DODATKY MNICHA SÁZAVSKÉHO KE KOSMOVĚ KRONICE ČECHŮ

I / 2

   [Pokračování ...].
   Tedy po skonu nejblaženějšího otce Prokopa družná jednota bratří zvolila z vlastní vůle ze svého sboru jeho synovce Víta; byv zvolen beze lsti, bez úplatnosti byl vysvěcen. Byl to muž v lidských i božských věcech schopný, nepřítel tohoto světa, mravností proslulý, bdělý strážce moudrosti, ctihodný vzezřením, přívětivý v řeči, mírný a smířlivý. Za doby, kdy prospěšně spravoval své opatství, kníže Břetislav se rozloučil se světem a po něm se ujal kormidla vlády Spytihněv.¹ Toho času se naplnil pořad předpovědi svatého otce Prokopa. Neboť poštváni nenávistí ďáblovou, jali se mnozí sokové, nahromadivše jedovaté smyšlenky pomluv, strojit na dvoře knížecím osidla úštěpků proti opatu Vítovi a jeho bratřím, a ohlušujíce sluch knížete lahodně vymyšlenými lžemi, rozmanitými hanami je ostouzeli, říkajíce totiž, že se zřejmě zapletli slovanským písmem do kacířství a pokrytectví a že jsou vůbec neznabozi; proto usilovně dokazovali, že by vůbec slušelo vypudit je a na jejich místo dosadit opata a bratří latinského vzdělání. Ó závisti, ó zlostná horlivosti, z níž úniku není, ó závisti prokletá, všelikou zlobou zavilá, ohni neuhasitelný! Ale vpravdě, kdo se rozhorlí závistí, bývá jí jako šat molem stráven; komu však kdo závidí, toho slavnějším učiní. A tak opat Vít, vzav s sebou své bratří, které jednota lásky svorně spojila, odebral se pryč do země Hunů [Uher].²
   Nyní, myslíme, je vhodné zaznamenati laskavé paměti stručnou zprávu a podle hodnověrného podání lidí věřících jeden z mnoha zázraků toho blahoslaveného muže, jejž pro jeho zásluhy ráčila velebnost Pána našeho po jeho smrti ukázati. Neboť když opat Vít se svým bratrancem Jimramem a s bratřími, jež jednota lásky svorně spojila, odešli pryč do země Hunů [Uher], řečený kníže, řídě se po úradě se svými milci vlastním rozhodnutím, ustanovil na onom místě opata rodem Němce,³ člověka plného vášnivé zloby. Jemu, když se první den po svém příchodu, jda podle obyčeje na jitřní bohoslužby, blížil ke dveřím kostela, zjevil se tam svatý muž Prokop, stoje opřen o dveře oratoře, a řekl mu: „Odkud máš moc zde přebývati? Co hledáš?“ On odpoví: „Mocná velebnost knížete a nezvratná vznešenost jeho předních mužů svěřila mé dovednosti až do konce mého života řízení tohoto kláštera“. Jemu svatý otec řekl: „Ihned odejdi bez hanby ponížení! Neučiníš-li to, přijde na tebe Boží pomsta“. A po těch slovech zmizel. Ale onen, maje to za přelud satanův, docela nic toho nedbal. Když však si druhou a třetí noc málo vážil jeho hrozby, zjevil se mu svatý ten muž čtvrtou noc, když šel k jitřní službě, a řekl: „Proč jsi odepřel poslechnouti mých přátelských domluv? Svým duchovním synům jsem vyprosil od Hospodina toto místo, nikoli, jenž jsi sem vešel podloudně. A jestliže ti byla dosud od tvého pána, knížete, tato moc nakázána, ode mne budiž od této chvíle zakázána“. A to praviv, jal se ho nejsilnějšími ranami urputně bíti berlou, kterou držel v ruce. A on, jako by byl bodnut ostnem Belloniným, ihned bez odkladu místo opustil a letmým během dospěl ke knížeti země a celou tu příhodu mu oznámil. Ten, užasnuv mocným podivem, jal se kolísati a zapleten do osidla rozpaků zůstal až do konce svého života.

Mnich sázavský: Dodatky ke Kosmově Kronice Čechů (I / 2).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Dodatky Mnicha sázavského ke Kosmově Kronice Čechů:
I. Založení kláštera Sázavského
     1. Poustevník Prokop, setkání s knížetem Oldřichem, stavba baziliky, Prokop opatem,
         Břetislavova nadace, Prokopovo proroctví, Prokopova smrt.
     2. Opatem zvolen Prokopův synovec Vít, odchod slovanských mnichů do Uher,
         dosazení opata a bratří latinského vzdělání, svatý muž Prokop ztloukl opata berlou.
     3. Kníže Vratislav povolal mnichy z Uher zpět, opat Vít dokonal svůj den poslední.
     4. Opatství kláštera svěřeno Jimramovi, nic si nevážil peněz za statky, jež se prodávaly,
         Jimram došel království nebeského.
     5. Opat Božetěch, vložil korunu na hlavu krále, cesta do Říma, vyhnání slovanských mnichů.
II. Založení kostela vyšehradského
         Roku od narození Páně 1070

Srovnání:
„Břetislavovi synové a vnuci“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“.
Legenda: „Život svatého Prokopa“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislavových potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 179-180.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.