MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

RODOKMENY

 

OTONI

ZJEDNODUŠENÝ RODOKMEN

5. Rodokmen Otonů. Ve zjednodušeném rodokmenu potomků saského vévody Oty (†912) jsou vedle římských císařů uvedena také jména, která mají vztah k dějinám našich zemí a polského státu. Současně je Konrádem II. znázorněno navázání sálské dynastie po vymření Otonů po meči (podle H. Kellera 2004).


Komentář:
  
Tradice Východofranské říše, po smrti Ludvíka IV. Dítě (†911) rozdrobené do několika samostatných vévodství (bavorského, saského, franského, švábského), byla natolik silná, že si některá vévodství po čase opět zvolila společného krále, který ovšem již nepocházel z karlovské dynastie. (J. Sláma 2004, s. 96).
   Jindřichem I. Ptáčníkem je roku 919 králem zvolen příslušník saské šlechty a podaří se mu předat vládu svým nástupcům. Králi se však nestanou všichni jeho synové, nýbrž jen jeden, prvorozený Ota; Jindřich není praotcem nového královského rodu, nýbrž nově strukturované královské dynastie. A ačkoli on a jeho potomci jsou saského původu, není jejich říše „říší Sasů“. Ona pokračuje ve franské tradici; národy v této říši spojené – Frankové na středním Rýnu, Sasové, Durynkové, Bavoři, Alemané nebo Švábové – jsou královské vládě podřízeni rovnoprávně. Za Jindřicha I. je od roku 925 spojeno s bývalou Východofranskou říší Lotrinské království a splývá s ní do dlouhodobého celku, jenž se v 11. století začíná nazývat „Německé království“. Ota I. k němu v roce 961 připojuje druhé, „Italské království“. Oběma královstvím pak až do konce středověku vládne společně jeden vládce, avšak bez stmelující integrace. Vládce obou království disponuje zvláštní hodností, jež převyšuje královský titul: Ota I. přijímá roku 962 současně i císařskou korunu. S vládou nad oběma královstvími zůstává císařství nadále pevně spojeno. Během několika desetiletí tak vzniká nový politický útvar, pevnější než ty předcházející a ve své historické existenci dlouhodobější než Franská říše. (H. Keller 2004, s. 14-15).
   Emma Franská se narodila mezi léty 948, tj. po sňatku svých rodičů Adelheidy Burgundské a Lothara Italského, a rokem 950, kdy její otec zemřel. Její matka se roku 951 znovu provdala za Otu I., pozdějšího císaře římského. Emma se stala manželkou Lothara, západofranského krále z karolinské dynastie (954-986). Po smrti jejich syna Ludvíka (†987) jí zřejmě bavorský vévoda Jindřich zprostředkoval druhý sňatek. Emma Franská se pak na počátku roku 989, přibližně ve svých čtyřiceti letech, stala manželkou českého knížete Boleslava II. Datum úmrtí Emmy České uvádí Kosmas (I, 39) k roku 1006. V rodokmenu výše je uveden chybný rok (†968?). (L. Polanský 2000, s. 41-48).

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
    Údaje pozdní tradice.
1. Rodokmen Mojmírovců dle současného stavu poznání.
2. Rodokmen mytických knížat aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
3. Rodokmen „Přemyslovců“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
    Břetislav, jeho synové a vnuci aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
    Břetislav a jeho potomci do roku 1230. První tři čeští králové.
4. Rodokmen Karlovců.
5. Rodokmen Otonů.
6. Rodokmen Sálců.
7. Rodokmen Piastovců.
8. Rodokmen Arpádovců.
    Rodokmen Arpádovců – pokračování.
9. Rodokmen Štaufovců.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Slavníkovské panství“.
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?

Literatura:
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
Josef Žemlička: Čechy v době knížecí. NLN, Praha 1997.
Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II. Přemyslovský stát kolem roku 1000. Ed. Luboš Polanský-Jiří Sláma-Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 9-26.
Luboš Polanský: Spory o původ kněžny Emmy, manželky Boleslava II. Jiřímu Slámovi k pětašedesátinám. Přemyslovský stát kolem roku 1000. Eds. Luboš Polanský-Jiří Sláma-Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 27-48.
Jiří Sláma: Přemyslovci a otonská říše. In: Hagen Keller: Otoni. Doslov J. Sláma. Vyšehrad, Praha 2004, s. 95-107.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah