K ROKU 822

(první zmínka o Moravanech)

   [Pokračování ...].
   Císař Ludvík... se tedy po skončení podzimního lovu vydal přes Rýn, aby přezimoval v místě, které se nazývá Frankfurt. A tam shromáždil obecný sněm a postaral se, aby s velmoži, které k tomu rozkázal povolat, důstojně projednal vše nutné, co se týká prospěchu všech východních částí svého království.
   Na tom sněmu vyslechl vyslance všech východních Slovanů, to jest Obodritů, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů, Praedenecentů a v Panonii sídlících Avarů, kteří k němu byli posláni s dary...¹

Letopisy království Franků k roku 822.

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Komentář:
   Mylně se v návštěvě moravských vyslanců hledala nebo tendenčně spatřovala svrchovanost franské říše nad Moravou. Ačkoliv relace shrnula všechna etnika do jedné enumerace, je třeba v jejich poměru k císaři rozlišovat, což platí zejména o Moravanech. Svými vyslanci uznávali císaře jako světskou hlavu římského křesťanského světa či univerza, který faktickou moc krále králů mohl právně uplatňovat jen na území impéria, pokud mu k tomu ovšem jeho vlastní království poskytovalo dostatečné mocenské prostředky. Moravané byli na rozdíl od Čechů (srovnej „Rozdělení impéria“ roku 817) vně impéria, s ním však v rámci (západního) římského univerza. Císař však jako světská hlava římského univerza měl hierarchicky nadřazenou funkci a autoritu vůči ostatním panovníkům univerza.
V relaci se poprvé objevuje ve střední Evropě jméno Moravanů (Marvani). Podle údajů „Popisu měst-žup a území na sever od Dunaje“ (tzv. Bavorský geograf) Moravané (Marharii) měli 11 měst-žup. V 1. třetině 9. století ovládali území od Českomoravské vrchoviny na východ a ještě okolo roku 1030 se uvádělo, že Morava sahá až po řeku Váh. Severní hranice tvořil hvozd Moravanů (saltus Marahorum), jak byly ještě v 11.-12. století označeny Jeseníky, jižní pak Dunaj, případně Moravský les (silva Moraviae), tj. Leiser Berge. (L. E. Havlík 1992, s. 75-76).

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen Karlovců“.

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 74n.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.