KRISTIÁNOVA LEGENDA, KAP. 4. (2. část).

   [Pokračování ...].
   (67) Tehdy všichni její klerikové a všecka čeládka obojího pohlaví, když pastýř byl zabit, rozprchli se na všechny strany a porůznu se skrývali ve skrýších, aby život pozemský si zachovali. Když potom přeukrutní katani odešli, sběhli se s velikým strachem a bědováním k obřadu pohřebnímu a všecko, co k jejímu pohřbu náležitým se vidělo, nejuctivěji vykonavše, přesvaté ostatky její svěřili zemi. Krvelační pak vrahové pobravše, co se dalo uloupiti, vraceli se k svojí paní, radostnou zprávu jí přinášejíce o zavraždění nevinné. Domnívali se, že na věky jsou obohaceni a na věky živi budou, ač příšerné a neuhasitelné muky ohně pekelného brzy je čekaly. Ona pak zrádná zrádců paní uchvátivše všecek tchyně své majetek s jmenovanými usurpátory jala se vládnouti, obdařujíc je a příbuzné a čeleď jejich nejlepším zbožím zlatým a stříbrným i šatstvem vzácným nesmírné ceny. Vládli pak v celé zemi české jako velkomožní vévodové, ale nikoli z Boha.
   Když tak nádherně žili a nesmírně se radovali a veselili, znenadání (68) spravedlivý trest pomsty Boží dolehl na bezbožníky, kteří se nelekali tak ukrutný zločin spáchati a nejhanebnější ruce své na nejslavnější služebnici Boží bez příčiny vztáhnouti. Neboť popouzeni otcem svým, knížetem rozbrojů ďáblem, jali se pohrdati všemi současníky a vrstevníky svými. Z toho vznikla roztržka a nenávist převeliká mezi řečenými velmoži Tunnou a Gommonem a paní jejich, až všecko myšlení a mluvení paní točilo se ve dne v noci kolem toho, jak je zahubiti. To když pozoroval zmíněný násilník Tunna, přepaden hrozným strachem, prchl se vším příbuzenstvem z té země a všemi nenáviděn jako poběhlík a vyhnanec sem tam se potuloval a nikdo z pokolení jeho už neměl přístupu do domova svého. Gommon pak, když s bratrem svým hledal útěkem úkryt, byl chycen a na hrdle potrestán a tak života nynějšího i budoucího i s bratrem pozbyl. A paní jejich vidouc, že prchají, všecek vztek svého jedovatého srdce vylila na potomky jejich a všecky od nejstaršího do nejmladšího jedním a týmž dnem a ortelem utratila. To také bylo prvním znamením svatosti blažené Ludmily, že z vrahů jejich žádný řízením božské prozřetelnosti nezůstal naživu. Jiní svoje příbytky opustivše a na různá místa se rozprchnuvše, ode všech nenávidění a Boži pomstou stižení duše své vydechli, dítky jejich bezbožnou smrtí byly ze světa zprovozeny a přemnoho jich bylo mečem postínáno. Tak naplnilo se slovo Páně, které čteme v evangeliu: Všichni, kdož meče se chápou, mečem zahynou (Mat. 26, 52).
   [Pokračování ...]

Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 4. (2. část).
Přeložil Antonín Stříž (1969).

Poznámky:

Jednotlivé části Kristiánovy legendy:
            Předmluva.
1. kap.: Vynález písma, jeho obhajoba v Římě, ustanovení Metoděje arcibiskupem a Svatoplukova zrada.
2. kap.: Pověst o Přemyslovi, pokřtění Bořivoje a přenesení křesťanství do Čech, pohanská reakce.
3. kap.: Bořivojovi potomci, Václavovo vidění a proroctví.
4. kap.: Vražda Ludmily, dopadení vrahů, stavba kostela nad Ludmiliným hrobem.
5. kap.: Převzetí moci, vyhnání matky, přenesení Ludmilina těla.
6. kap.: Vojín Kristův a jeho Boží zbroj, stavba kostela sv. Víta, záměr odejít do Říma.
7. kap.: Vražda knížete Václava.
8. kap.: Povraždění Václavových přátel i dítek jejich, translace Václavova těla, zázraky.
            Přídavek.

Literatura:
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998, s. 78-128.