Pokažený údaj legendistů, nebo chyba ve stanovení dožitého věku
při antropologicko-lékařském průzkumu ostatků knížete Vratislava I.?

   2a. Demografická data
   P o h l a v í   j e d i n c e
   Celkově je lebka středně velká, s výrazně vytvořenými znaky typickými pro mužské lebky. Průběh čela je lehce šikmý, glabela výrazně vytvořena, typu Broca 5, nadoboční oblouky jsou vytvořeny zřetelně ve střední části. Čelní hrboly nejsou vytvořeny. Jařmový oblouk a tuberculum marginale (Sömmeringi) jsou výrazně modelované, podobně i linea temporalis. Na zakulaceném týle je protuberantia occipitalis externa zobcovitě vytvořena. Proc. mastoidei jsou tupě hrotnaté, krátké, ale silné, nepřesahující dolní obrys báze lební. Modelace přední stěny maxily i mandibuly svědčí pro silný vývoj žvýkacího a mimického svalstva. Bradový hrbol je trojúhelníkovitý, úhly mandibuly s výraznými drsnatinami jsou zevně vytočeny.
   Stanovení pohlaví významně pomáhá posouzení zachovaných částí pánve. Na vyšetřovaných fragmentech nebyl zjištěn žádný znak charakteristický pro ženské pohlaví. Typicky hranolovitý tvar ramus superior ossis pubis, zaoblené okraje foramen obturatum svědčí pro pohlaví mužské. Horizontální rozměr acetabula vykazuje hypermaskulinní hodnotu a robustní tělo sedací kosti svědčí rovněž pro pohlaví mužské.

   I n d i v i d u á l n í   v ě k   k n í ž e t e
   (105) Nálezy na postkraniálním skeletu s malými známkami degenerativně produktivních změn na páteři a skeletu hrudníku, přetrvávající zřetelné stopy po uzavření epifyzárních štěrbin na všech dlouhých kostech, rozsah dřeňových dutin v humerech a femurech a žádné známky atrofie spongiózní kosti a kostní trámčiny na rentgenovém obraze svědčí pro dožitý věk knížete – maturus, asi 40 let. V naprostém protikladu stojí úplná obliterace lebečních švů neurokrania, jejíž stupeň odpovídá kategorii stařecké. V tomto dilematu se ukázalo být posouzení dochovaného chrupu rozhodující. Alveolární výběžky na čelistech jsou dosud vysoké, interalveolární septa kryjí kořeny zubů až téměř po hranici skloviny. Abraze chrupu dosahuje hodnot 1. a 2. stupně podle Bílého kategorizace, což ukazuje připojené schéma abraze a index abraze (6,10). Tyto nálezy na zubech a alveolárním výběžku stanovují věk 40-50 let.
   Rozhodující upřesnění přineslo posouzení stavu zachování tvrdých tkání zubních, které bylo stanoveno na sagitálních výbrusech jednokořenových zubů +2 a –3 metodikou podle Gustafsona v modifikaci Kilianově. 
   Pro zub +2 byly zjištěny tyto základní markanty:
A 1,4 bodu; D 3,0; C 1,2; R 0,6; T 1,0; což představuje sumu 7,2 bodu. 
   Pro zub –3 byly zjištěny tyto hodnoty:
A 2,3; D 2,7; C 2,2; R 0,8; T 1,3 a celková suma je 9,3 bodu.
   Zjištěné bodové hodnoty stanovují odhad zubního věku knížete Vratislava I. na 45,7 ±5,9 roku, tedy v rozsahu 95% pravděpodobnosti do maximálního rozmezí 40-52 roků.
   Zdá se, že u knížete Vratislava je nutno konstatovat   p ř e d č a s n o u   a zrychlenou obliteraci lebečních švů přesahující rámec normálu. O tom však později.
   Mohli jsme využít ještě dalšího nezávislého posouzení věku jedince. Jelikož se dochovaly obě poloviny osifikované chrupavky štítné, mohl být proveden odhad dožitého věku podle stupně podle stupně a topografie její osifikace. Podle našeho schématu odpovídá rozsah osifikace chrupavky štítné u knížete Vratislava I. věku 45 ±6,5 roku, tj. věku 40-50 let.
   Můžeme říci, že se kníže Vratislav I.   d o ž i l   4 5 - 5 0   l e t . Je proto nezbytné   o d m í t n o u t   v písemných pramenech se objevující údaj „33 roky“ pro dožitý věk knížete. Zřejmě půjde o součet doby jeho vlády, jak na údělu, tak na pražském stolci Přemyslovců.¹ (...).

