POČÍNÁ SE ÚVOD K PROBOŠTU ŠEBÍŘOVI

Kosmas: Kronika Čechů (kn. I., úvod).

Obr. 1. Lech a Čech na obrázku dodatečně přidaném do Budyšínského rukopisu Kosmovy kroniky
ve 14. století. Kolorovaný přetisk z Illustrierte Chronik von Böhmen (Ilustrované
kroniky Čech), vydané v Praze roku 1853, kde je imaginární „hrad“ označen jako
„praobraz pražského hradu sv. Václava“ („Das Urbild der prager St. Venzelsburg“).

DRUHÁ PŘEDMLUVA K NÁSLEDUJÍCÍMU DÍLU, PSANÁ MISTRU GERVASIOVI

   Gervasiovi arciknězi, napojenému plně všelikým vzděláním v svobodných uměních a pomazanému moudrostí všestranného vidění, Kosmas, nehodný slouti tak, jak slove, sluha sloužících Bohu a svatému Václavu, a darem povinné modlitby a se znamením vzájemné lásky. Až dostaneš tento lístek, věz, že jsem Ti poslal českou kroniku. Ač není žádným půvabem slovesného umění uhlazena, nýbrž prostě s jakous takous latinou sepsána, rozhodl jsem se dáti ji přezkoušeti Tvé obzvláštní rozumnosti, aby byla podle Tvého důvtipného soudu buď vůbec zavržena, že by ji nikdo nečetl, buď, uznáš-li ji za vhodnou ke čtení, aby byla brusem Tvého zkoušení dříve bezvadně vybroušena, anebo spíše, oč ještě více prosím, znova od Tebe lepší latinou vypracována. Neboť o této své práci uznávám, že stojí jenom za to, aby sis ji buď Ty, jemuž Bůh udělil moudrost, anebo jiní dovednější – jako by to učinil Vergilius s vyvrácením Troje a Statius s příběhy Aiakovce – podobně vzali za látku, na níž by též ukázali potomkům své umění i zvelebili památku svého jména na věky.
   A tak jsem počal své vypravování od prvních obyvatelů země české a jen něco málo, co jsem poznal z báječného podání starců, vykládám, ne z touhy po lidské chvále, nýbrž aby pověsti neupadly vůbec v zapomenutí,² podle toho, jak umím a vím, lásce všech dobrých lidí. Neboť dobrým a zkušeným vždy se toužím líbiti, ale lidem nevědomým a mrzutým nebojím se nelíbiti. Vímť, že se vyskytne několik žárlivců a že se zalknou pošklebným smíchem, až uvidí složení této práce; takoví lidé umějí toliko jiným ubírati, ale sami ze sebe nic dobrého neumějí   p ř i d a t i . O takových praví prorok: „Moudří jsou, aby činili zlé, ale dobře činiti neumějí“. Ti totiž jen na to rysíma očima hledí a do svého srdce jako do diamantu pro paměť vštípí to, co bylo řečeno nevhodně, nebo kde má mysl podřimujíc pochybila. 
Jaký div?
               „... někdy si podřímne výtečný Homér.“
Mne asi jejich závistivé utrhačství neděsí, ani ironické jejich pochlebování mně nelahodí; kdož chtí, ať čtou, a kdo nechtí, ať to odhodí. Ty však, drahý bratře, miluješ-li mě jako svého přítele a pohne-li Tebou má prosba, opásej bedra své mysli a vezmi do ruky škrabátko, křídu a pero, abys to, čeho je příliš mnoho, vyškrabal, a co schází, přidal; co je nevhodně pověděno, změň ve vhodné, aby tak mou neumělost zmírnila Tvá vtipnost. Neboť se neostýchám toho, aby mě opravoval přítel, ba velmi toužebně si přeji, aby mě zdokonalovali také nepřátelé.
   Tato první kniha obsahuje děje české, pokud jsem se mohl o nich dověděti pořadem až do času Břetislava I., syna knížete Oldřicha. Léta od narození Páně jsem počal počítati až od časů Bořivoje, prvního knížete křesťanského,³ proto, že na počátku této knihy ani jsem si nechtěl něco vymýšleti, ani jsem nemohl najíti kroniku, z které bych se mohl dověděti, kdy nebo za kterých časů se stalo, co nyní budeš čísti⁴ v následujících kapitolách. Buď zdráv a podle Tvého pokynu buď se přichystám psáti ostatek, nebo se zde zastavím a mez vytknu svému podniku nejapnému.
          Živ buď a zdráv, mým přáním se nevzpírej, nýbrž je vyplň.
   A byla tato kronika sepsána, když panoval Jindřich IV., císař římský, svatou církev Boží řídil papež Kalixtus, za časů knížete českého Vladislava a za biskupa pražského Heřmana, jak se podává z toho, co následuje, všem, kdož chtí to věděti, kterého roku se co stalo nebo za kterých indikcí.⁵

Kosmas: Kronika Čechů (kn. I., předmluva).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Komentář:
   Kosmova latinsky sepsaná „Kronika Čechů“ (Chronica Boemorum) se z nějakého důvodu opakovaně vydává pod nesprávným a zavádějícím názvem „Kronika česká“. Ani její poslední vydání z roku 2005 v tom nečiní výjimku (pozn. PŠ).
   Odpůrci výše uvedeného datování I. knihy (V. Hrubý, M. Wojciechowska a R. Nový) argumentovali tím, že časové určení ze závěru předmluvy mistru Gervasiovi se vlastně nevztahuje na složení první knihy, nýbrž knihy druhé, která společně s první knihou tvořila v letech 1119-1122 „českou kroniku“, svébytný celek. Dále se odvolávali na jedno místo v první knize (I, 35), kde je předesílána událost, k níž podle kronikářových slov došlo „za našich časů“. A jelikož ve třetí knize potom Kosmas tuto událost datuje rokem 1110 (III, 32) a smrt jejího hlavního aktéra (předáka Vacka) klade k roku 1113 (III, 39), měla první kniha vzniknout po roce 1110, nejpozději však v roce 1113. Jak ale naposledy dokázal D. Třeštík, staví tato argumentace na příliš komplikovaných předpokladech. Jisté je pouze tolik, že Kosmas opravdu chápal svou současnost jako to, co se událo po roce 1110, resp. 1100 (po smrti Břetislava II.).

Petr Kopal, komentář ke Kosmově kronice české, výňatek (2005, s. 219-220).

Kapitola   1.: O zmatení jazyků a osídlení Germanie.
Kapitola   2.: O praotci Čechovi.
Kapitola   3.: O soudci Krokovi.
Kapitola   4. (1. část): O třech dcerách Krokových.
Kapitola   4. (2. část): O Libušině soudu.
Kapitola   5.: O volbě knížete.
Kapitola   6.: O nalezení Přemysla.
Kapitola   7.: O Přemyslových lýčených střevících.
Kapitola   8.: O svatbě s Libuší a vydání zákonů a práv.
Kapitola   9. (1. část): O Libušině věštbě.
Kapitola   9. (2. část): O dívčí válce.
Kapitola   9. (3. část): Přemyslova smrt a jeho následníci.
Kapitola 10.: O křtu Bořivoje a o Vlastislavovi Luckém.
Kapitola 11.: Lucká válka – O radách hadaček.
Kapitola 12.: Lucká válka – O Vlastislavově a Tyrově smrti.
Kapitola 13. (1. část): Lucká válka – O Durynkovi.
Kapitola 13. (2. část): Věř, kdo chceš!
Kapitola 14.: O datu Bořivojova křtu a o zmizení Svatopluka.
Kapitola 15.: O Bořivojových synech a vnucích.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.