Pokažený údaj legendistů, nebo chyba ve stanovení dožitého věku
při antropologicko-lékařském průzkumu ostatků knížete Václava?

   Emanuel Vlček:
   KOSTERNÍ POZŮSTATKY KNÍŽETE VÁCLAVA (5/5)
   [Pokračování...].
   5. Dožitý věk knížete Václava
   (133) Při antropologicko-lékařském průzkumu nejen pozůstatků knížete Václava, ale i dalších členů prvních (134) tří generací nejstarších Přemyslovců jsme zjistili některé mimořádné nálezy. Především to byly mohutná endokranióza u kněžny Ludmily a předčasné srůsty lebečních švů u jejího syna Vratislava I. a vnuka Václava (E. Vlček 1982, 1984, 1985, 1987).
   Se stanovováním pohlaví na pozůstatcích zkoumaných jedinců nebyly potíže. Avšak při určení dožitého věku vznikly jisté nejasnosti, které bude třeba vysvětlit.
   U knížete K1 (Bořivoje I.) byl věk dožití stanoven asi na 40 let, u jeho manželky kněžny Ludmily na 60-70 let, u staršího syna Spytihněva I. na 40-45 let, u mladšího syna Vratislava I. na 45-50 let a u knížete Václava na 40 let.
   Někteří historikové   o d m í t a j í   stanovení vyššího stáří u knížat Vratislava a Václava. U knížete Vratislava trvají na 33 letech délky života, u knížete Václava D. Třeštík (1983) vykombinoval věk dožití knížete na 27 ±1 až 2 roky a J. Sláma (1982) udává možné rozpětí mezi 18-33 lety.¹ Avšak důkladné rozbory zachovaných pozůstatků obou panovníků, provedené soudně-lékařskými a stomatologickými metodami, určují dožitý věk knížete Vratislava do kategorie pokročilého čtyřicátníka (45-50 let) a věk jeho syna Václava na počínajícího čtyřicátníka (±40 let).
   To znamená, že kníže Vratislav I. se narodil kolem roku 875. Latinskými legendami uváděný údaj 33 let se (135) asi týká délky jeho vlády jako údělného a pak pražského knížete a ne dožitého věku. Minejní redakce v první slovanské svatováclavské legendě naopak hovoří o stáří Vratislavově v tom smyslu, že očekával smrt. Po smrti otce byl syn Václav dosazen na stolec a Boleslav, který „byl ještě mladý a vzrůstem malý, mu [Václavovi] byl podřízen“. V době narození syna Václava byl kníže Vratislav stár kolem 15-20 let, ve svých 40 letech se stal pražským knížetem. V době vlády bratra Spytihněva byl údělným knížetem. Po šestileté vládě na pražském stolci roku 921 zemřel.
   Kníže Václav, počínající čtyřicátník, se musel narodit asi roku 890, pokud respektujeme letopočet jeho vraždy rok 929, nebo se narodil asi roku 895, když jeho smrt klademe do roku 935. V době otcovy smrti byl potom Václav stár 25-30 let a jako čtyřicátník byl zavražděn.²
   Bohužel pozůstatky Václavova bratra, knížete Boleslava I., nebyly dosud objeveny. Z historických dat však víme, že Boleslav I. zemřel roku 967 nebo až roku 972. Byl jistě mladší z obou bratrů, o kolik let, to nevíme. Umřel jako počínající šedesátník.
   K těmto otázkám připomeňme nejstarší vyobrazení obou bratrů v iluminacích Wolfenbüttelského opisu Gumpoldovy legendy, které jsou datovány do samého konce života sv. Vojtěcha, do konce 10. století. Na čtyřech vyobrazeních je Václav vždy představován jako dospělý muž s knírem, plnovousem a velkou čelní pleší, zatímco bratr Boleslav I. jako bezvousý jinoch. I když jistě nejde o realistická zobrazení, vidíme zřejmý úmysl (opřený o tradici) vyjádřit značný věkový rozdíl mezi bratry. Současně představují tyto portréty nejstarší vyobrazení obou knížat z konce 10. století (E. Vlček 1982; J. Pulec 1979). Že legendistovi i umělci skutečně šlo o vyjádření věkového rozdílu mezi bratry, dokazuje např. známý obrazový seriál o zavraždění sv. Václava v Liber depictus, obrázkové knize legend z poloviny 14. století. Zde bylo úkolem seriálu popsat děj vraždy a nikoliv charakterizovat aktéry. Kníže Václav i Boleslav, ale i další účastníci děje jsou zde představováni jako neodlišitelné osoby, bez zdůraznění nějakých osobních charakteristik (D. Třeštík 1990). Iluminace Gumpoldovy legendy jsou zcela výjimečné a svou realitou individuálního zobrazení předstihují dobu svého vzniku.
   Ještě máme k dispozici jeden doklad o značném věkovém rozdílu mezi Václavem a Boleslavem. Je jím Kristiánovo líčení usmrcení knížete Václava v jeho legendě. Boleslav napadá neozbrojeného bratra úderem meče do hlavy, ten mu meč bere holou rukou a srazí ho k svým nohám se slovy: „Hle vidíš ty, jenž ses vlastním rozhodnutím zahubil, jako maličké zvířátko bych tě mohl svou rukou rozmáčknouti, ale daleko budiž ruka služebníka Božího, aby se poskvrnila krví bratrovou“. Vrátil mu meč a spěchal do kostela. Před kostelem byl však napaden Boleslavovou družinou a ubit. Toto slovní vyjádření ukazuje, že Václav se dosud díval na bratra jako na nezodpovědné dítě, vždyť mu vrátil i meč.
   Pro objasnění celé problematiky uvádím hodnoty jednotlivých znaků, jejichž suma dovoluje spolehlivě stanovit dobu dožití zkoumaných jedinců.
   1. U knížete Vratislava a knížete Václava jsme zjistili určité nesrovnalosti v stupni rozvoje srůstu lebečních (136) švů ve vztahu ke skutečnému věku jedince. U obou je srůst lebečních švů tak pokročilý, že jsou na lebce již neznatelné, a dokonce nejsou zjistitelné ani na rentgenových snímcích. Tento stav srůstu by odpovídal více než 60-65 letům dožitého věku. Avšak posouzení rozvoje ostatních znaků ukázalo, že věk knížete Vratislava se pohybuje v rozmezí 45 až 50 let, a u knížete Václava na hranici 40 let (E. Vlček 1982, 1984, 1987).
   2. K objasnění těchto rozporů se s úspěchem využila nově rozpracovaná metodika odhadu zubního věku, která se opírá o histologické vyšetření komplexu změn v tvrdých tkáních zubních, k nimž fyziologicky dochází při stárnutí jedince. Na výbrusech předních zubů se zjišťoval stupeň otření kousací hrany korunky, pokles hranice úponu dásně, tvorba sekundární zuboviny v dřeňové dutině, tvorba sekundárního cementu na kořeni zubu, resorpce hrotu kořene a stupeň průsvitnosti kořenové zuboviny. Určitý stupeň rozvoje jednotlivých znaků vždy odpovídá určitému věku jedince, který lze standardním způsobem kvantitativně určit.
   U kněžny Ludmily byl zubní věk touto metodou stanoven na 68,5 ±5,6 roku, u jejího staršího syna Spytihněva I. na 41,7 ±4,6 roku, u mladšího syna Vratislava I. na 45,7 ±5,9 roku, u Ludmilina vnuka knížete Václava na 42,2 ±4,8 roku a konečně u knížete K1 (Bořivoje) na 40,8 ±4,3 roku. Odhadnutý věk se tedy u zkoumaných příslušníků nejstarších Přemyslovců pohyboval s intervalem 95% pravděpodobnosti u knížete K1 (Bořivoje) mezi 37-45 lety, u kněžny Ludmily mezi 63-74 roky, u knížete Vratislava mezi 40-52 roky a u knížete Václava mezi 37-47 roky (E. Vlček 1977, 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1989; Kilian-Šídlo-Vlček 1984; D. Třeštík 1983; J. Sláma 1990).
   3. Další z nezávislých metod, kterou jsme rozpracovali pro odhad dožitého věku, se opírá o stanovení stupně osifikace (zkostnatění) chrupavky štítné. Na základě poznání, že chrupavka štítná osifikuje víceméně rovnoměrně s přibývajícím věkem, jsem vypracoval odečítací schéma, s nímž se porovnává stupeň zkostnatění chrupavky podle zobrazení na rentgenovém snímku. Stupeň osifikace, odhadnutý podle schématu, je nutno zatížit chybou odhadu, která stoupá s věkem. V praxi to znamená chybu 3,9 roku ve věku 15-20 let, chybu 6,9 roku ve věku do 50 let a chybu 8,7 roku ve věku do 70 let. Přesnost určení je možná na 5 let. U knížete Vratislava I., u něhož se zachovala chrupavka štítná, jsme mohli stanovit dožitý věk na 45 ±6,5 roku, u kněžny Ludmily na 65 ±8,2 roku (E. Vlček 1974, 1982, 1985).
   Tímto způsobem se podařilo vysvětlit nález pokročilé osifikace lebečních švů u knížat Vratislava a Václava. U obou jde o předčasné zarůstání hlavních lebečních švů a zmíním se o tom ještě později. Pro úplnost uvádíme ještě zjištěný stupeň srůstu švů u dalších zkoumaných Přemyslovců. U knížete K1 (Bořivoje) odpovídá srůst 35-40 letům, u kněžny Ludmily více než 60 letům, u knížete Na baště (Spytihněva I.) odhadujeme věk na 40-45 roků a u kněžny Na baště, manželky knížete Spytihněva, na 35-45 let (E. Vlček 1982, 1985).
   4. Z dalších, již méně přesných kritérií, která mohou být použita pro odhad věku těchto jedinců, to byl stupeň atrofie dásňových výběžků čelistních. Tento znak je značně závislý na zdravotním stavu chrupu. Stupeň atrofie vyjadřujeme v milimetrech na schématech chrupu a jeho abrazí. Stupeň atrofie čelistního výběžku u knížete K1 (Bořivoje) odpovídá věku 30-40 let, u knížete Spytihněva 50-60 letům, u jeho manželky, kněžny neznámého jména, 40-50 letům, u knížete Vratislava 35-40 letům, u knížete Václava 35-40 letům. Z těchto nálezů je patrné, že parodont u zkoumaných jedinců byl zdravý, toliko u knížecího páru z kostela Panny Marie byl mírně zhoršen.
   5. Kazivost zubů u prvních Přemyslovců byla téměř nulová.
   6. Abraze chrupu (jeho otření) bylo posuzováno podle sedmistupňového schématu B. Bílého (E. Vlček 1986; Vlček-Bílý-Pokorná 1989). Otření vyhodnocujeme vlastní úpravou výpočtu indexu abraze pro moláry, který však slouží jen jako ukazatel pro porovnání s ostatními členy rodiny, tedy v žádném případě neslouží k stanovení dožitého věku. Pro knížete K1 (Bořivoje) byl vypočten Vlčkův index abraze na 4,93, u knížete Spytihněva na 5,00, u Vratislava 6,10, u knížete Václava dokonce na 7,22. Největší abrazi chrupu jsme zjistili u knížete Václava, pak Vratislava, Spytihněva a nejmenší u knížete Bořivoje.
   7. Pro odhad dožitého věku se použilo i kritérium zvětšování dřeňových dutin v kosti pažní a v kosti stehenní. S přibývajícím věkem se dřeňové dutiny kostí zvětšují směrem do krčku a do hlavic kostí. Schémata zvětšování dutin podle jejich tvaru na sagitálně rozřezaných kostech vypracovali J. Nemeskéri, L. Harsányi a G. Assádi. V poslední době J. Szilvássy (137) a H. Kritscher vypracovali ještě podrobnější schéma. Avšak u cenného materiálu nebo u význačných historických osobností, kde nelze tyto řezy provádět, jsme stav dutin zjišťovali rentgenologicky. Především na snímcích Rank Xeroxem, dále na tomografických řezových snímcích zobrazených rovněž Rank Xeroxovou metodikou a naposledy z řezů získaných počítačovou CT radiotomografií. Odhad věku u zkoumaných jedinců se pohybuje u kněžny Ludmily v rozmezí 60-70 let, u knížete Spytihněva I. a u Vratislava v rozmezí 40-50 let a u manželky knížete Spytihněva 40-45 let. U knížete Václava se bohužel nezachovaly potřebné části pažních ani stehenních kostí.
   8. Z dalších metod, spíše kvalitativních, byl využit stupeň rozvoje opotřebení kloubních ploch obratlů, který vyjadřujeme počtem křížků od + do ++++. U kněžny Ludmily dosahuje spondylóza stupně čtyř křížků, u Spytihněva tří křížků, u knížete Vratislava dvou křížků a u knížete Václava toliko jednoho křížku.
   9. Podobně lze hodnotit i projevy artrózy, tj. opotřebení kloubních ploch na velkých kloubech, jak ramenním, loketním, kyčelním, tak kolenním. Stupeň vyhlazení kloubních plošek na stydkých kostech nebylo možno zjišťovat, protože se nedochovaly.
   Těmito způsoby jsme mohli odhadnout dožitý věk zkoumaných členů Ludmiliny rodiny. Získání těchto údajů umožňuje doplnit chybějící data v historické chronologii zkoumaných osobností takto:

Tabulka VII/D. Dožitý věk zkoumaných členů Ludmiliny rodiny
v kontextu historické chronologie.³

Emanuel Vlček (1997, s. 133-137).

[Pokračování ...].

Poznámka:

Petr Šimík (2008).

Legenda: ь – měkký znak; ъ – tvrdý znak.

Komentář:
Srovnej E. Vlčkem (1997) stanovený dožitý věk knížat v tab. 12.

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97- Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 5b: „Srovnání životních dat a doby vlády Svatopluka a Bořivoje“.
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929, s. 64-65.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů, ed. A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal. Vyšehrad, Praha 1976, s. 273-274.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.