HISTORICKÁ STUDIE VLADIMÍRA VAVŘÍNKA (3/6)

   [Pokračování ...].
   (415) Cyrilometodějská misie na Velké Moravě je neoddělitelně spojena s vytvořením slovanské abecedy a literatury a se zavedením slovanského jazyka do liturgie. V odborné literatuře se to považuje za zcela přirozené, protože panuje běžné přesvědčení, že Byzanc na rozdíl od latinského západu podporovala vznik a rozvoj národních kultur založených na literatuře v domácím jazyce a že byzantské misie běžně užívaly domácích jazyků i v liturgii. ... Tento názor, jakkoli běžně sdílený, neodpovídá historické skutečnosti, jde o transpozici praxe běžné v raně křesťanském období, vyznačujícím se ještě určitým kulturním pluralismem, do doby vrcholného rozmachu byzantské moci a civilizace, kdy pro řecké intelektuály byly charakteristické spíše pocity vlastní kulturní superiority a arogantní nadřazenost vůči všemu neřeckému.
   Je pravda, že na křesťanském Východě četné národy používaly vlastního národního jazyka v církevní praxi a dokonce i v liturgii. K jejich zavedení však došlo už v pozdně antickém období, a to nikoli v důsledku oficiální římské církevní politiky. Jejich vznik byl jen výsledkem přirozeného vývoje křesťanství v oblastech, které měly svou vlastní dávnou kulturu. V Konstantinopoli samé se hlasy schvalující užívání národních jazyků vyskytly jen zcela výjimečně. Od 6. století nabyla řečtina v byzantské společnosti naprosto výlučného postavení. Ostatně na počátku vlády Justiniána I. slyšíme naposledy o pokusu přeložit biblické texty do barbarského jazyka. Ani ten ovšem nebyl dílem nějaké oficiální misie, ale zcela osobní iniciativou ojedinělého nadšence.
   Když se v 9. století objevuje intenzivní misijní činnost byzantské církve, nezaznamenáváme sebemenší známky toho, že by se řečtí misionáři ve své činnosti pokusili využít domácích jazyků. Právě naopak, když byzantská vojska dobyla v Řecku oblasti obsazené v 7. století Slovany, stala se christianizace jedním z nejdůležitějších prostředků jejich helenizace s cílem co nejjistěji je začlenit do správní soustavy byzantské říše. Stejně tak nikdy nebyla vznesena otázka možnosti využít slovanského jazyka při misiích, které Fotios v 60. letech 9. století – tedy právě v době působení cyrilometodějské misie na Velké Moravě – poslal k Bulharům a k Rusům. Záměr vytvořit Slovanům literaturu v jejich vlastním jazyce, přeložit do něj Písmo jakož i další teologické spisy a nakonec – což byl čin podstatně vyššího řádu – zavést slovanský jazyk i do liturgie a zpívat v něm mešní kánon, byl ve své době něčím podstatně novým, přímo revolučně převratným. Nešlo proto o pouhé uplatnění běžné byzantské misijní praxe v novém prostředí, jak se často předpokládá.¹
   Takový plán také jistě nebyl a ani nemohl být předmětem žádosti slovanského knížete, do jehož země teprve před krátkou dobou pronikly první začátky psané kultury a s níž se dosud seznámily jen nečetní jednotlivci z jeho okolí, zatímco on sám s největší pravděpodobností neuměl ani číst ani psát.² Byl to nepochybně vlastní záměr Konstantina-Cyrila a jeho bratra Metoděje, kteří se při formulaci pravděpodobně inspirovali kulturními tradicemi raně křesťanského východu. Realizace tohoto programu na území byzantské říše či v limitrofních oblastech, na něž si říše činila nárok, však nepřicházela v úvahu. Jestliže s ní císař a patriarcha skutečně vyslovili souhlas, jak to líčí Život Konstantinův, pak nepochybně jen vzhledem k tomu, že oba bratři jej chtěli uskutečnit ve vzdálené Moravě, ležící daleko za hranicemi sféry byzantských mocenských zájmů.³
   [Pokračování ...].

V. Vavřínek (2001).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Dokumenty: „List moravského krále Rostislava byzantskému císaři Michaelovi III.“.
Dokumenty: „List byzantského císaře Michaela III. moravskému králi Rostislavovi“.
Písmo: „Konstantinovi je zjevil Bůh“.
Písmo: Traktát mnicha Chrabra „O písmenech“.
Jazyk: „Staroslověnština“.
Písemnictví: „Velkomoravská škola literární“.
Písemnictví: „Staroslověnská literární tvorba v 9.-11. století“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. K pravoslavné kanonizaci svatého Rostislava.
Tabulka 15: „Životní data velkomoravského krále Rostislava“.

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.