MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

POVĚST O SOUDCI KROKOVI

KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. I.

3

   [Pokračování ...].
   Upadl by však v hrubou nelibost, kdo by se pokusil našim nynějším lidem, libujícím si v pravém opaku, podrobně líčiti, jakých byli mravů, jak poctivých, jak byli prostí a ku podivu ušlechtilí tehdejší lidé, jak byli mezi sebou věrni a jeden k druhému milosrdný, jak byli též mírní, střídmí a zdrženliví. Proto se o tom   n e z m i ň u j e m e   a chceme jen něco málo, ale   p r a v d i v é h o   pověděti o tom, jaký byl onen první věk.1 Byl přešťastný, spokojený se skromnými výdaji a nenadýmající se hrdou pýchou. Darů Cereřiných a Bakchových neznali, protože jich ani nebylo.2 K večeřím požívali žaludů nebo zvěřiny. Nezkalené prameny poskytovaly zdravého nápoje. Jako sluneční záře nebo voda, tak i luhy a háje, ano i manželství jim byla obecná. Neboť po způsobu dobytka každou noc vyhledávali nové styky a s východem jitřenky přetrhávali svazek tří Gracií a železná pouta lásky. Kde koho zastihla noc, tam si lehl do trávy a v stínu košatého stromu spal sladkým spánkem.3 Neznali užitku vlny nebo lnu ani oděvu, v zimě užívali za šat koží z divoké zvěře nebo ovčích.4 Také nikdo neznal slovo ,mé‘, nýbrž po mnišském způsobu, vše co měli za ,naše‘ ústy, srdcem i skutkem prohlašovali. U chlévů nebylo závor ani nezavírali dveře před nuzným chodcem, poněvadž nebylo ani zlodějů ani loupežníků ani nuzných. Žádný zločin nebyl u nich těžší než krádež a loupež. Žádných zbraní neznali, měli toliko šípy, a ty jen na střílení zvěře.5
   Nač o tom více? Ach žel! Prospěšné se obrátilo v opak, obecné se změnilo ve vlastní; bezpečné chudobě, kdysi příjemné, vyhýbali se jako zablácenému kolu a prchali před ní, poněvadž ve všech plála touha po jmění, prudší než ohně v Etně. Když tyto a jim podobné neřesti bujely den ode dne hůř a hůře, křivdu, kterou dříve nikdo páchati neuměl, jeden od druhého trpělivě zakoušel a neměl ani soudce ani knížete, kterému by si požaloval.6 Potom, kdo byl uznáván v svém kmeni nebo pokolení za osobu pro své mravy vzácnější nebo pro své bohatství za váženější, k tomu se scházeli z dobré vůle, bez biřice, bez pečeti, a rokovali o svých rozepřích a křivdách, které kdo utrpěl, bez újmy svobody.
   Mezi nimi povstal jeden muž, jménem Krok; podle jeho jména je znám hrad, již stromovím zarostlý, v lese u vsi Zbečna.7 Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými a v svých úsudcích rozvážný a důmyslný. K němu se sbíhali, jako včely k úlům, lidé nejen z vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, zplodil však tři dcery,8 jimž příroda udělila nemenší poklady moudrosti, nežli jaké dává mužům.

Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 3.

   [Pokračování ...].


Poznámky:

1 Zřejmě i Kosmas si „liboval v pravém opaku“.
2 Podle Kosmy Čechové tehdy neznali obilí ani víno (?!).
3 Srovnej Kosmas (I, 9), kde Přemysla a jeho sedm mytických následníků též přirovnává k dobytku.
4 Chovali ovce, ale vlnu z nich nedokázali zpracovat (?!).
5 Stejně tak kopí. Nože užívali jen na porcování ulovené zvěřiny a sekyrky měli jen na kácení stromů!
6 Srovnej Kristián, kap. 2: „Leč Slované čeští, pod samým Arkturem sídlící, oddáni byli modloslužbě a jako bezuzdný kůň bez zákona, bez knížete nebo vládce, bez města toliko v širém prostoru přebývali, jako nerozumná zvířata sem tam se potulujíce“.
7 Také Krokova dcera Libuše si údajně, o čemž bude ještě pojednáno, vystavěla prý hrad „u lesa, jenž táhne se ke vsi Zbečnu“. Proč v obou případech připomíná Kosmas ves Zbečno? V jeho době šlo totiž o významné přemyslovské lokální centrum. K roku 1100 Kosmas (III, 13) uvádí, že kníže Břetislav II. „dlel na lovech ve vsi Zbečně“. K roku 1124 (III, 57) pak vzpomíná knížete Vladislava I., že „slavil Vánoce a Zjevení Páně ve vsi Zbečně“. A proto knížecí dvůr ve Zbečně považoval Kosmas za důležitý orientační bod pro určení Krokova hradu. Libušín (hrad) leží od Zbečna vzdušnou čarou asi 20 km. Hrad Krakovec, který je od Zbečna vzdálen asi 30 km vzdušnou čarou, a byl někdy považován za údajné Krokovo sídlo, nepřichází vůbec do úvahy, neboť byl vybudován až ve 14. století (viz mapka).
A tak nám nezbývá nic jiného, než hledat hradištní objekt, který by v okruhu cca 20 km do úvahy přicházel. Takovýmto objektem je ovšem keltské oppidum, zvané dnes Hradiště u Stradonic, vzdálené od Zbečna vzdušnou čarou asi 11 km. V Kosmově době byla tato lokalita bezpochyby dobře známá, zabírající cca 80 ha terénní plochy, byť i šlo o „hrad, již stromovím zarostlý“.
Je zřejmé, že Kosmas musel určit místo významného hradiště opět ve vztahu k důležitému lokálnímu přemyslovskému centru, v našem případě knížecímu dvoru ve Zbečně, nikoliv však k nějakému bezvýznamné osadě v blízkém okolí. Podobně tomu bylo i s hradištěm Libušínem, které je vzdálené od vsi Zbečna téměř dvojnásobně jako údajný hrad soudce Kroka – keltské oppidum Hradiště u Stradonic (J. Sadílek 1997, s. 43-44).
8 Zde se Kosmas musel odchýlit od biblické předlohy, aby v dalších kapitolách mohl navázat na Kristiánův „svatý sňatek“ (Kristián, kap. 2) – svatbu „nalezeného“ oráče s hadačkou-pannou (personifikovanou zemí, Vládou).

  Petr Šimík (2005).

Předchozí kap. 2.: O praotci Čechovi.

Srovnání:
O soudci Krokovi: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Křivoklátsko“.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Následuje kapitola 4. (1. část): O třech dcerách Krokových.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 17-18.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah