MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

LUCKÁ VÁLKA

RADY HADAČEK

KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. I.

11

   [Pokračování ...].
   Zatím jakás žena, jedna z počtu hadaček, zavolavši k sobě pastorka, jenž měl již táhnout do boje, pravila mu: „Ač není v povaze macech, aby dobře činily svým pastorkům, přece, jsouc pamětliva svazku s tvým otcem,
          výstrahu, chceš-li, ti dám, jak mohl bys na živu zůstat.
Věz, že čarodějnice neb příšery Čechů svými kouzly nabyly převahy nad našimi hadačkami, takže naši zhynou všichni do jednoho a vítězství se dostane Čechům.1
          Abys ty záhubě té však nakonec ujíti mohl,
uřež protivníku, kterého při prvním utkání zabiješ, obě uši a schovej je do své tobolky; pak mezi nohama koně udělej vytaseným mečem čáru na zemi na způsob kříže. Neboť tím uvolníš ta neviditelná pouta, jimiž hněv bohů sváže vaše koně, takže budou ochabovati a padati, jako by byli dlouhou cestou unaveni. A hned, vsedna na koně, dej se na útěk, a i když se za tebou ozve silný hřmot, nikdy se neohlížej zpět, nýbrž pospěš si ještě více; a tak ty jediný stěží unikneš. Neboť bohové, kteří nás provázívali do boje, obrátili se na pomoc vašim nepřátelům“.2
   Naproti tomu Čechové neměli dost síly k odporu, když nepřátelé již tolikrát nad nimi slavili vítězství, a tak bylo
          jedinou podlehlých spásou již v žádnou nedoufat spásu.
A jako vždy lidé nevěřící a tedy k zlému náchylnější, když je opouštějí síly a dobré vlastnosti, obracejí se hned k horším stránkám a k nepravosti, nejinak i ten lid, oddaný liché modloslužbě a více věřící lžím, zoufal již nad svými silami a vojenskou zbraní; i obrátili se o radu k jedné babě věštkyni s naléhavou prosbou, aby jim pověděla, co třeba činiti v takovém nebezpečenství nebo jaký výsledek bude míti příští bitva. Ona, jsouc plna věštího ducha, nezdržovala je dlouho záhadnými hádankami. „Chcete-li“, dí, „dosíci slávy vítězství, musíte napřed vyplniti rozkazy bohů. Obětujte tedy svým bohům osla, aby se jejich ochrana u vás octla. Tuto oběť káže učiniti nejvyšší bůh JupiterMars sám a jeho sestra Bellona, též Cereřin zeť“.3
   I byl zatím vyhledán ubohý oslíček, zabit, a jak byl rozkaz, rozsekán na stotisíc kousků a od veškerého vojska za okamžik sněden.4 Když se takto posílili oslím masem – věc zázraku podobná –, mohl člověk spatřit šiky veselé a muže, kteří byli hotovi k smrti jako lesní vepři; a jako po dešťovém mraku bývá slunce jasnější a oku příjemnější, tak po veliké skleslosti bylo ono vojsko čilejší a k boji odvážnější.5

Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 11.

   [Pokračování ...].


Poznámky:

1 Podle Kosmy byl boj v podstatě předem vybojován mezi hadačkami Lučanů a schopnějšími čarodějnicemi Čechů.
2 V tomto odstavci Kosmas zase výsledek boje dopředu zdůvodňuje nepřízní bohů. Stačilo by pak, aby Lučané vyčkali, až se vrtkavá náklonnost bohů opět obrátí na jejich stranu.
3 Jupiter – v boji ochránce vojska, jemuž dával sílu a vítězství, Mars a Bellona jsou v římské mytologii bohové války. Cereřin zeť – bůh podsvětí.
4 Bázlivý Neklan však zřejmě nepozřel ani sousto.
5 V bitvě, která se pak odehrála, Čechové nad Lučany zvítězili především zásluhou statečného hrdiny Tyra, který na sebe vzal zbroj knížete Neklana, jenž „bázlivější než zajíc a na útěku rychlejší než Parth, strachoval se nastávající bitvy, a dělaje se nemocným, ukryl se na řečeném hradě“. Pověst zde pravděpodobně zachytila příběh neohroženého Bořivoje, který ve Svatoplukově zastoupení začal sjednocovat české kmeny. Kosmas ji oděl do hávu římské mytologie a Vergiliovy Aeneidy.

Petr Šimík (2005).

Předchozí kap. 10.: O Bořivojově křtu a o Vlastislavovi Luckém.

Srovnání:
O radách hadaček: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.

Následuje kap. 12.: Lucká válka – O Vlastislavově a Tyrově smrti.

V závěru 13. kapitoly pak Kosmas ponechává čtenáři posouditi, zda tyto věci, o nichž dosud psal, se vskutku staly, či jsou smyšlené; teprve od této chvíle chce „vypsati ty věci pamětihodné, jež zaručuje hodnověrné podání“ – viz další kapitola 14.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 30-32.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972, s. 27-29.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah