MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

MYTIČTÍ PŘEMYSLOVCI –
LITERÁRNÍ FIKCE, NEBO HISTORICKÁ VĚDA?

ALOIS JIRÁSEK A JEHO STARÉ POVĚSTI ČESKÉ (1894).

B. Úvod k pověstem doby křesťanské
Příchod Cyrila a Metoděje z Moravy do Čech, křesťanská symbolika orby a setby,
šíření slova Božího ve srozumitelné řeči, zakládání svatoklimentských kostelíků,
kácení pohanských model – nastal nový svět

   Umlká pověst o časech prvních let, zanikl pramen báječných zkazek z pohanských věků.
   Nový čas nastal a s ním nové a divné příhody paměti hodné. Nový čas nastal, to jak přišli předchůdcové země křesťanské. Přišli jako záře denní před svitem a vyjasnilo se po nich, neboť přinesli poznání jediného Boha.
   Zpěv zazněl z hlubin tmavého hvozdu od moravské strany a rozléhal se z mrákavy lesů slovanským hlaholem:
   „Zvolejme k Bohu a spasiteli našemu, předcházejme tvář jeho v hlásání —
   Zazpívejte Hospodinu píseň novou, zazpívejte Hospodinu, zvěstujte v národech slávu jeho — —“
   A hle, z pomezního hvozdu u zemské brány, kudy se chodilo do Moravy přes Litomyšl hrad a Hrutov hrádek,1 Trstenickou cestou vyšli kněží jediného Boha, Metoděj biskup a s ním druhové jeho a žáci. Ten již prve s bratrem svým Cyrilem, mužem svatým, probral rádlem slova ouhor srdce pohanů v moravské zemi a v slovenské a zasíval pšenici svatého učení a dobrých skutků.2

Obr. 1. Konstantin-Cyril a Metoděj.
Menologium Basilea II. (11. století).
   Ten tedy přišel k Čechům od Moravanů, kteříž se Moravany nazývají od země své; řeč jejich však i u Slováků řeč jedna byla, tak jako v české zemi, neb jednoho národa byli.
   A Metoděj arcibiskup, ze slavného Velehradu přišed, požehnal české zemi na jejím prahu a začal hned s dílem Božím tu při mezích země, na Litomyšli hradě i v podhradí. Odtud pak šel s kněžími dále do kraje a všude hlásal a učil a vykládal slova knih i jejich rozum.3
   A byli rádi Čechové, že slyšeli veliké skutky Boží svým jazykem, a hrnuli se ke kazatelům a k Metoději, v němž hořela pravá láska Kristova a čisté milování, a poslouchali jej, když hlásal:
   „Pokropím vás vodou čistou, a očistíte se od model svých i od hříchů svých, a jediný Bůh slituje se nad vámi a pohrouží hříchy vaše v hlubině —“
   Líbila se jim jeho řeč a učení i zpěv jeho kněží, i dávali se křtít, jak byl již učinil kníže Bořivoj a manželka jeho Ludmila,4 dcera Slavibora, vojvody pšovského, a shromažďovali se, když kněží sloužili Bohu hlaholem slovanským, neb měli v slovanském jazyce evangelie i žaltář a ostatní knihy.
   A tu lidé zkroušeně se modlili a v srdečné pobožnosti zpívali, jak je kněží naučili: „Hospodi, pomiluj ny!“ a jiné písně.
   Kdekoliv se svatý apoštol déle zdržel kázaje, všude zakládal kostelíky k slávě Boží na paměť Klimenta svatého. Z těch první založil v Litomyšli na knížecím hradě, ten první ke cti sv. Klimenta vysvětil. Druhý pod tím jménem v Hradci nad Labem; třetí byl založen na Sadské, čtvrtý na Vyšehradě a pátý na Levém Hradci.5
Kostely sv. Klimenta
Obr. 2. Kostely zasvěcené sv. Klimentovi.

   Svatá zář pronikla hustým, pomezním hvozdem, a svítíc po vší zemi, vnikala do šera pohanských tajemných hájů. A ty hynuly. Přicházeliť lidé nové víry, poráželi je, káceli v nich modly, rubali posvátné stromy v poli a v úvalech a pálili je ohněm.
   Hubili je a poroučeli, ať nikde nepozdvihují novorozených dětí nad zažehnutým ohněm a neobětují duchům ohnivým, ať jich neprosí, aby tomu dítěti byli nápomocni až do jeho smrti. A poroučeli, ať nikdo již neobětuje běsům a zlým duchům, ať nikdo nepochovává svých mrtvých v hájích a v poli a tryzny ať nikdo nekoná na rozcestích a trojcestích pro odpočinutí duší, ať nestrojí her v škraboškách nad mrtvými a prázdných stínů ať nikdo nevolá. —
   I skácena Perunova modla s Vyšehradu, přestala úcta strašné Morany; mračná její socha v háji na Skalkách stržena, a káceny a ničeny modly mnohé.
   Mizeli bohové lesní, vodní, větrní i temní, truchlili pro ně mnozí, kteří se jich nechtěli odříci ve vodě křestu. Nejvíce čaroději, hádači a kouzelnice. I utíkali se dále mezi lesy, do skrytých údolí, pod hory. Tam donesli dědky a modly, tu se jim klaněli, oběti přinášeli a kleli nového Boha.6
   Ale ten byl silný.
   Mocně zněly hlaholy zvonů do širých krajů, dál a dále hlasněji zvučely zpěvy v posvátném, jímavém šeru Božích církví*) a okrouhlých kostelů7 pod modravými oblaky vonného kadidla, před oltáři skvělými malbou na zlaté půdě i bohatou řezbou v záři svěc. —
   Nový svět nastal a s ním nové a divné příhody paměti hodné. A již také minuly a staré jsou i o nich zprávy.
   Ó moji milí bratří a synové a dcery české země, slyšte je. Slyšte, co se zběhlo od těch časů, co u nás počalo dílo svatých bratří, jež velebí všecko české plémě a Slované všichni.8
   Slyšte o knížatech a králích moravské a české země, o hrdinech našeho rodu, o lidu, slyšte i o mateřském sídle, matičce zlaté Praze. Vězte, co letopisec zapsal pro vaši i budoucích paměť, i co přecházelo z pokolení na pokolení v živé knize, v paměti lidu.9
   Aj, počněme dávné ty zvěsti. —

Alois Jirásek: Staré pověsti české (B-0).


Poznámky:

1 Hrutov hrádek – poblíž obce Benátek u Litomyšle.
2 Metoděj se svým bratrem Konstantinem-Cyrilem rádlem slova probral ouhor srdce pohanů“ – srovnej s křesťanskou symbolikou „orby Božím slovem“ u Kosmy (I, 22) –, „zasíval pšenici svatého učení a dobrých skutků“ – srovnej s Cyrilovou „setbou z proroků a evangelií“ v legendě Beatus Cyrillus.
3 Učil a vykládal slova knih, zejména jejich smysl.
4 Podle poznámek Dr. Oldřicha Audyho k tomuto vydání Jiráskových Starých pověstí českých (1955, s. 258): „Bořivoj byl Metodějem r. 874 pokřtěn i se svou manželkou Ludmilou“. K tomu srovnej v tabulce 3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“ a zprávu „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
5 Podle Kristiána vůbec první kostel v Čechách založil kníže Bořivoj na Levém Hradci. Ten měl být zasvěcen sv. Klimentovi. Viz Kristián (kap. 2). Srovnej článek „Kostely sv. Klimenta“ v Čechách a na Moravě.
*) Pozn. AJ: ...dřevěných kostelů...
6 Srovnej Kosmas (III, 1).
7 Podle Kosmova popisu (II, 17) byl také Václavův kostel svatovítský „k podobenství kostela římského okrouhlý – tedy rotunda.
8 Nyní je velebí i celá Evropa, neboť byli papežem Janem Pavlem II. ustanoveni patrony Evropy společně se sv. Benediktem – viz apoštolský list Egregiae virtutis viri.
9 Co letopisec nezapsal, v paměti lidu se neudrželo. Je proto zhola nemožné, aby se nějaká pohanská pověst z doby předkřesťanské o vzniku knížecí vlády v Čechách tradovala „v lidu“ ústním podáním až do doby Kosmovy (tj. přes 240 let), jak se vedle spisovatele A. Jiráska naivně domníval také historik D. Třeštík (2003, s. 162). Srovnej V. Tille (1917, s. 391), Z. Kalandra (1947, s. 14-15) nebo V. Karbusický (1995, s. 7-9, 44, 47).

Petr Šimík (2006).

A. Jiráskovy pověsti, „co dochovaly se z temnoty věků“:
            Úvod k pověstem doby pohanské.
1. část: O praotci Čechovi.
2. část: O Krokovi a jeho dcerách.
3. část: O Bivojovi.
4. část: O Libuši.
5. část: O Přemyslovi.
6. část: Libušina proroctví.

B. Jiráskovy pověsti doby křesťanské:
            Úvod k pověstem doby křesťanské.
1. část: O králi Svatoplukovi.
2. část: O králi Ječmínkovi.
3. část: Praporec sv. Václava.

C. Doslov akademika Zdeňka Nejedlého k Jiráskovým „Pověstem“.

Srovnání:
Pověst „O Přemyslovi“: Kristián, Kosmas, Diffundente sole, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu dle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdějších písemných a obrazových pramenech.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. L. Mazáč, Praha 1936, s. 70-71.
• Záviš Kalandra: České pohanství. Fr. Borový, Praha 1947.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Alois Jirásek: Staré pověsti české. SPN, Praha 1955.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). Edd. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 49-70.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah