Římě, ale nic neuvádějí o jeho pohřbení: Kristián „Vita s. Wenceslai“, kap. 1, (179) „Diffundente sole“, kap. 2, „Legenda Moravica“, kap. 1-2, „Beatus Cyrillus“, kap. 3, „Quemadmodum“, kap. 4. Bulharské „Zesnutí Cyrila“ také píše o pohřbení v basilice sv. Klimenta.¹
   B. Hlavní problém může být soustředěn na tyto otázky:
          a) Čí vlastně bylo úmrtí, zmíněné v „Granum“?
          b) Kdo byl devotus rex Swentopluk senior?
          c) Kdo byl iuvenis Swentopluk, princeps doli?
   Jelikož úmrtí Cyrila a jeho pohřbení bylo popsáno už v předešlé části, můžeme vzít v úvahu pouze konec Rostislava. Ten následoval asi rok po smrti Cyrila. Rostislav byl zajat na Velikonoce nebo Letnice roku 870 a odsouzen v Řezně k oslepení a uvězněn v klášteře.² Přídomek „devotus“ byl použit pro něj (Swatopluk senior rex) v legendách českého původu. Důvodem byla Rostislavova podpora činnosti byzantské mise a většinou se toto vysvětlení přijímá.³
   Avšak souvěké prameny zobrazovaly i skutečného Svatopluka (I.) právě týmž způsobem: tue devotionis sinceritas (srv. „Industriae tuae“ z roku 880), omni devotione, tuam devotionem („Quia te zelo fidei“ z roku 885).
   Tato slova pocházela od osob s největší kompetencí oné doby, od papežů. Sventopluk I. byl nazýván také ingeniae calidissimus, prudentissimus (Reginonova „Chronicon“ k roku 894), christianissimus, sanctissimus rex („Kronika Dukljanská“, kap. IX). Svatopluk, který svrhl svého strýce (Rostislava) z trůnu, poté kdy unikl nebezpečí, že sám bude zabit strýcem, Svatopluk, který dal pokřtít Bořivoje na svém dvoře a sledoval cestu pravdy (viam veritas constanter apprehenderat – Kristiánova „Vita s. Wenceslai“, kap. 1) byl bezpochyby Svatoplukem I.⁴
   Sesazený král (rex religiosus, institor et rector totius christianitatis, ibid.), nejmenovaný vládce (princeps), který vládl zemi jako císař (magnificus imperator, ibid.) – předpokládá se sice, že jde o Rostislava, ačkoliv poslední klausule se spíše vztahuje na Svatopluka.⁵ Rostislav byl označen religiosus princeps též v „Legenda Moravica“. Metoděj byl poslán papežem Hadriánem II. k Rostislavovi, Svatoplukovi a Kocelovi („Život Metoděje“, kap. VIII) a ustanoven za arcibiskupa pro jejich země („Slovo pochvaľne“, dodatečný „Život Metoděje“), byl však zajat Bavory a uvězněn ve Švábsku.⁶
   (180) Byl to jedině Svatopluk, kdo požádal papeže Jana VIII., aby se postaral o Metodějovo propuštění a jeho návrat na Moravu, kam Metoděj přišel v doprovodu papežského legáta biskupa Pavla roku 873 („Commonitorium“ pro biskupa Pavla z roku 873, „Život Metoděje“, kap. X). Podle Kristiánových slov („Vita s. Wenceslai“, kap. 1), ustanovil král Metoděje biskupem. Tato slova se musí vztahovat jedině na Svatopluka I., krále Moravanů. Odpovídají na otázku, kdo ve skutečnosti byl též zbožným a oddaným králem. Je skutečností, že Svatopluk byl tím, kdo měl velkou moc jako císař a vládl nad rozsáhlým královstvím.⁷ Autor legendy „Diffundente sole“, kap. 2, poznamenal s větší přesností než Kristián, že se království rozpadlo neopatrností Svatopluka II. (secundus), synovce Svatopluka I. (primus). Rozsáhlá Moravská říše byla vybudována Svatoplukem I., ale Svatopluk II. byl synem Svatopluka I. Kromě jediné kontaminace, kdy legendista zaznamenal vlastně příbuzenský poměr mezi Rostislavem a Svatoplukem, odpovídají patrně další zprávy legendy „Diffundente sole“ už skutečnosti.⁸
   Bořivoj navštívil krále Svatopluka v jeho sídle, aby se s ním poradil o věcech, týkajících se jeho i lidu (Čech), který byl svěřen Svatoplukem do jeho péče. Bořivoj byl pokřtěn na Svatoplukově dvoře. To vše se mohlo týkat pouze Svatopluka I. a potvrzuje souvislost mezi vzrůstem, rozmachem Svatoplukovy moci a říše. Souvislost se zřízením arcibiskupství (870) skrze krále Moravy, který byl zbožný a oddaný, se však týká R o s t i s l a v a , který (Deo devotus rex Svatopluk senior) zemřel „téhož roku“.⁹
   Svatopluk legendy „Quemadmodum“ může být sice považován za Rostislava (kap. 2), ale Svatopluk v kap. 5 a 6 může být pouze Svatopluk I. Kristián nazval Rostislavovy přídomky religiosus, institor, rector, ale Svatopluk byl veleben slovy imperabat universe terre seu magnificus imperator, jež lze spojovat pouze s ním a umožní činit rozdíl mezi dvěma osobami. Byl to Svatopluk I., kdo svrhl Rostislava s trůnu, kdo odvrhl cestu zla a obrátil se na cestu pravdy. Legenda „Diffundente sole“ uvádí, že Svatopluk I. byl zbožný a oddaný král mající největší moc jako císař. Toto výjimečné mezinárodně právní postavení potvrzují i záměry papežství, vyjádřené titulem unicus fillius s. Petri (privilegium „Industriae tuae“, 880, „Commonitorium“ biskupu Dominikovi, 886), kterým byli označováni císařové nebo kandidáti na tuto hodnost. Svatopluk vládl nad velmi rozsáhlým královstvím a ustanovil (873) Metoděje za arcibiskupa.¹⁰ Vina za rozpad království byla připisována v legendě přímo Svatoplukovi, to jest sváru mezi ním a králem Mojmírem II. („Annales Fuldenses“ k roku 898-899). Pozdější „Cronica“ (181) Přibíka zvaného Pulkava (k oku 894) správně spojovala dobu krále Svatopluka I. s dobou arcibiskupa Metoděje a s dobou Bořivojova křtu.¹¹ Pulkava popsal podle zprávy Kosmy Pražského (I, 14) i konec Svatoplukova života.

Obr. 1. Rostislav zemřel někdy v průběhu roku 877, tj. roku 6392/6393 syrské éry.
K roku 877 římského kalendáře dospějeme přepočtem data 900 („Granum“)
dle alexandrijské éry maior (+5493/5492) a syrské éry II (–5519/5515).

   C. Autor spisu „Granum“ uvedl, že mladý Svatopluk (tj. Svatopluk II.), byl exkomunikován pro nepřátelské smýšlení vůči církvi.¹² Autor legendy „Diffundente sole“ o této události nic nevěděl. Avšak slova „Granum“ přímo vedou k „Legenda Moravica“ (kap. 9). Její autor použil téhož výrazu a předložil legendistické schéma antithese mezi zbožného představitele církve (arcibiskupa Metoděje) a divokého a odporného vládce, neboť předpokládal, že jím byl Svatopluk.¹³ Text legendy „Legenda Moravica“ se spíše podobá textu Kristiánovy „Vita s. Wenceslai“. Naopak Pulkava rozlišoval mezi králem Svatoplukem I. a jeho stejnojmenným synem, osobou, jež byla exkomunikována a jehož vinou bylo, že Metoděj vyslovil klatbu nad celou zemí.¹⁴
   Prameny 9.-10. století nevěděly nic o negativních rysech krále Svatopluka, ani legenda „Diffundente sole“¹⁵ ani pozdější legenda „Quemadmodum“. Český Kristián, zřejmě pod vlivem relací Fuldských letopisů (zejména k letům 884, 894 i 899, 900), poprvé Svatoplukovi připojil negativní rysy a někteří jiní autoři legend ho následovali („Legenda Moravica“, kap. 10, „Beatus Cyrillus“, kap. 5). Může být příznačné, že podobné negativní charakteristiky Svatopluka I. byly vysloveny arcibiskupem Theophylaktem v řeckém „Životě sv. Klimenta“ asi kolem roku 1100. Theophylaktos popisoval rozpory mezi Svatoplukem a Metodějem podrobně, zatímco Kristián tak učinil zjednodušeně. Avšak on nebo redaktor jeho díla v 11. století si všiml překvapujícího nesouladu mezi líčením divokého a rebelantského Svatopluka z první kapitoly a obrazem krále Svatopluka, který ustanovil Metoděje arcibiskupem¹⁶ a postaral se o křest Bořivoje (kap. 1 a 2), proto redaktoři jeho díla byli donuceni uvést, že Zuentepulc ab incepta pertinencia mitigatus, viam veritatis constanter apprehenderat. Též Theophylaktos zmírnil své invektivy proti Svatoplukovi, jeho životu a postoji vůči Metodějovi. Prohlásil, že Svatopluk nikdy neublížil Metodějovi (a jeho církvi), neboť měl ve vážnosti Metoděje a jeho žáky (kap. V, 20; XII, 40). Kosmas Pražský (I, 14), který byl téměř Theophylaktovým současníkem, se nezmínil o žádném rozporu mezi Svatoplukem a Metodějem a místo toho uvedl zprávu o nepřátelství mezi Svatoplukem a Arnulfem. Odkud se tedy negativní rysy v popisu Svatopluka dostaly do některých českých legend?
   Theophylaktův postoj ke Svatoplukovi byl diktován souhlasem Svatopluka k vypuzení Metodějových žáků Wichingem. Byl vystaven v době (182) po církevním schismatu a v byzantském prostředí, zaujatému proti latiníkům, označovaným často jako Frankové. Theophylaktův popis Svatopluka neskončil exkomunikací Svatopluka, ale exkomunikací Wichinga, biskupa nitranského, a toto je významný rozdíl ve srovnání s českými legendami.¹⁷ Odkudpak se exkomunikování Svatopluka dostalo do českých legend?
   Náznak na spojovací článek byl snad dán Kosmou (I, 14), který napsal, že císař Arnulf byl Svatoplukovým kmotrem. Ve skutečnosti byl Svatopluk kmotrem Arnulfova syna nazvaného Svatopluk-Zuentibald (viz Reginonovu „Chronicon“ k roku 890). A „Annales Gradicenses“ k roku 894 vyjádřily dokonce názor, že Svatopluk byl Arnulfovým synem. To je stopa, vedoucí k záporným charakteristikám krále Svatopluka I. v legendistických schématech českých legend. Nepochybně byla v Praze známa „Chronicon“ opata Reginona z Prümu, ačkoliv ten rozlišoval mezi Svatoplukem, králem Moravanů (k roku 890, 894) a jeho kmotřencem a Arnulfovým synem Sventoplukem-Zuentibaldem (k roku 885, 888, 890, 892, 894, 899, 900).¹⁸
   Regino popsal nesmiřitelný svár mezi Zuentibaldem, šlechtou a církví, jeho náklonnost k ženám, jeho pustošení země a Zuentibaldův nešťastný skon ve válce.
   „Annales Fuldenses“ byly dalším zdrojem pro české legendisty. Jsou v nich popsány neshody mezi Zuentibaldem a šlechtou, uchvácení církevního majetku a Zuentibaldův spor s trevírským arcibiskupem, jehož Zuentibald tloukl holí. Proto šlechta Zuentibalda opustila a zahynul v boji (viz „Annales Fuldenses“ k roku 897, 900). Je velmi pravděpodobné, že čeští autoři si všimli negativních rysů a nešťastného života Arnulfova syna Zuentibalda, krále Lotrinska-Burgundska, a podle stylu literární praxe oné doby nerozlišovali mezi ním a Svatoplukem – Zuentibaldem Moravským („Annales Fuldenses“ a Reginonova „Chronicon“), a že prezentovali charakteristiku Arnulfova syna, kmotřence Svatopluka Moravského, jako charakteristiku jeho kmotra. Zprávy o jeho zášti vůči církvi, odsuzovaný život krále, ostré rozpory mezi králem a arcibiskupem – to vše bylo přeneseno na Svatopluka Moravského včetně exkomunikace, jakožto logický trest za urážku arcibiskupa a za poškození církevních zájmů. Kronikář Přibík zvaný Pulkava uváděl stejnou historii o Svatoplukovi II., synu Svatopluka I.¹⁹
   Vznikla otázka, v které době byly přenášeny rysy Zuentibalda Lotrinského na krále Moravy a jakou politickou funkci té doby tato literární líčení zahrnovala a měla hrát na českém dvoře a u pražského biskupství.
   (183) Převedení zmíněných rysů na Svatopluka I. mohlo sloužit ke zdůvodnění obsazení Moravy ze strany Čechů a připojení Moravské církve k pražské církvi, protože sousední země Morava byla ve zpustošeném stavu údajně vinou Svatopluka I. („Vita s. Wenceslai“, kap. 1). Důsledkem toho z pohledu pokročilého 11. století bylo, že Morava byla před rokem 1000 připojena k polskému panství Boleslava Chrabrého, po jehož boku bojovali Moravané v letech 1015-1017 proti římsko-německému králi a s ním spojenému vévodovi Čechů, a že proto byla Morava v letech 1018/1019 či spíše 1025-1028 Čechy obsazena.
   Autor legendy „Diffundente sole“ (De conversione Moravie et Bohemie) vůbec neznal tendenci, jejímž cílem bylo pseudo-morálně odůvodnit českou expanzi a učinit ji přijatelnou pro římsko-německého krále. Verzi 11. století uvedla také „Legenda Moravica“, kap. 11.
   Podle údajů v „Granum“ (B, C) byl uvedený král Svatopluk starší ve skutečnosti králem Rostislavem, neboť měl zemřít ve stejném roce jako Cyril. Rozdíl byl ve skutečnosti více než jeden rok mezi úmrtím Cyrila a odsouzením Rostislava. Svatopluka mladšího lze tu pak identifikovat jako krále Svatopluka I., i když se výklad v „Granum“ liší od historické skutečnosti. Právě Metoděj to byl, který pomohl v roce 880 získat u římského papežství patronaci, záštitu Říma pro Svatopluka I. a Moravu (privilegium „Industriae tuae“). Patronace byla znovu potvrzena roku 885 („Quia te zelo fidei“). Papež vysvětlil králi Svatoplukovi I. platnost klatby, a to, že ta se na něho nevztahovala. Ačkoliv Theophylaktos nestranil Svatoplukovi, potvrzuje, že anathema bylo uvaleno na Wichinga, biskupa nitranského („Život sv. Klimenta“, kap. VIII, 24).²⁰
   D. Poslední část zprávy „Granum“ informuje, že Metoděj odešel z Říma (abiit). Naopak „Legenda Moravica“, kap. 12, informuje, že Metoděj přišel do Říma (adiit). Vyprávění o něm pokračovalo v další kapitole, kap. 13. Zkrácené vyprávění lze najít i v legendě „Quemadmodum“, kap. 4-5. Termín frontosus v „Legendě Moravica“, kap. 11, ukazuje na spojující článek mezi legendou a „Granem“. Metoděj navštívil Řím v roce 880 aby získal patronaci pro Moravu a potvrzení arcibiskupství. Avšak žádný pramen neuvádí, že Metoděj měl v úmyslu přivést ostatky svého bratra Cyrila na Moravu.²¹

Obr. 2. Metoděj zemřel 6. dubna 885, tj. roku 6393 mladší byzantské éry.
K roku 885 římského kalendáře dospějeme přepočtem data 900 („Granum“)
dle alexandrijské éry maior (+5493) a mladší byzantské éry II (–5508).

   Rozbor data
   (196) 900. Zde byly shrnuty čtyři události:
          a) úmrtí Cyrila v Římě,
          b) úmrtí Svatopluka staršího, tj. zajetí, soud a uvěznění Rostislava
              a nastoupení Svatopluka mladšího (Svatopluka I.) na trůn,
          c) zlé chování Svatopluka I. vůči Metodějovi a Svatoplukova exkomunikace,
          d) odchod Metoděje z Říma a jeho úmysl uspokojit Svatopluka prostřednictvím ostatků Cyrila.
   Cyril zemřel v roce 6384 syrské éry, tj. 6360 alexandrijské éry minor a roku 6377 byzantské éry I či spíše II. Pád Rostislava se udál začátkem Velikonoc (26. března), tj. v římském roce 870. Bylo to v roce 6386 syrské éry, 6361 alexandrijské menší éry a v roce 6377 byzantské éry I a II.²²
   Protože žádný přepočet nevede k roku odpovídajícímu úmrtí Cyrila (869), je nutno uvážit jiné řešení. Může vyvstat otázka, zda pozdní autor nezměnil uvedené datum úmrtí za datum úmrtí Metoděje, který zemřel roku 6393 (6394), jelikož 6393–5493=900? Znamenalo by to, že kompilátor použil (197) alexandrijské větší éry a že původní datum bylo rokem byzantské éry II: 885+5508=6393  6393–5493=900. Celý postup, který dodržoval schéma, potvrdil dvě éry. Rovnice vymezila údobí mezi 21. březnem 885 a 31. srpnem 885, tj. rok 6393 byzantské éry II. Metoděj zemřel dne 6. dubna téhož roku.²³

Obr. 3. Metodějův „návrat od císaře“ po 1. září 884, tj. roku 6393 mladší byzantské éry.
K roku 884 římského kalendáře dospějeme přepočtem data 900 („Granum“)
dle alexandrijské éry maior (+5493) a mladší byzantské éry II (–5509).

K datu 900 je rovněž připojen oddíl (C) a (D). Berouce v úvahu obsah zpráv, pak zmíněné historické události se staly v letech 884-885; 900+5492/5493=6392/6393 6392/6393–5508/5509=884/885, 883/884. Výsledek odhalil, že dotyčné údobí byzantského roku 6392 (éra II) začínalo 1. září 884 a končilo 31. srpna 6393, tj. roku 885.²⁴
Klatba citovaná v díle „Granum“, byla uvalena na Wichinga pravděpodobně v roce 884. Ten byl klatby zproštěn papežem Štěpánem V., který to oznámil králi Svatoplukovi v roce 885 („Quia te zelo fidei“). Cesta Metoděje z Říma roku 880 byla patrně kompilátorem zaměněna za cestu do Konstantinopole – Nového Říma v roce 882. Nevíme ovšem ani, zda ji snad kompilátor nespojil se zmíněným listem papeže Štěpána V.²⁵

Jádro katalogu předních biskupů Moravy k roku 900.
L. E. Havlík (1998, s. 178-183, 196-197).

Poznámky:

* –

   900 blahoslavený Cyril odešel Římě v basilice blahoslaveného Klimenta ke Kristu a byl pohřben vedle těla blahoslaveného Klimenta. (A)
   Téhož roku Bohu oddaný král Svatopluk starší odešel ze života. Na jeho místo v kralování nastoupil Svatopluk mladší, kníže klamu a dychtivý liché slávy. (B)
   Ten vzdorně pohrdal zákonem Páně a jak samotnému blahoslavenému Metoději, tak i kněžím Božím způsobil četná příkoří. A proto (Metoděj) stihl tohoto krále, jeho dvořany i všechny členy jeho družiny klatbou. (C)
   Téhož roku se odebral blahoslavený Metoděj do Říma, chtěje s sebou přivésti zpět blahoslaveného Cyrila, aby uklidnil vzpurnost zpupného vládce Svatopluka. (D)

1 –

Nepochybně jde o pouhou záměnu data Metodějova úmrtí za Cyrilovo, jak rozborem samotného data dále ukážeme. Obsah zprávy ovšem odpovídá popisu pohřbu Konstantina-Cyrila.

2 –

Nelze směšovat dohromady „konec“ Rostislavovy vlády na Moravě, jeho zatčení, oslepení a uvěznění v klášteře (870), s „koncem“ jeho života.

3 –

Rostislavova podpora činnosti byzantské misie Konstantina a Metoděje, završená získáním arcibiskupství, byla zejména také důvodem, proč v legendách (ani kronikách) českého původu, sepsaných až po založení pražského latinského biskupství (973), moravský král Rostislav nikdy nebyl jmenován (viz níže pozn. 14).

4 –

Takovou charakteristiku Svatopluka v Kristiánovi (kap. 1) nikde nenajdeme. Křest Bořivoje Metodějem Kristián (kap. 2) sice barvitě popsal, ale Svatopluk na něm žádnou zásluhu neměl. Tu můžeme připsat jedině samotnému Kristiánovi – kompletně si jej totiž vymyslel (srv. tab. 3: „Bořivojův křest podle Kristánovy smyšlené historky“).

5 –

L. E. Havlík se tu snaží dělat Svatoplukovi advokáta, ale ve svém úsudku se mýlí. Vzdělaný mnich Kristián, jeden z Rostislavových potomků, ještě velmi přesně věděl, o kom píše. Jeho charakteristika onoho nejmenovaného krále, který „vládl zemi jako císař“, tzn. s prozíravostí a rozvahou hodnou císaře, „kterýž byl všecko křesťanství či náboženství dobrotivě v zemi uvedl“ (pozvání byzantské misie) „a spravoval“ (založení Metodějova arcibiskupství), se pochopitelně týká Rostislava, Kristiánova dávného předka (viz „Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve Mojmírovců). Teprve poté, co Rostislav ustanovil Metoděje nejvyšším biskupem, Kristián popsal, jak Svatopluk zradil svého strýce (Rostislava) a vydal ho Frankům, aby se sám zmocnil knížecího křesla.
Podobně již dříve byzantský císař Michael III. ve svém listu Rostislavovi „Bůh viděl tvou víru a snahu“ přirovnal moravského krále Rostislava dokonce „k velikému císaři Konstantinovi“, jenž byl současníky nazván třináctým apoštolem.

6 –

Metoděj však nebyl zatčen cestou k Rostislavovi na Moravu, ale až delší dobu poté, co předal Rostislavovi do rukou list papeže Hadriána II. („Gloria in excelsis Deo“). L. E. Havlík v textu výše uvádí, že Rostislav byl zatčen po Velikonocích nebo po Letnicích roku 870. Podle Bertiniánských letopisů k roku 870 byl v průběhu května již zatčený (L. E. Havlík 1992, s. 150). Teprve poté byl zadržen i Metoděj. Podle „Života sv. Metoděje“, kap. IX, byl pak držen ve Švábsku „půl třetího roku“. Propuštěn byl nejpozději někdy na přelomu dubna a května 873. Metodějovo zadržení tedy můžeme klást někam do podzimních měsíců roku 870. Byl-li tehdy zadržen u Kocela, pak to nebylo na cestě k Rostislavovi, ale na cestě od něho ke Kocelovi.

7 –

Jistěže i Svatopluk „měl velkou moc jako císař“ a vládl dokonce ještě rozsáhlejšímu území než Rostislav (viz mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“). Ovšem podle Kristiána (kap. 1) Metoděje ustanovil arcibiskupem král Rostislav. On také „vládl zemi jako císař“ (viz výše pozn. 5). O tom nemůže být sporu. Teprve poté jej Svatopluk, „synovec knížete čili krále nábožného“, zradil a vydal Frankům – to napsal Kristián jasně a srozumitelně. Protože Svatopluk (v „Granu“ označený jako princeps doli) předtím na Moravě nevládl, nemohl také nikoho ustanovit ani biskupem, ani arcibiskupem. Kromě toho králem byl Svatopluk nazván až mnohem později. Poprvé se tak stalo v listu papeže Štěpána V. „Quia te zelo fidei“ v roce 885. Srovnej též pozdější „Dukljanskou kroniku“ (Království Slovanů – Kniha chorvatská, kap. IX.). Čili u Kristiána (kap. 1) ten kdo „vládl zemi jako císař“ (imperabat universe terre seu magnificus imperator) byl nepochybně král Rostislav.

8 –

Protože legenda „Diffundente sole“ je výtahem z Kristiána, odpovídá její „Svatopluk“ (v kap. 3) Kristiánovu nejmenovanému králi (Rostislavovi). „Svatoplukův (Rostislavův) synovec“ Svatopluk II. odpovídá tedy synovci onoho Kristiánem nejmenovaného krále (Rostislava), čili Svatoplukovi I., jenž nastoupil vládu po Rostislavovi. To je zcela logické. Viz níže tabulka v pozn. 14.

9 –

Údaj „téhož roku“ v „Granu“ ovšem nemá s rokem 869/870, kdy Rostislav ustanovil Metoděje arcibiskupem (Kristián, kap. 1), nic společného. Týká se roku 900 („Granum“), do něhož byly (chybně) datovány dvě zprávy, které ve skutečnosti dělí od sebe navzájem několik let, úmrtí Rostislava (B) a úmrtí Metoděje (A) (srv. pozn. 1 výše). Každá zpráva zřejmě pochází z jiného pramene, jedna je ze staroslověnského „Chronografu A“ a druhá z „Chronografu B“. U obou byl uveden stejný rok: 6393, jenže pokaždé jiné éry. V „Chronografu A“ se jednalo o syrskou éru (úmrtí Rostislava), v „Chronografu B“ o byzantskou mladší éru (II) (úmrtí Metoděje). Názornější představu si lze udělat na základě tabulky 2 na stránce „Granum“ – celkové shrnutí.

10 –

Svatopluk nemohl v roce 873 ustanovit Metoděje za arcibiskupa, když ten arcibiskupem již byl od roku 869/870. L. E. Havlík se mýlí i ve svém předchozím konstatování, když Svatopluka I. legendy „Diffundente sole“ (kap. 6) ztotožnil se Svatoplukem – „zbožným a oddaným králem majícím největší moc jako císař“ – téže legendy (kap. 3), což je charakteristika krále Rostislava, převzatá z Kristiána (kap. 1) – viz výše pozn. 7.

11 –

Přibík Pulkava jen opsal to, co našel u Kosmy. To jistě neznamená, že to tak bylo „správně“.

12 –

Jestliže „Granum“ nazvalo Rostislava Deo devotus rex Swatopluk senior, pak zcela jistě „mladý Svatopluk“ (iuvenis Swatopluk, princeps doli) bude Rostislavův úskočný synovec Svatopluk, který vlastního strýce lstivě vydal Frankům, aby sám mohl usednout na moravský stolec (viz Legenda níže), a nikoliv Svatopluk II., který na moravský stolec nikdy neusedl. Srovnej „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960). Viz níže tabulka v pozn. 14.

13 –

A to předpokládal správně.

14 –

Přibík Pulkava ve 14. století už jen „vařil z vody“. Nejmenovaného Svatoplukova syna popletl se samotným Svatoplukem (871-894), neboť pouze toho mohl arcibiskup Metoděj (†885) za svého života exkomunikovat a jeho zemi dát do klatby. V každém případě se to nemohlo týkat žádného ze Svatoplukových synů, kteří nastoupili vládu až o 9 let později, po Svatoplukově smrti (†894), a to již Metoděj také devět let nežil.
L. E. Havlík si dobře povšiml, že Kristián, kap. 1, „Legenda Moravica“ i „Granum“ se shodují v tom, že klatba byla uvalena na Svatopluka, resp. na jeho zemi. Ve skutečnosti se sice jednalo o Wichinga, ale zodpovědnost stejně padala na bedra Svatoplukova. Srovnej Theofylaktův „Život Klimenta, biskupa Bulharů“.
O tom, jak si jednotliví autoři pojmenovali Rostislava a Svatopluka viz následující tabulka:

jméno	Kristián	Diffundente sole	Pulkava	Granum
král Rostislav	kníže, čili král nábožný	Svatopluk, zbožný a oddaný král Moravy	moravský král Svatopluk	Deo devotus rex Swatopluk senior
Svatopluk	Svatopluk, jeho synovec	Svatopluk První, ale i Svatoplukův synovec Svatopluk II.	Svatoplukův syn (ve skutečnosti synovec)	iuvenis Swatopluk, princeps doli

15 –

Legenda „Diffundente sole“ není ovšem pramenem 9. ani 10. století. Je stručným výtahem z Kristiána (993) a vznikla nejdříve ve 20. letech 13. století, tzn. asi o 230 let později.

16 –

Metoděje ustanovil arcibiskupem král Rostislav, nikoliv Svatopluk (Kristián, kap. 1) – viz výše pozn. 7. Zůstává pak jen jediná „kladná“ vlastnost Svatoplukova v Kristiánově legendě, že se „postaral“ o křest Bořivoje. O ten se však „postaral“ samotný Kristián, neboť si tuto historku kompletně vymyslel (Kristián, kap. 2). Srovnej tabulka 3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“. Teprve z Kristiánovy legendy se tento smyšlený příběh dostal do pozdějších legend a kronik. Také „Granum“ o tuto „informaci“ rozšířilo původní zprávu „Chronografu A“ k roku 894 (po přepočtu 871) o sňatku Bořivoje a Ludmily. Na Svatopluka tak už žádná „kladná“ vlastnost nezůstala.

17 –

České legendy vycházejí z charakteristiky Svatopluka obsažené v Kristiánovi (kap. 1). Ten pochopitelně stranil svému dávnému předkovi, králi Rostislavovi, a ne Svatoplukovi, který se nejprve dopustil vlastizrady a pak zradil i svého strýce, krále Rostislava (viz Fuldské anály k roku 870).

18 –

O tom, že to Kosmas napsal správně, se lze přesvědčit (viz Kosmas I, 14). Popletl to Přibík Pulkava (kap. 13).
Podle Reginona k roku 890 se Svatopluk „nadmul zpupnou pýchou“, ve Fuldských análech k roku 894 byl nazván „pochva vší věrolomnosti“, „dychtící po lidské krvi“, „sousední země uvádějící lstí a klamem ve zmatek“. V roce 993 jeho charakteristiku doplnil Kristián: „Svatopluk panství v lidu si osobiv, pýchou a zpupností jsa podněcován, se svými stoupenci a družinou jako med plynoucím kázáním biskupa Metoděje přímo pohrdl, přeposvátné výstrahy jeho ne zúplna přijal, nýbrž údy své, totiž národ a lid dílem Kristu, dílem ďáblu v službu dával“. Zjednodušeně řečeno: myslel pouze na svůj prospěch. Odkaz krále Rostislava zcela pošlapal. Podle Theofylaktova „Života Klimenta“ to byl člověk barbarský a nevzdělaný, neschopný pochopit nějaké Božské věci.
Nebylo proto vůbec nutné na krále Moravy Svatopluka přenášet rysy Zuentibalda Lotrinského z Reginonovy „Chronicon“, když ten navíc jasně rozlišoval mezi oběma panovníky. A „Annales Gradicenses“ zase nemohly ovlivnit legendy starší než jsou ony samy.

19 –

To není zcela přesné. Přibík Pulkava nikde jméno Svatopluka II. neuvádí. Zmiňuje se pouze o synovi moravského krále Svatopluka. Srovnej výše pozn. 14.

20 –

Srovnej privilegium „Industriae tuae“ papeže Jana VIII. a list papeže Štěpána V. „Quia te zelo fidei“. Anathema bylo uvalené na Wichinga, biskupa nitranského – viz „Život Klimenta“ (kap. VIII).

21 –

V obsahu zprávy jsou dokonale spleteny různé události. Srovnej níže pozn. 25.

22 –

K rokům 869 (úmrtí Cyrila) a 870 (zatčení Rostislava) římského kalendáře nelze přepočtem roku 900 („Granum“) dospět.

23 –

Tento Havlíkův závěr lze jen potvrdit. Datum Metodějova úmrtí (6. 4. 885) bylo zaměněno s úmrtím jeho bratra Konstantina-Cyrila (14. 2. 869). Datum úmrtí odpovídá Metodějovi, popis pohřbu jeho bratrovi. K tomu srovnej výše pozn. 1.

