[Pokračování ...].
   Po vylití potopy a po změtení lidí, kteří se zlým úmyslem stavěli věž,¹ pokolení lidské, skládající se tehdáž asi z dvaasedmdesáti mužů, bylo za takovou nedovolenou a nerozvážnou opovážlivost rozptýleno božskou mstou v tolik různých jazykových rodů, kolik bylo hlav mužských.² A jak víme z dějepisného podání, každý z nich se toulal a prchal, a jsouce daleko široko rozptýleni, bloudili po rozličných krajinách světa, a ač jich den ode dne ubývalo na těle, přibývalo jich mnohonásobně z pokolení do pokolení. A tak se lidstvo na Boží, vše řídící pokyn rozšířilo po okrsku zemském tolik, že po mnoha stoletích konečně přišlo i do těchto končin Germanie.³ Celá totiž ona země, ležící pod severní točnou až k řece Tanais a na západ, ač se v ní jednotlivé krajiny nazývají vlastními jmény, přece úhrnným názvem sluje Germanie.⁴ O tom jsme se zmínili proto, abychom lépe mohli provést úkol, jejž jsme si vytkli. Zatím však, než přijdeme k počátku vypravování dějin, pokusíme se stručně vylíčiti polohu naší země české a odkud dostala jméno.

Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 1.

   [Pokračování ...].

 Petr Šimík (2005).

Kosmova Kronika Čechů: Úvod a Předmluva k I. knize.

Srovnání:
O zmatení jazyků a osídlení Germanie: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.

Následuje kap. 2.: O praotci Čechovi.