MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

ŽIVOT SV. KONSTANTINA-CYRILA

X (2/3)

   [Pokračování ...].
   Židé mu odpověděli: „Každý Žid to ví, že se tak opravdu stane, ale čas pomazaného posud nepřišel“. Filozof jim řekl: „Proč se na to odvoláváte, ačkoli vidíte, že Jeruzalém je rozbořen a že oběti přestaly a vše se naplnilo, co o vás proroci předpověděli? Vždyť Malachiáš volá zřejmě o vás: Nemám ve vás zalíbení, praví všemohoucí Pán, oběti z vašich ruk nepřijmu, poněvadž mé jméno je oslavováno u národů od východu slunce až na západ a na každém místě se mému jménu přináší čistá oběť, neboť veliké je mé jméno u národů, praví všemohoucí Pán“.1 Oni řekli: „Aj, co pravíš! Všechny národy budou v nás požehnány a obřezány v městě Jeruzalémě!“ Filozof řekl: „Kterak tedy Mojžíš praví: Poslechnete-li a uvolíte se ve všem zachovávat zákon, budou vaše hranice od Rudého až po moře Pelištejské a od pouště po řeku Eufrat?2 My národové však docházíme požehnání v semeni Abrahamově, jež vzešlo z kořene Jesse a bývá nazýváno očekáváním národů a světlem celé země i všech ostrovů. A proroci slávou Boží osvícení zdaž nevolají mocně po tomto zákonu a místě?3 Zachariáš dí: Raduj se velmi, dcero Sionská, hle, tvůj král přichází k tobě tichý, sedící na oslím hříběti, zrozeném z podjařmenice. A dále: Rozdrtí oruží Efremu a koně z Jeruzaléma a bude zvěstovat pokoj národům, a moc jeho od kraje země až na konec světa. Jákob pak řekl: Nebude chybět kníže Judovi ani vůdce z ledví jeho, dokud nepřijde ten, jemuž to přísluší, a ten jest očekáváním národů. Vidíte, že to vše je skončeno a naplněno, koho jiného čekáte?4 Daniel zajisté poučen andělem řekl: Sedmdesát neděl do Krista Vůdce, to jest čtyři sta devadesát let, aby bylo zpečetěno vidění a proroctví. Jaké myslíte, že bylo železné království, o kterém se Daniel zmínil při soše?“5 Odpověděli jemu: „Římské“. Filozof se jich otázal: Kdo je ten kámen, který utrhl z hory bez lidské ruky?“ Odpověděli: „Pomazaný“.6 A dále řekli: „Vyvodíme-li z proroků i z jiných věcí, že už přišel, jak ty pravíš, jak to že římské království doposud drží svou moc?“ Filozof odpověděl: „Nedrží, neboť už pominulo, stejně jako ostatní podle předobrazu sochy. Vždyť naše království není římské, nýbrž Kristovo,7 jak řekl prorok: Bůh nebeský vzbudí království, jež na věky nezahyne, a království jeho nebude jinému lidu ponecháno. Potře a rozvěje všechna království, ono však zůstane na věky.8 Což to není křesťanské království, které se nyní nazývá Kristovým? Ale Římané se oddávali modloslužbě. Tito však, kteří kralují ve jménu Kristově, jsou ten z toho, onen z onoho národa a plemene, jak též naznačuje prorok Izajáš, když k vám praví: Ostavili jste své jméno na prokletí mým vyvoleným a vás pobije Hospodin, ale těm, kdo jemu slouží, bude dáno nové jméno, které bude blahoslaveno po celé zemi, neboť budou blahoslavit pravého Boha, a ti kteří přísahají na zemi, budou přísahat při Bohu nebeském. Cožpak se nesplnily předpovědi všech proroků řečené zřejmě o Kristu? Neboť Izajáš líčí jeho zrození z Panny, když praví takto: Hle, Panna počne v životě a zrodí syna, a nazvou jeho jméno Emanuel, což se vykládá »s námi Bůh«.9Micheáš řekl: A ty, Betléme, země Judova, nejsi nijak nejmenší mezi vladaři Judovými, neboť mi z tebe vzejde vůdce, který bude vládnout mému lidu izraelskému, jeho původy jsou od počátku ode dnů věčnosti. Proto vydá ji až do času, kdy pracující ku porodu porodí.10 Jeremiáš pak dí: Ptejte se a vizte, zda porodila hocha, poněvadž den ten je veliký jako žádný jiný, a doba úzkostná bude to pro Jakuba, ale bude od toho vysvobozen. A Izajáš dí: Dřív než pocítila bolesti, porodila, dřív než došlo k rození, unikla trýzni a porodila hocha“.11
   Židé namítali dále: „My jsme ze Sema, požehnané je potomstvo, požehnaní otcem Noemem, vy však nejste“. I to jim vyložil: „Požehnání vašeho otce není nic jiného než jen chvála Boha, jeho však (Sema) se nic netýká, neboť zní takto: Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův“.12 K Jafetovi však, od něhož my pocházíme, řekl: „Ať Hospodin rozjaří Jafeta a ať obývá ve stanech Semových“. A pak jim podával důkazy z proroků a z jiných knih a nenechal jich, dokud sami neřekli: „Tak tomu jest, jak ty pravíš“. Opět pak řekli: „Jak to, že vy, kteří máte naději v člověka, děláte, jako byste byli požehnáni, ale Písmo takového člověka proklíná?“ Filozof odpověděl: „Cožpak David je proklet, či požehnán?“ Řekli: „Ba velmi požehnán“. Na to filozof: „Nuže, i my doufáme v téhož jako on. Neboť řekl v žalmech: Člověk zajisté mého pokoje, v něhož jsem doufal.13 Člověk ten jest Kristus Bůh. Toho však, kdo doufá v pouhého člověka, pokládáme i my za prokletého“.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. X / 2. část).


Poznámky:

1 Mal 1, 10-11.
2 Dt 11, 22; 24.
3 Iz 11, 1; Gn 49, 10; Iz 49, 1; 6.
4 Za 9, 9; Za 9, 10; Gn 49, 10.
5 Da 9, 24.
6 Da 2, 45.
7 ...Vždyť naše království není římské, nýbrž Kristovo: Konstantin-Cyril nazývá tu upřílišněně byzantskou říši královstvím Kristovým. Slova Daniele proroka (2, 44) nevztahují se na křesťanský stát, nýbrž na království nebeské, království Boží, tj. na církev. Shora v kap. 6 nazývá Konstantin-Cyril byzantskou říši královstvím římským, zde však zdůrazňuje, že není totožné s pohanskou říší římskou, nýbrž že je křesťanské (Grivec Fontes 191, p. 5).
8 Da 2, 44.
9 Iz 65, 15n.
10 Mi 5, 2-3.
11 Jr 30, 6-7; Iz 66, 7.
12 Gn 26, 7.
13 Ž 40, 10.

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah