BITVA U CHLUMCE

1126

   [Pokračování ... Kosmas (III, 60)].
   Řečený Soběslav přijel na Moravu, a odňav Otovi úděl Oldřichův, dosadil zase Oldřichova syna Vratislava na otcovský stolec.¹ Ota, kníže moravský, navštívil Lotara v Řezně.² Soběslav poplenil Otovu část Moravy.³
   Téhož roku, dne 2. ledna, bylo viděti na úsvitě znamení blesku: někteří je viděli před narozením Páně, někteří v předvečer narození Páně, ale zřetelně je bylo viděti v noci na den svatého Štěpána prvomučedníka. Té zimy pomřelo mnoho lidí a napadalo takové množství sněhu, jaké prý žádný člověk neviděl. Dne 16. února byla zátopa a led nadělal škody na mnohých věcech.
   Tu Lotar, král saský,⁴ byv sveden od Oty, knížete moravského, a nadmut velikou pýchou a lakotou po penězích, též zlobou a ničemností, táhl se svým vojskem proti Čechům a dorazil k hradu jménem Chlumec. Tam kníže Soběslav s pomocí Boží a se svou družinou pobil dne 18. února pět set jejich šlechticů, štítonoše v to nečítaje; mezi nimi padl řečený kníže Ota. A v tak veliké bitvě zahynuli jen tři Slované; králi pak saskému s ostatními Soběslav odpustil a propustil ho v pokoji. A tak se pan Soběslav a Čechové s velikou ctí a slávou bez úrazu vrátili.⁵ I nastala nevýslovná radost mezi duchovními i světskými v celé rodině svatého Václava, protože se ani otcům našim, ani dědům a pradědům nedostalo takové cti, jakou nám všemohoucí Bůh ze své milosti udělil a svou pravicí a spravedlivým soudem nepřátele přemohl. Amen. Nechci však, aby vám, otcové a matky, ušlo, co jsem slyšel, zvěstuji vám pravdu o pomoci Boha všemohoucího, kterou vidělo skoro obojí vojsko: před počátkem bitvy mezi Sasy a Čechy letěl toho dne orel a křičel nad Sasy, vyhlížeje si z vnuknutí Božího již předem jejich mrtvoly; též bylo slyšeti zvonící zvon. A dále: když na sto předáků českých i proboštů a kaplanů hlídalo, stojíce dokola, kopí svatého Václava, mezi nimi jeden kaplan ctnostný, urozený, jménem Vít, jenž držel kopí řečeného světce, jak je zvykem, oděn jsa v brnění a   p ř i l b u   jako Achilles, zvolal slze radostí na své: „Druhové a bratří, buďte stálí, neboť nad hrotem posvátného kopí vidím svatého Václava, an, sedě na bílém koni a oděn bílým rouchem, bojuje za nás; i vy vizte!“⁶ Oni pak užaslí hleděli sem i tam, ale nic neviděli, protože ne všem, nýbrž jen hodným toho bylo popřáno od Boha viděti ten zázrak. I truchlili, slzeli, z celého srdce vzdychali k Bohu, oči a ruce vzpínali k nebi a tak dlouho volali Kyrie eleison, až všemohoucí Bůh ze svého milosrdenství a svým svatým poslem Václavem, naším ochráncem, porazil nepřátele naše. Amen. Kníže Soběslav, jenž všechny přípravy k boji zařídil, poslal svého kaplana, v té věci znalého, do vsi, která se nazývá Vrbčany; ten nalezl na stěně kostela praporec svatého Vojtěcha biskupa, i byl zavěšen na kopí svatého Václava mučedníka v čas bitvy proti Sasům, kde Bůh je přemohl.⁷ Amen.
   Téhož roku, dne 3. října, Zdík, byv zvolen biskupem na stolec olomoucký podle ustanovení kánonu, byl vysvěcen od svého arcibiskupa mohučského a při svěcení, odloživ barbarské jméno, byl zván Jindřich.⁸
   Téhož roku se sešli kníže Soběslav a uherský král Štěpán k rokování a dali si navzájem dary. Soběslav, navrátiv se domů, zajal Břetislava a v poutech ho dal dovézti na hrad jménem Donín.
   Téhož roku pomřelo hladem na celém světě mnoho lidí. Pak byl Břetislav po třech měsících uvržen do vězení na hradě Jaroměři. Toho času Čechové přestavěli některá opevnění, která se slovansky nazývají Přimda, Zhořelec a Tachov. Také během toho času Soběslav, kníže nejjasnější, znovu postavil zbořenou kapli na hoře Řípu, a Zdík, ctihodný biskup svatého kostela olomouckého, když bylo kapli obnoveno dřívější právo nadání, s největší uctivostí ji posvětil.⁹

Kanovník vyšehradský (k roku 1126).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
Mapky: „Moravské úděly“.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Rodokmen Sálců“.
„Rodokmen Štaufovců“.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
    • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Pokračovatelé Kosmovi. Přel. Karel Hrdina, V. V. Tomek a Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1974.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.