MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

POVĚST O PŘEMYSLOVI

VOLBA KNÍŽETE

KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. I.

5

   [Pokračování ...].
   Druhého dne, jak bylo nařízeno, bez prodlení svolají sněm a shromáždí lid, sejdou se všichni dohromady a žena sedíc na vysokém stolci mluví k hrubým mužům: „Jak jsi politování
          nadmíru hoden, ó lide, jenž neumíš svobodně žíti,
svobodu, kterou žádný dobrý muž neztrácí leda s životem, tou vy ne bezděky zhrdáte a nezvyklé porobě dobrovolně poddáváte své šíje. Běda, pozdě budete toho marně litovati, jako litovaly žáby, když vodní had, jejž si učinily králem, počal je usmrcovati. Nebo nevíte-li, jaká jsou knížecí práva,
          zkusím jen několik slov vám povědět o této věci.
   Předně snadno je knížete dosaditi, ale nesnadno dosazeného sesaditi. Neboť v této chvíli jest ten muž pod vaší mocí, ať ho povýšíte za knížete čili nic; jakmile však bude povýšen, vy a vše, co mu dáte, bude v jeho moci. Před jeho tváří se budou třásti jak v zimnici vaše kolena a oněmělý jazyk přilne k suchému patru. K jeho hlasu jen tak že budete z velikého strachu odpovídati: ,Ano, pane; ano, pane,‘ až on pouhým pokynem svým bez vašeho mínění toho odsoudí, onoho dá zabíti, jednoho rozkáže vsaditi do vězení, jiného oběsit na šibenici. Vás samé a z vás, kterých se mu zachce, jedny učiní sluhy, jiné sedláky, jiné poplatníky, jiné výběrčími, jiné katy, jiné biřici, jiné kuchaři, pekaři nebo mleči. Ustanoví sobě i plukovníky, setníky, šafáře, vzdělavatele vinic a polí, též žence, kováře zbraní, kožišníky a ševce. Vaše syny i dcery postaví do svých služeb, také z vašeho skotu, z koní a klisen neb z dobytka právě nejlepší si vezme podle své libosti. Všechno, co máte lepšího ve vsích, na polích, rolích, lukách a  vinicích, pobere a obrátí v svůj prospěch.1 Ale proč vás dlouho zdržuji? Nebo nač to mluvím, jako bych vás chtěla strašiti? Trváte-li na svém předsevzetí a nemýlíte-li se v svém přání, oznámím vám jméno knížete i místo, kde jest“.2
   K tomu sprostý lid zajásá zmateným křikem; všichni jedněmi ústy žádají, aby jim byl dán kníže.3 K nim ona: „Hleďte“, dí, „hle, za oněmi horami“ – a ukázala prstem na hory – „je neveliká řeka Bielina a na jejím břehu je viděti vesnici, jež slove Stadice.4jejím obvodu jest úhor, zdéli i zšíři dvanácti kročejů, jenž ku podivu, ač leží mezi tolika poli, přece nenáleží žádnému poli.5 Tam váš kníže oře s dvěma strakatými voly; jeden vůl má vpředu dokola bílý pás a bílou hlavu, druhý jest od čela po zádech bílý a zadní nohy má bílé. Nyní, je-li vám libo, vezměte mou řízu, plášť a přehozy, jaká slušejí knížeti, jeďte vyřídit tomu muži vzkaz ode mne i od lidu a přiveďte sobě knížete a mně manžela.6 Muž má jméno Přemysl, ten na vaše hrdla a hlavy přimyslí mnohá práva, neboť to jméno latinsky zní praemeditans [rozmýšlející] nebo superexcogitans [přemýšlející].7 Jeho potomstvo bude v celé této zemi panovati na věky věkův“.

Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 5.

   [Pokračování ...].


Poznámky:

1 Srovnej První Samuelova (1S 8, 11-17):
(11) Pravil: „Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat:
      Vezme vám syny a zařadí je ke svému vozatajstvu
      a jezdectvu, aby běhali před jeho vozem.
(12) Ustanoví si velitele nad tisíci a nad sty a další,
      aby pro něho obstarávali orbu a sklizeň, a další,
      aby pro něho zhotovovali válečnou výzbroj a výstroj jeho vozů.
(13) Také dcery vám vezme za mastičkářky, kuchařky a pekařky.
(14) Vezme vám nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je svým služebníkům.
(15) Z vašich výmlatů a vinic bude vybírat desátky
      a bude je dávat svým dvořanům a služebníkům.
(16) Vezme vám otroky a otrokyně a nejlepší jinochy i osly, aby pro něho pracovali.
(17) Bude vybírat desátky z vašich stád, a stanete se jeho otroky“.
2 Libuše v předchozí 4. kapitole sice slibuje, že se podřídí volbě Čechů, druhého dne však sama určí kde a jak nalézt knížete.
3 Čechové žádají, aby jim byl dán kníže, přestože si ho sami nezvolili, ale byl jim Libuší určen. Zřejmě ani jiná volba nebyla – srovnej mapku: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
4 Pochází ze severozápadních Čech, bude tedy v Libušině středočeském knížectví cizincem (1P 2, 11-17) – viz mapka: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
5 Libuše zná jeho jméno – Přemysl. Ví i to, že se zabývá orbou úhoru, jenž obklopen tolika poli, přec nepatří k žádnému poli (dosud pohanské Čechy obklopené tolika křesťanskými zeměmi, přec k žádné z nich nepatřily). Srovnej „Boží pole“ v citaci z Pavlova prvního listu Korintským. Zúrodňování úhoru srdcí pohanských radlicí Božího slova, setba pšenice dobrých skutků a sklizeň snopů úrody víry odváděná Kristu – tak o křesťanské symbolice orby píše dále Kosmas I, 22).
6 Srovnej o 120 let starší Kristiánovu legendu (kap. 2), v níž (na Moravě) nalezený Přemysl dostane za manželku hadačku pannu, tehdy ovšem ještě bezejmennou a dosud žádným trůnem, zděděným po otci, neoplývající.
7 Vědomost o působení byzantské křesťanské misie Konstantina a Metoděje v Rostislavově moravském království se pochopitelně dostala i do sousedních Čech. „Kněžna Libuše“ proto mohla označit místo, kde se „tajil“ jejich budoucí kníže, i jeho jméno „Přemysl“ (ve skutečnosti Rostislav). Kosmas ovšem záměrně příhodu situoval nikoliv na Moravu, ale do severočeských Stadic. Proč ale oráč musel zůstat „cizinec“, proč jej Kosmas nenechal orat přímo ve středních Čechách, když se údajně mělo jednat o pověst o vzniku knížecí vlády Čechů? K tomu viz citaci z prvního listu Petrova níže.
Odpověď najdete také v článku: „Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?

Petr Šimík (2005).

Citace:
První
list Petrův (1P 2, 11-17)

Křesťané mezi nevěřícími
(11) Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto,
       zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,
(12) a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince,
       prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu »v den navštívení«.
(13) Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci,
(14) ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře.
(15) Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.
(16) Jste svobodni, ale ne jako ti, jímž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.
(17) Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.

Pavlův první list Korintským (1K 3, 9)
Pravý pohled na Boží služebníky
  (9) Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.

BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Předchozí kap. 4. (2. část): Libušin soud.

Srovnání:
Mapky: Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka.
Mapky: Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend.
Rodokmeny: „Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.

Volba knížete: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví (1994).
Dokumenty: List papeže Jana XIII. Boleslavu I. k založení pražského biskupství.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.

Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
    • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Následuje kap. 6.: Nalezení Přemysla.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 22-23.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972, s. 17-18.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah