(251) Staré pověsti české jsou jednou z nejpopulárnějších Jiráskových knih. Zachytily se především v mládeži, ale staly se láskou i dospělých. A plným právem. Psal je Jirásek již na vrcholu své tvůrčí síly, v době, kdy tu byly již první svazky „F. L. Věka“ a kdy vznikal první svazek „U nás“. Mistrovské je proto již samo podání pověstí. Je to však kniha významná i svým obsahem. Je to jakási vstupní brána, kterou vcházíme v Jiráskovo podání českých dějin.
   Jiráska nelákala starší předhusitská doba českých dějin –– doba knížat a králů, šlechty a patriciů, kde vším bylo panstvo a lid ničím. Jeho české dějiny začínají husitstvím –– dobou, kdy mluvil český lid. Ale nepřešel starší dobu zase úplným mlčením. I tam našel, co stálo za zaznamenání a podání i dnešnímu našemu lidu. Našel tam pověsti –– výtvory lidové fantasie a tvořivosti. V nichž lid si zachytil, co ho zajímalo na minulosti, i té nejdávnější. Ale jimiž si vyzdobil i vše to, co dále následovalo. A dále: v těchto pověstech je zachycen i sám život a práce lidu v oněch prastarých dobách. A proto Jirásek –– hned po obraze největší síly a slávy českého lidu, po románě „Proti všem“, napsaném v letech 1892-1893, vydává roku 1894 „Staré pověsti české“, aby současnému čtenáři předvedl všechnu tu krásu a bohatost tvořivosti českého lidu, od dob nejstarších až takřka do přítomnosti. A věnuje svou knihu Františku Bartošovi, nejznámějšímu tehdy a nejzasloužilejšímu moravskému, ale tím i českému badateli o životě lidu. Aby i tím ukázal, že o lid mu šlo, ne o jakýkoli obraz minulosti.

   Jirásek se však neomezil jen na tyto prastaré pověsti, a křivdí se jeho knize, vidí-li se v ní vypravování právě jen oněch nejstarších pověstí. Jirásek, jak vždy mu jde o minulost jen jako o podklad a cestu k přítomnosti a budoucnosti, tak i zde sleduje básnickou tvořivost lidu, pokud jde o jeho historii, i v dalších dobách a podal tak něco, co česká literatura do té doby vůbec neměla a neznala. Po prastarých těch pověstech vypravuje i pověsti, jimiž si náš lid vyzdobil začátky a další osudy křesťanství u nás. Dále slavná doba Karla IV. velmi působila na lidovou fantasii, i vzniká celý cyklus pověstí: o kamenném mostě, o Karlově, o ulici Nekázance, o vzniku Nového Města pražského, o Karolinu. A Jirásek i to zachycuje a oživuje. Ale je tu hned dále Žižka, nejoblíbenější předmět lidového vypravování. Nic nepomohlo pobělohorské reakci, že všemožně se snažila očernit Žižku v očích našeho lidu. Ten ho dále znal, miloval a ctil, i vyzdobil si jím, co se tam v jeho okolí vůbec stalo. A Jirásek z toho uvil bohatý věnec pověstí.
   Byli však i jiní lidoví hrdinové, Kozina, Jánošík, jež si lid ve své paměti a fantasii takto vyzdobil. Byla to však i matka všech měst a hlava i srdce Čech –– Praha, s neméně bohatými pověstmi, o orloji, Faustově domě, divných i jiných lidech a místech, mezi nimi o svérázném životě (253) židů, z nichž nejeden rovněž přešel v obecný majetek lidové paměti a fantasie. Ale i to tedy vše zachycuje Jiráskova kniha.
   I je to opravdu brána, jíž vcházíme v Jiráskovy vlastní pak už české dějiny. Brána pak tím vzácnější, že ji zbudoval, vytvořil a svou fantasií vyzdobil sám náš lid. Jehož pojetí Jirásek tu také přesně zachovává, a jen mu ještě pomáhá svým mistrovstvím vypravovatelským.
   Čtěme proto „Staré pověst české“ s láskou a porozuměním, jak byly i psány. Vejdeme tím přímo v duši našeho lidu, v jeho lidovou filosofii i v jeho morální a historické nazírání. I porozumíme pak mnoho i z toho, co se nám dále objeví, až projdeme touto branou a vstoupíme již v sám mohutný hrad českých dějin v díle Jiráskově, vystavěný pak již nejen fantasií lidu, ale tvrdou skutečností.
nesl¹ jeho² ohlas³ za⁴ řeku⁵ ke⁶ tmavým⁷ lesům⁸ v⁹ mlze.¹⁰

Akademik Zdeněk Nejedlý: Doslov ke Starým pověstem českým (1955, s. 251-253).

Petr Šimík (2006).

A. Jiráskovy pověsti, „co dochovaly se z temnoty věků“:
            Úvod k pověstem doby pohanské.
1. část: O praotci Čechovi.
2. část: O Krokovi a jeho dcerách.
3. část: O Bivojovi.
4. část: O Libuši.
5. část: O Přemyslovi.
6. část: Libušina proroctví.

B. Jiráskovy pověsti doby křesťanské:
            Úvod k pověstem doby křesťanské.
1. část: O králi Svatoplukovi.
2. část: O králi Ječmínkovi.
3. část: Praporec sv. Václava.

C. Doslov akademika Zdeňka Nejedlého k Jiráskovým „Pověstem“.

Srovnání:
Pověst „O Přemyslovi“: Kristián, Kosmas, Diffundente sole, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Mapky: „Dějiště Kosmových mytických příběhů a nejstarších českých legend“.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu dle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).