24 –

Zpráva C (viz výše pozn. 20) se vztahuje patrně k jarním měsícům roku 900 (tj. 885), zatímco zpráva D (viz níže pozn. 25) se vztahuje k závěru roku 900 (po přepočtu 884).

25 –

Mohlo by se jednat i o cestu z Nového Říma – z Konstantinopole – od byzantského císaře Basileia I. a patriarchy Fotia v roce 883. Do Byzance měly být také původně přeneseny ostatky Konstantina-Cyrila (viz „Život sv. Konstantina-Cyrila“, kap. XVIII). „Návrat od císaře“ s údajnými Cyrilovými ostatky v roce 883 byl pak zřejmě zaměněn s „návratem od císaře“ v pozdním podzimu roku 884, kdy se Metoděj (asi společně se Svatoplukem) setkal s římským císařem Karlem III. Tlustým (881-887) in monte Comiano (srovnej „Život sv. Metoděje“, kap. XVI, a Fuldské anály k roku 884). Mohlo se ovšem jednat i o návrat z moravského Vyšehradu – hradiště sv. Klimenta –, kde Metoděj dokončil překlad Starého zákona. Jedině taková kontaminace či záměna „římského“ císaře s „Římem“ (Romam) nebo „římské“ baziliky sv. Klimenta s kostelem sv. Klimenta na stejnojmenném hradišti u Osvětiman vede po přepočtu ke správnému datu 884.

Petr Šimík (2007).

Legenda:
dolus, i, m. tajný úmysl, lest, podvod, úskok, úklad, nástraha: per dolum lstivě

Komentář:
900. (A) Zpráva o úmrtí Cyrila v roce 900 („Granum“) je skutečně zaměněna s úmrtím Metoděje (viz výše pozn. 23), neboť přepočtem pomocí jednotlivých ér lze dospět jen k roku 885, nikoliv k roku 869. Kompilátor tu zřejmě vědomě změnil obsah zprávy, neboť o Metodějovi nás pak informuje ještě později k roku 907 („Granum“).

Obr. 4. Rok 6393 odpovídá podle alexandrijské éry maior (–5493/5492) původnímu (chybnému) roku 900
(„Granum“) (alexandrijská éra minor, tzn. odpočet 5492/5491, vede k nepřijatelnému výsledku)
i správnému roku 885 úmrtí Metoděje přepočtem podle byzantské mladší éry II (–5509/5508).

Přepočet provedeme podle alexandrijské éry větší (maior) a byzantské mladší éry II:
       900+5493/5492=6393/6392  6393/6392–5509/5508=885, (21. 3. až 31. 8.). Viz výše obr. 4.
   Vychází rok 885 pro období od 21. března do 31. srpna, což vyhovuje známému datu Metodějova úmrtí 6. dubna, které můžeme najít ve staroslověnském „Životě sv. Metoděje“, kap. XVII.
   Rozdíl mezi rokem 900 („Granum“) a správným rokem 885 římského kalendáře činí 15. Zpráva tedy pochází z moravského „Chronografu B“.

900. (B) „Deo devotus rex Swatopluk senior“ je nepochybně král Rostislav (tak jako již ve zprávě k roku 886 a 887), jenž na Moravu pozval byzantské věrozvěsty Konstantina a Metoděje, apoštoly Moravanů a Slovanů (viz také výše pozn. 12). Zprávu o jeho úmrtí obsahuje ze známých pramenů pouze „Granum“. Z tohoto hlediska je více než pozoruhodné, že ji najdeme i v jednom z Kosmových anagramů se stejným vročením (P 149): „Rastic ě tu u sina, mrě monasteri lěta devět set Similiana“ (což bylo 16. června), v interpretaci F. Boráka: „Rostislav zemřel 16. června 900 v klášteře v Bánově“ (F. Borák 2001, s. 20, s. 43 pozn. 28). Pokud Rostislav zemřel „u syna“ (tj. Bořivoje, srv. „Rodokmen Mojmírovců“), pak zemřel na některém z hradů ve středočeské doméně pražské větve Mojmírovců (viz mapka: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“).

Obr. 5. Rok 6392/6393 odpovídá podle alexandrijské éry maior (–5493/5492) původnímu (chybnému) roku 900
(„Granum“) (alexandrijská éra minor, tzn. odpočet 5492/5491, vede k nepřijatelnému výsledku)
i správnému roku 877 úmrtí Rostislava přepočtem podle syrské éry (–5516/5515).

Přepočet provedeme podle alexandrijské větší éry (maior) a syrské éry:
       900+5493/5492=6393/6392  6393/6392–5516/5515=877, (1. 1. až 17. 3.).
       900+5493/5492=6393/6392  6393/6392–5516/5515=877, (21. 3. až 31. 12.). Viz výše obr. 5.
   Výsledek je rok 877, tzn. že mezi zatčením a oslepením Rostislava v roce 870 a jeho smrtí by uplynulo sedm let. V případě, že bychom použili přepočet podle alexandrijské éry maior a byzantské mladší éry II (jako v předchozím případě A), vycházel by interval 15 až 16 let. I když tuto druhou variantu (tj. 16. června 885) nemůžeme zcela vyloučit, jeví se pravděpodobnější ta první, že po svém oslepení Rostislav žil ještě sedm let. Také svým obsahem zpráva patří ještě do „Chronografu A“, který se zabýval dobou a působením cyrilometodějské misie na Moravě, a ta je neodmyslitelně spojena právě s osobou krále Rostislava.
   Rozdíl mezi rokem 900 („Granum“) a rokem 877 římského kalendáře činí 23.

900. (C, D) Obě události, uvalení klatby na Wichinga (viz výše pozn. 20) a Metodějův „návrat od císaře“ (viz výše pozn. 25), nejspíš spadají do závěru roku 884 římského kalendáře.

Obr. 6. Rok 6393 odpovídá podle alexandrijské éry maior (–5493/5492) původnímu (chybnému) roku 900
(„Granum“) (alexandrijská éra minor, tzn. odpočet 5492/5491, by vedla k výsledku jen při použití
byzantské starší éry I) i správnému roku 884 přepočtem podle byzantské mladší éry II (–5509/5508).

Přepočet provedeme podle alexandrijské éry větší (maior) a byzantské mladší éry II:
       900+5493/5492=6393/6392  6393/6392–5509/5508=884, (1. 9. až 31. 12.). Viz výše obr. 6.
   Vychází rok 884 pro období od 1. září do 31. prosince, což vyhovuje obsahu obou zpráv. Podle „Života sv. Metoděje“, kap. XV, byl Metoděj až do 26. října 884 zaměstnán dokončením překladu knih Starého zákona „z řeckého jazyka na slovanský“. V následující kapitole je pak popsáno Metodějovo setkání s římským císařem, označeného zde chybně „uherský král“. Jednalo se o císaře Karla III. Tlustého (881-887) – srovnej „Rodokmen Karlovců“. K setkání muselo dojít koncem roku 884, tj. mezi 1. listopadem a 31. prosincem roku 6393 byzantské mladší éry (II).
   Rozdíl mezi rokem 900 („Granum“) a správným rokem 884 římského kalendáře činí 16. Zpráva tedy pochází z moravského „Chronografu B“.

Obr. 7. Rok 6392 odpovídá podle alexandrijské éry maior (–5493/5492) původnímu (chybnému) roku 900
(„Granum“) (alexandrijská éra minor, tzn. odpočet 5492/5491, by vedla k výsledku jen při použití
byzantské starší éry I) i správnému roku 884 přepočtem podle byzantské mladší éry II (–5509/5508).

   V případě uvalení klatby na Wichinga v roce 900 (zpráva C) existují ještě dva možné přepočty chybného data:
   a) Pro první měsíce roku 900 platí přepočet dle obr. 7 výše. Rozdíl mezi rokem 900 („Granum“) a správným rokem 884 římského kalendáře činí 16.
   b) V krajním případě, pokud k uvalení klatby na Wichinga, došlo až v jarních měsících roku 900 (tzn. bezprostředně před Metodějovým úmrtím), pak pro zprávu 900 C platí přepočet dle obr. 4 výše a rozdíl mezi rokem 900 („Granum“) a správným rokem 885 římského kalendáře činí 15.

Všechny čtyři zprávy (Granum k roku 900), datované rokem 6392 nebo 6393, patří dvěma různým érám a tedy dvěma různým „Chronografům“. Podobně tomu je v roce 6400 (Granum k roku 907).

Petr Šimík (2007).

„Granum“ – úvodní část

„Granum“ o misii byzantských věrozvěstů:
886 – Svatopluk starší, král Moravy, pokřtěn Cyrilem (po přepočtu 863)
887 – tentýž král ustanovil Cyrila arcibiskupem ve Velehradu (po přepočtu 864)
891 – přenesení ostatků sv. Klimenta z Moravy do Říma (po přepočtu 868) – klíč
892 – Cyril se zřekl arcibiskupské hodnosti ve prospěch Metoděje (po přepočtu 869)
894 – Bořivojův křest Metodějem (?), ale spíše sňatek s Ludmilou (!) (po přepočtu 871)
900 – úmrtí Svatopluka staršího, čili krále Rostislava (po přepočtu 877)
907 – Metoděj odchází ze svého sídla ke sv. Klimentovi (po přepočtu 884)

„Granum“ o (arci)biskupech moravských:
900 – úmrtí Cyrila, ve skutečnosti arcibiskupa Metoděje (po přepočtu 885)
901 – papež nazval Svatopluka králem (patronace Říma) (po přepočtu 885)
907 – zpustošení Moravy Arnulfem (po přepočtu 892)
912 – Po smrti Metoděje zůstal arcibiskupský úřad pět let neobsazen (po přepočtu 896)
915 – Císař Arnulf obnovil Svatoplukovo království (po přepočtu 899)
916 – (arci)biskup Jan (po přepočtu 900)
942 – (arci)biskup Silvestr (po přepočtu 926)
961 – biskupství po 10 let neobsazeno (po přepočtu 945)

„Granum“ – dodatky z českých pramenů:
971 – moravské biskupství spojeno s pražským (984?)
928 – kníže Václav zavražděn svým bezbožným bratrem Boleslavem (935)
920 – Svatopluk postoupil Moravské království knížeti Čech (904?)

„Granum“ – celkové shrnutí

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Metoděj arcibiskupem: „Život Metoděje“, „Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději“, „Kristián“, „Diffundente sole“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Legendy: „Beatus Cyrillus“.
Dokumenty: „Egregiae virtutis“ aneb Konstantin a Metoděj prohlášeni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. Encyklika papeže Jana Pavla II. (1985) k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje.
Dokumenty: „Moravský král a světec“. K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně.
Tabulka 3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datovaní Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 15: „Životní data krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 19: „Rostislav a Svatopluk, králové velkomoravští, v písemných pramenech“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!?
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
• F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 272.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 9-121.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah