MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

POVĚST O PŘEMYSLOVI

VYSLÁNÍ POSELSTVA A NALEZENÍ KNÍŽETE,
POHOŠTĚNÍ POSLŮ A PŘEMYSLŮV ZÁZRAK S OTKOU

KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. I.

6

   [Pokračování ...].
   Zatím byli určeni poslové, aby tomu muži přednesli vzkaz své paní i lidu. Když paní viděla, že jaksi, neznajíce cestu, váhají, pravila: „Co váháte? Jděte bez starostí, sledujte mého koně,1 on vás povede pravou cestou a dovede zase zpět, neboť tu cestu nejednou šlapal“.
          Lichá šíří se pověst a zároveň mínění křivé,
že paní sama vždy za nočního ticha tu bájnou cestu na koni tam konávala a před kuropěním se vracívala; tomu
          „ať Žid Apella věří“.
Co dále? Kráčejí poslové moudře neučení, putují vědomě nevědomi, držíce se stop koně.2 Již přešli přes hory, již již se blížili ke vsi, kam měli dojíti. Tu jim přiběhl jakýs chlapec vstříc i tázali se ho řkouc: „Slyš, dobrý chlapče, jmenuje se tato ves Stadice? A jestliže ano, je v ní muž jménem Přemysl?“ – „Ano“, odpověděl, „je to ves, kterou hledáte, a hle, muž Přemysl nedaleko na poli popohání voly, aby dílo, jež koná, hodně brzy dokonal“. Poslové přistoupivše k němu pravili:
          „Blažený muži a kníže, jenž od bohů nám jsi byl zrozen“.
A jako mají sedláci ve zvyku, že jim nestačí jednou to říci, plnou hubou opakují:3
          „Zdráv buď, kníže, buď zdráv, tys oslavy nad jiné hoden,
          vypřáhni od pluhu voly, změň roucho a na koně vsedni!“
          Přitom mu ukáží roucho i na hřebce, který vtom zaržál
.
   „Paní naše Libuše i všechen lid vzkazuje, abys brzy přišel4 a přijal panství, jež je tobě i tvým potomkům souzeno. Vše, co máme, i my sami jsme v tvých rukou; tebe za knížete, tebe za soudce, tebe za správce, tebe za obránce, tebe jediného sobě volíme za pána“. Při té řeči se ten muž moudrý, jakoby předvídal budoucnost, zastavil, otku, kterou držel v ruce, vetkl do země a pustiv voly zvolal: „Jděte tam, odkud jste přišli!“ Ti, ještě než to dořekl, s očí zmizeli a nikdy více se neobjevili. Ale líska, kterou do země vetkl, vyrazila tři vysoké ratolesti, a to, což jest ještě podivnější, i s listím a ořechy.5 A muži vidouce, co se tu děje, stáli zaraženi. On je vlídně jako hostitel pozval k snídani, vyňal z lýkové mošny plesnivý chléb6 a kus sýra, mošnu položil na trávník místo stolu, na to režný ubrus a tak dále. Zatím co svačili a vodu ze džbánu pili, dvě ratolesti neb odnože uschly a opadly, ale třetí velmi rostla do výše i šíře.7 To naplnilo hosty ještě větším podivem a bázní. A on dí: „Co se divíte? Vězte, že se z našeho rodu mnoho pánů zrodí, ale jeden po každé bude panovati.8 Ale kdyby vaše paní nebyla s tou věcí tak spěchala, nýbrž na krátký čas byla vyčkávala běhu osudů, že by nebyla pro mne tak brzy poslala, měla by vaše země tolik pánů, kolik by příroda vydala knížecích synů“.9

Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 6.

   [Pokračování ...].


Poznámky:

1 Cestu do Stadic zná jen Libušin kůň, jenž poselstvo povede. Libuše totiž již dříve Přemysla „nejednou“ za noci navštívila.
2 Nevědomí a neučení poslové kráčejí ve stopách koně, rozumí se koně bez jezdce. Srovnej vyobrazení „jízdní družiny“ ve znojemské rotundě – viz obr. 1 v podání pověsti „O Přemyslovi“ od Aloise Jiráska (1955) nebo obr. 12A v článku „Friedlovi »Přemyslovci« ve Znojmě“.
3 Libušino poselstvo tvoří prostí, v řeči neobratní sedláci.
4 Kněžna Libuše netrpělivě očekává příchod knížete-oráče, v závěru kapitoly se dozvíme proč – viz pozn. 9.
5 Přemysl propouští býčí souspřeží: „Jděte tam, odkud jste přišli!“ – zjevná narážka na činnost byzantských věrozvěstů Konstantina-Cyrila a Metoděje, apoštolů Moravanů a Slovanů (býk je symbol apoštolů všech dob).
Přemyslův zázrak s otkou – vyrašily tři ratolesti. Dalimil jich má již pět, stejně jako bylo Břetislavových synů. V každém případě ale Přemysl ve Stadicích orbu přerušil a již nikdy nedokončil. Kosmas z toho ještě nic nevyvozuje. U Dalimila znamená brzký příchod poselstva a nedooraná niva, že ne vždy se bude národu dostávati skýva. U Přibíka Pulkavy to však již znamená, že přemyslovský rod vyhyne po meči.
6 Přemyslovo pozvání mužů ke snídani – jako specialita se podává plesnivý chléb, který Přemysl vyňal z mošny. Tuto Kosmovu narážku pozdější kronikáři nepochopili a ve své verzi pověsti proto vynechali (srovnej výklad oráčské scény ve znojemské rotundě). Viz také tabulka 2: „Kosmův obrazový scénář“ k přemyslovské pověsti. Pouze J. Marignola později nahradil výraz „plesnivý“ slovem „okoralý“.
7 Dvě ratolesti uschly, jen jedna roste do výše i šíře. Zde se Kosmas inspiroval jednak starozákonními texty: Hospodin slibuje Abrahámovi, že jeho rod rozmnoží: „i králové z tebe vzejdou“ (Gn 17, 6). Jeho žena Sára (to je Kněžna) pak porodí syna „a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů“ (Gn 17, 15-16). Nebo na jiném místě sen faraónova nejvyššího číšníka: „Ve snu jsem pojednou před sebou viděl vinnou révu a na té révě tři výhonky. Sotva réva vypučela, hned rozkvetla a její hrozny uzrály“ (Gn 40, 9-10). A zase jinde: Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hůl muže, kterého vyvolím, vypučí“ (Nu 17, 20; resp. [17, 5]). Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle (Nu 17, 23; resp. [17, 8]) (J. Sadílek 1997, s. 77-78).
Ale nepochybně užil i Janova evangelia (J 15, 1-11) – viz „Citace“ níže –, protože jinde zmínku o uschlých ratolestech nenajdeme. S tím v následující kapitole konvenuje zmínka: „...aby lidí sobě od Boha svěřených...“, když Kosmas vysvětluje, proč si Přemysl odnáší s sebou své střevíce (Kosmas I, 7). V případě pohana Přemysla a jeho sedmi pohanských následovníků by to byl zjevný anachronismus. Pro koho je tedy odnáší?
8 Kosmovo vysvětlení zázraku s otkou – z celého našeho (přemyslovského) rodu vždy jen jeden bude vládnout – srovnej Břetislavův stařešinský řád. Plně to koresponduje s veršem z Homérovy Íliady (zp. II., v. 204): „Nedobrá vláda je mnohých – jen jeden vladařem budiž!“ (J. Sadílek 1997, s. 79).
Ale srovnej i Janovo evangelium níže (J 15, 1-11) a Kosmovu literární předlohu: Metodějovo proroctví „staneš se pánem pánů svých“ v Kristiánově legendě (kap. 2).
9 Nejzávažnější sdělení si Kosmas většinou nechává až na závěr kapitoly. Libuše povolává moudrého Přemysla v nejvyšší čas. Kdyby byla jen chvíli váhala (uschla by i poslední ratolest), vládla by pak v Čechách jiná (nepřemyslovská) knížata a takový počet, „kolik by vydala příroda“. Přitom podle Kosmy žádného knížete neměli. Poslední věta šesté kapitoly je stěžejní věta pro pochopení celého přemyslovského příběhu, tvoří protiklad k předchozí větě, v níž je vysvětlen význam zázraku s otkou. Podstatný je tu znovu připomenutý cizí původ knížete (z jiné země) (viz také Citace níže), ale především ono nebezpečí z prodlení.
Takové nebezpečí hrozilo jen v případě, že tu Kosmas, jako dobrý křesťan a vlastenec, měl na mysli správné načasování nějaké dějinné události, významné pro celé Čechy. Přímá souvislost s příchodem křesťanství do dosud pohanských Čech je zde zjevná (křesťanská symbolika orby). Křesťanství do středních Čech ovšem nepřišlo s Přemyslem ze severočeské vsi Stadice, ale z Moravy. Přinesl je s sebou jeden z potomků oráče Přemysla Bořivoj, jak víme od Kristiána, čili kníže moravský, jak víme z patrně nejstarší staroslověnské legendy O pustynnike Ivaně, sepsané hlaholicí v Čechách (před rokem 921), ale i z nového rozboru Kristánovy verze pověsti o oráči Přemyslovi. Bořivojův moravský původ naznačil také antropologicko lékařský průzkum kosterních pozůstatků z hrobu K1 ve Václavově svatovítské rotundě na Pražském hradě, které byly jednoznačně připsány tomuto knížeti, a kosterních pozůstatků z hrobu 12/59 v samostatné hrobní kapli církevního komplexu na sadské výšině u Uherského Hradiště, které byly jednoznačně připsány Svatoplukovi, králi moravskému – viz tabulka 5b. Logicky z toho vyplývá, že byl-li Bořivoj kníže moravský (a to nepochybně byl), pak i jeho mytický   r o d o v ý   předek, jenž dostal jméno Přemysl, musel být Moravan. Ale to poněkud předbíháme událostem.
Tento smysl Kosmovy věty, že nový kníže-cizinec přichází do středních Čech v nejvyšší čas, řekli bychom „na poslední chvíli“, již Dalimil ani Pulkava nepochopili a ve své verzi pověsti zdůrazňují, že přišel naopak „předčasně“, resp., že Libuše pro něj poslala příliš brzy a jaké neblahé následky pro Čechy bude mít jeho nedokončená orba – viz výše pozn. 5. Kosmas ale jinými slovy říká: „kdyby se nalezení oráče zdrželo, byl by ohrožen příchod křesťanství do Čech“. V přemyslovské pověsti tedy nejde o vznik knížecí vlády v Čechách, jak pověst (mylně) interpretují pražští odborníci (např. D. Třeštík 2003, s. 165), ale křesťanské knížecí vlády (viz „Založení hradu jménem Praha“). Mezi oráčem a jeho potomkem Bořivojem je tu přímá vazba a v jejich konání příčinná souvislost. Co z toho vyplývá, je uvedeno v tab. 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty.

Petr Šimík (2005).

Citace:
Evangelium podle Jana (J 15, 1-11)
O kmeni a ratolestech
  (1) „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
  (2) Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává,
       a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
  (3) Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
  (4) Zůstaňte ve mně, a já ve vás. 
       Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni,
       tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
  (5) Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.
       Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce;
       neboť beze mne nemůžete činit nic.
  (6) Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne;
       pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
  (7) Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,
       proste, oč chcete, a stane se vám.
  (8) Tím bude oslaven můj Otec,
       když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
  (9) Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.
       Zůstaňte v mé lásce.
(10) Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce,
       jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
(11) To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“.

První list Petrův (1P 2, 11-17)
Křesťané mezi nevěřícími
(11) Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto,
       zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,
(12) a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince,
       prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu »v den navštívení«.
(13) Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci,
(14) ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře.
(15) Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.
(16) Jste svobodni, ale ne jako ti, jímž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.
(17) Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.

BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Předchozí kap. 5.: O volbě knížete.

Srovnání:
Nalezení knížete: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Pohoštění poselstva: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Zázrak s otkou: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Vysvětlení zázraku s otkou: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmeny: „Rodokmen Přemyslovců“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmeny: „Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Dokumenty: List papeže Jana XIII. Boleslavu I. k založení pražského biskupství.
Tabulka   2. „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Následuje kap. 7.: O Přemyslových lýčených střevících.

Literatura:
• Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. ČBS, Praha 1994.
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 23-24.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972, s. 19-20.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah