Biskup
Štěpán, sluha sluhů Božích, Svatoplukovi, králi Slovanů.
Protože ses v horlení za víru s veškerou oddaností
zasvětil knížeti svatých apoštolů, totiž Petrovi, klíčníku
království nebeského, a jeho zástupce sis přede všemi vládci
tohoto nestálého světa vyvolil za hlavního patrona a spolu
s velmoži a ostatním lidem země ses zároveň odevzdal v jeho
ochranu, prosíme v ustavičných modlitbách Boha, dárce všeho dobra,
v jehož rukou jsou všechna práva královská, abys byl jeho přispěním
ochráněn a posílen jeho pomocí a přímluvami apoštolských knížat
Petra a Pavla. [Prosíme], abys byl zbaven jak ďábelských úkladů,
tak se těšil tělesnému zdraví, abys bez úhony na duši a na těle,
ozdoben dobrými skutky, byl věčným soudem obdařen nekonečnou
blažeností. Též My, kteří zastáváme úřad jeho zástupce, máme
o Tebe náležitou péči, a kdykoliv toho bude potřeba v některé
z těch záležitostí, které se týkají tvého prospěchu, najdeš
v Nás ve všem s pomocí Boží ochránce.
Pro zásluhy o víru objímáme tě se všemi svými věrnými
přes překážku vzdálenosti zemí duchovní náručí a s láskou
co duchovního syna, jako bys byl přítomen.
Uslyšeli jsme tedy, že dychtivě toužíš po pravé
víře a s určitostí to poznáváme podle toho znamení, že ses
rozhodl obrátit ke své matce, totiž svaté Římské církvi,
která je hlavou všech církví, neboť jí to bylo svěřeno
privilegiem svatého Petra, knížete apoštolů... . Vážíme si
tvé oddanosti, která se touží poučit tak, aby jsme zaslouženou
chválou vyzvedli tvou moudrost, která nechce zabloudit jinam, leč
poradit se s tou církví, která je hlavou a od které všechny církve
vzaly svůj počátek. Nuže základ víry ...
Nechť postačí ti pověděti toto málo z mnohého,
které máš bez pochybnosti vyznávat jazykem a věřit srdcem, ale
nikoliv nad své síly zkoumat, nebo jestliže se paprskem tělesného
slunce otupuje zrak, oč více se jasem vysloveného Božství
otupuje pozemská mysl? Této víry, [přenesené] Pánem na apoštoly
a od apoštolů upevněné, přidržuje se svatá obecná a apoštolská
Římská církev. Napomínáme, prosíme a zapřísaháme tě, aby
ses jí pevně držel. Shledali jsme, v této církevní nauce je
vzdělán i ctihodný biskup a náš nejdražší spolubratr Viching.
Proto jsme ho poslali k vám zpět, aby řídil církev svěřenou
mu Bohem, neboť jsme poznali, že je ti dokonale věrný a o tebe
ve všem velmi starostlivý. Upřímně ho přijměte jako duchovního
otce a vlastního pastýře s důstojnou poctou a s náležitou
úctou, držte se ho a pečujte o něho, protože úctu, kterou mu
prokážete, vzdáváte Kristu... . [Viching] ať tedy má péči
o všechny církevní záležitosti a ať je spravuje, maje na zřeteli
bázeň před Bohem, neboť sám bude muset vydat z nich přísnému
soudci počet, i z duší lidu, který mu byl svěřen.
O postu ...
Když jsme se dověděli, že Metoděj se oddává
bludu a ne výstavbě [víry], sváru a ne míru, velmi jsme se
podivili. Jestliže je tomu tak, jak jsme slyšeli, jeho blud zcela
zavrhujeme. Klatba pak vyslovená na potupu obecné víry padne na
hlavu toho, kdo ji vynesl. Ty však a tvůj lid budete před soudem
svatého Ducha nevinní, jestliže budete zachovávat víru, kterou
káže Římská církev. Boží služby, posvátné obřady a mešní
slavnosti, které se týž Metoděj odvážil sloužit ve slovanském
jazyce, přestože přísahou nad nejsvatějším tělem blahoslaveného
Petra ubezpečil, že to nebude činit, hrozíce se jeho provinění
křivou přísahou, Boží a svou apoštolskou mocí, zakazujeme
pod hrozbou uvalení klatby, aby se toho od této doby nikdo více
nedopustil. Výjimkou je to, co slouží povznesení prostého a nevzdělaného
lidu: povolujeme proto a nabádáme,
aby výklad evangelií a apoštola byl podáván vzdělanými
[duchovními] v témže [slovanském] jazyce, a žádáme, aby se
tak dálo co nejčastěji, aby každý jazyk chválil Boha a oslavoval ho.
Kdyby se vzdorovití a neposlušní duchovní, kteří
vyvolávají sváry a pohoršení, po prvním a ani po druhém
napomenutí vůbec nepolepšili, stanovíme, aby byli jako rozsévači
koukolu vyobcováni z lůna církve, aby jedna prašivá ovce
nenakazila celé stádo. Nařizujeme z naší moci, aby byli zadrženi
a z vašich krajin daleko vyhnáni.
Řím, (září) 885.
Komentář:
List se skládá z několika částí. Třetí část listu se týká nitranského
biskupa Vichinga. Jak vyplývá z poslední části listu a zejména
z „Života Klimenta, biskupa Bulharů“, kap. VII, 24,
anathema na Vichinga uvalil ještě arcibiskup
Metoděj a nitranský biskup
byl nucen odebrat se do Říma, aby se klatby zbavil. Pře biskupů
mohl totiž rozhodnout jen příslušný patriarcha, který také
mohl zrušit klatbu. Cesty se snažil Viching využít k vlastním cílům,
takže zůstává stále otázkou, nakolik údaje listu, který
Svatoplukovi přinesl, jsou autentickým rozhodnutím papeže, a nakolik formulacemi nitranského biskupa.
Klatba byla nepochybně sňata, nejasný je však údaj, že
byl poslán zpět do církve, která mu byla svěřena. To
mohlo znamenat jak nitranské biskupství, tak celou moravskou
provincii, pokud se toto svěření vůbec za Vichingova pobytu v Římě
uskutečnilo. Dále se zdůrazňuje, že jde o vlastního biskupa
Svatoplukova lidu, odpovědného za veškerou církevní správu země.
Ať již šlo o projev papeže, nebo úpravu jeho slov Vichingem,
jisté je, že list dával Vichingovi do rukou oprávnění
vystoupit proti Metodějovým následovníkům, jak to vyplývá
zejména z poslední části listu.
Poslední, pátá část listu se týká Metoděje a budí obdobné otázky jako část třetí. Výrazně
je však dáván najevo údiv, že by Metoděj jednal jinak než v Římě slíbil.
Zákaz používat slovanský jazyk v církevních obřadech
se zřejmě neobešel bez inspirace biskupa Vichinga. Přestože
podstatně omezil používání slovanského jazyka v církevním
prostředí, nevyloučil ho z něho úplně, když výklady v témže
jazyce byly doporučeny a nařízeny. Obvinění Metoděje z bludů
a zanedbání latiny byly zřejmě jen záměrné Vichingovy
argumenty v Římě, jejichž účelem bylo ovládnout moravskou církev.
Petr Šimík (2005).
Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“
aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Legendy: „Život Klimenta, biskupa Bulharů“.
Dokumenty: „List papeže Hadriána II. »Gloria
in excelsis Deo« králi Rostislavovi“ (869).
Dokumenty: „List papeže Jana VIII. »Industriae tuae« Svatoplukovi“ (880).
Dokumenty: „Komonitorium papeže Štěpána V.“ (886).
Dokumenty: „Zamítnutí žádosti Vratislava II. o povolení slovanské liturgie“
papežem Řehořem VII. (1080).
Tabulka 5a: „Věk a období vlády
knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 15: „Životní data
velkomoravského krále Rostislava“.
Tabulka 17: „Arcibiskupové a
biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády
Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 205-208, 215.
|