   2b. Sérologie
   (106) Z kostní tkáně knížete se zjišťovala skupinová vlastnost AB0 systému. Byla prokázána skupina B.

   2c. Zdravotní stav knížete Vratislava I.
   Na dochovaných kostech nebyly žádné hrubé chorobné změny, toliko známky osteochondrózy meziobratlového disku krčních obratlů C3-C7 a ojedinělé (110) slabé projevy spondylotické (hrudní obratel Th6). Chrupavka prvního pravého žebra byla osifikována, což svědčí pro nastupující degenerativně-produktivní proces na páteři a skeletu hrudníku. Na rentgenovém obraze je ale struktura spongiózy obratlů ještě jemná, bez známek prořídnutí a bez projevů sklerotizace v sousedních facies intervertebrales.
   Na dlouhých kostech končetin je kostní struktura normální, jen v epifýzách jsou zřetelné stopy po uzavřených růstových štěrbinách (Harrisonovy rýhy). Na rentgenových snímcích horních konců kosti pažní a kosti stehenní byla posuzována struktura spongiózy a velikost dřeňových dutin v horních epifýzách a krčcích kostí. U humeru byl zjištěn 3. až 4. stupeň jejich rozvoje podle Nemeskériho a spol. a týž stupeň i podle schématu Szilvássyho a Kritschera. U femuru odpovídal rozsah dutin 4. stupni schématu Nemeskériho a rovněž 4. stupni třídění Szilvássyho a Kritschera. Tyto nálezy ukazují na věk jedince po nástupu maturní kategorie, tedy v rozmezí 40-50 let života.
   V naprostém protikladu stojí kompletní obliterace hlavních lebečních švů, která u zkoumaného jedince překračuje hranici senilis, tj. přesahuje věk jedince o dvě decennia. V tomto nepoměrném nálezu je nutno spatřovat specifickou dispozici jedince k předčasnému nástupu a rozvoji obliteračního procesu. O tom později.
   Na základě nálezu na kostře se nelze vyjádřit o příčině smrti knížete, neboť chorobné změny projevující se na kostře nebyly zjištěny. Rovněž nebyly zjištěny traumatické změny ani čerstvé, ani vyhojené, které by bylo možno vztáhnout k příčině (111) smrti. Pro úplnost je třeba se jen zmínit o vyhojené fraktuře nosních kůstek.

   2d. Obsah lebeční dutiny
   Jako mimořádný nález lze označit obsah vyjmutý ze zadní jámy lebky knížete Vratislava I. Jde o silné povlaky suché mozkové tkáně se zbytky mozkových plen. Pro ověření charakteru těchto tkání bylo provedeno histologické a sérologické vyšetření vyjmutých hmot.

   H i s t o l o g i c k é   v y š e t ř e n í
   Základním materiálem obsahu lebeční dutiny je organická hmota, která neobsahuje již žádné histologicky definovatelné struktury, neboť ty se rozpadly, ale obsahuje ještě některé komponenty tkání. Hmota je šedookrové barvy, suchá a lehká, na řezech histologicky barvitelná. Mikroskopickým vyšetřením při zvětšení 300krát a 13 500krát byla nalezena velká granula a zbytky membranózních útvarů. V elektronovém mikroskopu při zvětšení 51 800krát, po fixaci tkáně glutaraldehydem a osmiem, byla prokázána jemná flamenta. Tento obraz potvrzuje, že jde o dekomponovanou mozkovou tkáň. V tkáni vystavené po dlouhou dobu druhotné kontaminaci v dutině hrobu, byly navíc zjištěny bakterie, rostlinné spory a zlomky schránek hmyzu.
   Histologické vyšetření optickým i elektronovým mikroskopem provedl doc. MUDr. M. Grim v Anatomickém ústavu FVL UK v Praze. Preparáty prohlédla ještě prof. dr. B. Pacltová z Paleontologického ústavu Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

   S é r o l o g i c k é   v y š e t ř e n í
   U suché mozkové tkáně vyjmuté z lebky knížete Vratislava I. se vyšetřovaly i skupinové vlastnosti AB0 (112) systému. Byla zjištěna skupina B, to jest shodná skupina, jako byla stanovena z kostní tkáně knížete. Jako srovnávací materiál nám posloužila tzv. „relikvie jazyka sv. Jana Nepomuckého“, která je též tvořena dekomponovanou mozkovou hmotou se zbytky mozkových plen (Vlček 1993). Zbytky mozkové hmoty z lebky knížete Václava, zjištěné profesorem J. Matiegkou, nebyly mikroskopicky vyšetřeny, protože se nyní již nenašly v dostatečném množství.

   3. Dožitý věk Spytihněva I. a Vratislava I.
   Nejzávažnějším poznatkem při porovnávání obou bratrů, Spytihněva I. a Vratislava I., byl jejich dožitý věk. Kníže Spytihněv I. zemřel roku 915 jako 40-45letý. Jeho narození se tedy musí klást před rok 875. Narodil se jako první známý syn historicky nejstaršímu knížecímu páru, Bořivojovi a Ludmile. Při jeho narození bylo otci necelých 20 let, jeho manželce asi 15 let.² Kníže Spytihněv I. zůstal bez legitimních potomků, alespoň historie o nich mlčí.
   Druhý syn Bořivoje a Ludmily, Vratislav I., se narodil brzy po prvním a zemřel roku 921 jako 45-50letý. To znamená, že se narodil kolem roku 875, nebo krátce po něm. Stanovení dožitého věku na 45-50 let podle odhadu kosterního a zubního věku, a dále podle stupně osifikace chrupavky štítné, je jednoznačné. Historický údaj „33  let“ je asi délkou vlády knížete, nejprve jen údělné, posledních šest let před smrtí však pražské. Asi ve 20 letech, roku 895, se mu narodil první syn, Václav, který byl roku 935 zavražděn asi jako 40letý.³ Morfologické shody, vypovídající o jedincích 1.-3. generace, uvedu později.

Emanuel Vlček (1997, s. 103-112).

   [Pokračování...].

Poznámka:

Petr Šimík (2008).

Legenda: ь – měkký znak; ъ – tvrdý znak.

Komentář:
   K otázce výkladu „vládnuv – dosáhnuv – dovršiv“ (viz výše pozn. 1) v ludmilské Proložní legendě: Údaj není „nesporně chybný“, ale pochází snad z původní (nedochované) staroslověnské legendy ludmilské. Údaj ve Fuit či v Kristiánovi o Vratislavově údajném dožitém věku 33 let je zcela nereálný. Musel by se narodit až v roce 888, kdy umírá jeho otec Bořivoj. V roce narození syna Václava (895) by mu pak bylo jen 7 let a to je zcela vyloučeno. Vratislav se musel narodit asi roku 874, v roce úmrtí otce mu bylo 14 roků a prvorozený syn Václav se mu narodil v jeho jednadvaceti letech. Srovnej E. Vlčkem (1997) stanovený dožitý věk knížat v tab. 12.
   H. Łowmiański (1970, s. 413) k tomu říká: „Údaje o věku členů dynastie nemohou být »úředního« původu, tj. pocházet z nějakého oficiálního seznamu knížat, protože takovéto seznamy pravidelně uváděly data nastoupení vlády a délku panování a ne délku života“.
   Údaj „33 let“ tedy nepochybně znamená délku Vratislavovy vlády.

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97- Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 5b: „Srovnání životních dat a doby vlády Svatopluka a Bořivoje“.
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut sv. Václava“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929, s. 64-65.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
H. Łowmiański: Początki Polski II., III., IV. Warszawa 1963, 1967, 1970.
• Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů, ed. A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal. Vyšehrad, Praha 1976, s. 273-274.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních
sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.