KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. III.

15

   [Pokračování ...].
   Téhož roku navštívil Oldřich císaře v Řezně, naléhal naň s pomocí svých přátel prosbami a dotíral nesmírnými sliby, aby mu vrátil knížectví české, jež mu mladší jeho bratranec Bořivoj proti právu vyrval.¹ Císař, vzav od něho peníze, dal mu odznaky knížectví a   k o r o u h e v ; ale rozhodnutí, zdali má býti uznán za knížete, ponechal Čechům. Tu vypravil Oldřich posla Neušu, syna Dobřemilova, muže velmi výmluvného, a jeho ústy obviňoval bratrance Bořivoje, výtky činil kmetům a vyhrožoval jim; zdůrazňoval, že jest věkem   s t a r š í   a podle platného obyčeje zemského dožadoval se hodnosti knížecího stolce, kterou mu mladší bratranec proti právu odňal. Jeho věc byla sice spravedlivá,² avšak –– darmo lapáš za ocas, když upustíš za roky. A tak se Oldřich příliš pozdě pokoušel vypuditi z panství svého bratrance, když se již Bořivoj na trůně upevnil.
   Když však ze zprávy svého posla poznal, že mu nechce ani jeho bratranec postoupiti trůn ani že se kmeti nechtí přidati k jeho mínění, uprosil císaře jen natolik, aby s jeho svolením směl mocí napadnouti zemi jemu náležející. A hned se k němu přidružili stateční válečníci: Sigard, hrabě z hradu Sály, a jeho bratr Oldřich, biskup frisinský, též jeho švagr Fridrich. Jejich mysli podnítil k bojechtivosti, slibuje jim hory zlata a ujišťuje, že na jeho straně jsou všichni starší země české. Kromě toho všude, kde jen mohl, získal si na pomoc četné Němce, kteří v své hlouposti myslili, že se v Čechách válí po ulicích plno pohozených hrud zlata a stříbra.
   Shromáždiv své lidi, Oldřich vtrhl se svým bratrem Litoldem v měsíci srpnu do končin českých, ale za zlého znamení. Neboť Bořivoj, sebrav vojsko, vytáhl proti nim a utábořil se na dvou návrších u Malína, jsa připraven nazítří s nimi svésti bitvu. Němci se však položili táborem nedaleko na druhém břehu potoka Vyzpliše, takže jedno vojsko mohlo viděti na druhé. Když poznali, že Čechové jednomyslně trvají při knížeti Bořivojovi, pravili Oldřichovi: „Kdepak jsou ti starší země české, o nichž jsi říkal, že jsou na tvé straně? Právem jsi selhal v hlavu svou a nás jsi oklamal a uvedl do velikého nebezpečenství“. Chtěli se vrátiti, ale nemohli, protože touž cestou táhl za nimi Svatopluk s bratrem Otou, veda s sebou dva zástupy knížeti Bořivojovi na pomoc. Co měli činiti? Odevšad stísněni a v úzkých jsouce, úzkou cestou a velmi těsnou stezkou, kudy se chodí přes hvozd k Habrům, pustili se v noci na hanebný útěk. Tam ztratil biskup frisinský bohoslužebné náčiní, tam pro neschůdnost cesty odhodilo vojsko všechen náklad s potřebami. Ráno pak přišli Čechové a rozebrali si kořist od nepřítele opuštěnou.³
   Byliť toho času Bořivoj a Svatopluk svorní a jedné mysli ve spolek; ale z čeho vznikla různice, stručně vyložím, vrátě se poněkud do minulosti k jejímu vzniku.⁴

Kosmas: Kronika Čechů (kn. III., kap. 15.).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.