MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

TABULKY

 

19. VELKOMORAVŠTÍ KRÁLOVÉ
ROSTISLAV A SVATOPLUK
V PÍSEMNÝCH PRAMENECH

OD KONCE DESÁTÉHO* DO PATNÁCTÉHO STOLETÍ

Historická skutečnost Kristián
(993)
Kosmas
(1120)
Když slunce
spravedlnosti
Pulkava
(14. století)
Granum
(15. století)
král Rostislav nejmenovaný kníže a král nábožný1 vůbec se
o něm nezmiňuje
Svatopluk I. (primus), 
král Moravy
5
moravský král Svatopluk7 Svatopluk senior, Deo devotus rex9
král Svatopluk, Rostislavův synovec král Svatopluk, jeho synovec2 Svatopluk, král moravský
(k r. 894)
3
Svatopluk II.
(secundus), jeho synovec
6
Svatopluk iuvenis,10 princeps doli
kníže
Mojmír II., Svatoplukův
syn
 – jeho synové království drželi po krátký čas4  –  jeho synové8 spravovali království krátkou dobu  –

Tabulka 19. Rostislav a Svatopluk, králové velkomoravští, v písemných pramenech od konce 10. do 15. století.


Poznámky:

* V druhé polovině 9. století byl velkomoravský král Rostislav nazýván v análech, letopisech i v legendách svým jménem – např. Fuldské anály (k roku 846, 855, 857, 863, 864, 865, 866, 869, 870, 871), Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XIV a XV), Římská legenda, Život sv. Metoděje (kap. V a VIII), traktát mnicha Chrabra „O písmenech“, Chvalořeč o svatém Cyrilu a Metoději (kap. 12). Jeho syn Bořivoj byl ještě na počátku 10. století v legendě „O pustynnike Ivaně“ nazván kníže moravský.
Patrně od založení pražského latinského biskupství začalo být Rostislavovo jméno zamlčováno (Kristán, Beatus Cyrillus), nebo nahrazováno jménem Svatopluk (Diffundente sole, Pulkava) či Svatopluk starší (Granum), v českém mýtu pak jménem Přemysl (Kristián, Kosmas). Z Bořivoje se stal potomek onoho Přemysla. Moravský původ pražského vládnoucího rodu byl nahrazen českým.
1 V 1. kapitole své legendy „Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius“ Kristián popisuje, co vše moravský král Rostislav pro svou zemi vykonal: „Ten [Metoděj] mnoho snopků do stodoly Krista Pána sklidiv, byl od samého knížete [Rostislava], který tehdy v končinách těch panoval a jako vznešený císař celé zemi vládl, ustanoven nejvyšším biskupem, maje pod sebou sedm téže svatosti biskupů“ (a dále v pozn. 2 níže). Jeho jméno však neuvádí, ač jej musel znát z Fuldských análů i ze staroslověnských Životů Konstantina a Metoděje (viz výše pozn. 1).
2 Teprve poté, co uvedl Rostislavovy zásluhy, Kristián popisuje, jak Svatopluk svého strýce Rostislava zradil: „Svatopluk, synovec knížete čili krále nábožného [Rostislava], kterýž byl všecko křesťanství či náboženství dobrotivě v zemi uvedl a spravoval, na vlastního ujce svého úkladně se vrhl, z království ho vypudil, o zrak oloupil a jedem zbaviti ho života se pokoušel“.
3 Pro Kosmu už Rostislav vůbec neexistuje. Na vědomí bere pouze Svatopluka, který získal od papeže Jana VIII. Privilegium církve moravské Industriae tuae.
4 Kosmas nejmenuje ani Svatoplukovy syny, jen stručně oznamuje, že moravské království „drželi po krátký čas“ (Kosmas I, 14).
5 P
6 P
7 Pulkava předkládá „historii“ moravských vládců už dokonale popletenou. Např. Bořivoje nechává pokřtít pro jistotu dvakrát. Srovnej Pulkava (kap. XIII).
8 Podle Pulkavy Metoděj exkomunikoval Svatoplukova syna (tj. Mojmíra II.). Jenže Mojmír II. nastoupil vládu v roce 894, tzn. 9 let po Metodějově smrti. Metoděj mohl exkomunikovat pouze Svatopluka, Rostislavova synovce.
9 Tento Svatopluk senior – Deo devotus rex – pozval na Moravu byzantskou misii Konstantina a Metoděje a byl pak Konstantinem údajně pokřtěn. Jedná se pochopitelně o krále Rostislava. Viz „Granum k roku 886“ (po přepočtu 863) a legenda „Beatus Cyrillus“ (1063). Samotný Rostislavův křest je však už jen autorovo dodatečné „vylepšení“ skutečné historické události, podobně jako byla dodatečně „vylepšena“ křtem i zpráva o Bořivojově sňatku. Srovnej „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871).
10 Svatopluk iuvenis – princeps doli (lstivý, úskočný) – je nepochybně Rostislavův synovec Svatopluk, který Rostislava zradil a vydal Frankům. Srovnej „Granum k roku 900 (B)“ (po přepočtu 877).

Petr Šimík (2009).

Komentář:
   B

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navazoval Břetislav „vědomě“ na velkomoravské tradice?
Historie psaná štětce“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Legendy: „Život sv. Konstantina-Cyrila, kap. XIV“.
Legendy: „Život Metoděje, kap. VIII“.
Legendy: „Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději, kap. 12“.
Legendy: „Kristián, kap. 1“.
Legendy: „Život Klimenta, biskupa Bulharů“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“ aneb Nejstarší staroslověnská legenda sepsaná hlaholicí v Čechách.
Legendy: Beatus Cyrillus.
Legendy: Diffundente sole.
Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Kroniky: „Fuldské anály k roku 870“.
Kroniky: „Granum k roku 886“ (po přepočtu 863) o křtu (?) Rostislava, krále Moravy, z rukou Cyrila.
Kroniky: „Granum k roku 887“ (po přepočtu 864) o ustanovení Cyrila arcibiskupem (?) na Velehradu.
Kroniky: „Granum k roku 892“ (po přepočtu 869) o úmrtí Cyrila.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Kroniky: „Granum k roku 900“ (po přepočtu 877) o úmrtí krále Rostislava.
Kroniky: „Granum k roku 900“ (po přepočtu 885) o úmrtí arcibiskupa Metoděje.
Dokumenty: „Bůh viděl tvou víru a snahu“. List byzantského císaře Michaela III. králi Rostislavovi (863).
Dokumenty: Gloria in excelsis Deo. List papeže Hadriána II. Rostislavovi (869).
Dokumenty: Industriae tuae. List papeže Jana VIII. Svatoplukovi (880).
Dokumenty: Quia te zelo fidei. List papeže Štěpána V. Svatoplukovi (885).
Dokumenty: „K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   9: „Chronologie osobností“.
Tabulka 10: „Chronologie událostí“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!

Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.

Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách a o prvotní slovanské chronologii. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv., do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah