MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

TEXTY

 

„ŽIVOT NAUMŮV“

(MLADŠÍ)

MĚSÍCE PROSINCE 23. [DNE]
PAMÁTKA SVATÉHO A BOHONOSNÉHO OTCE NAŠEHO NAUMA,
VELIKÉHO DIVOTVORCE V LIVANII DEVOLSKÉ,
POBLÍŽ MĚSTA OCHRIDU

   Tento svatý a velký otec Naum vzešel z Moesie a po výchově, které se mu dostalo od urozených [rodičů], usoudil, že urozenost a bohatství jsou plevel, a připojil se ke Konstantinu Filosofovi a bratru jeho Metodějovi, kteří jsou rovni apoštolům. Když chodili a učili národ moesijský a dalmatský, následoval je všude, ba i do starého Říma. A tam jim blahoslavený papež Hadrián po zjevení Božím vyšel vstříc ven z města s celou vybranou společností církevních a městských hodnostářů a s velkými poctami. Bůh ukázal zázraky a mnohá uzdravení a oslavil své světce. [Papež] také zpíval svatou liturgii, postřihl Konstantina Filosofa do mnišského stavu, dal mu jméno Cyril a vysvětil ho na kněze, Metoděje pak ustanovil arcibiskupem moravským a celé Panonie.
   Po skončení liturgie ukázal všem všechny knihy, přeložené z řeckého jazyka do bulharského, a ty knihy se samy otvíraly a zjevovaly [svůj obsah]. I řekl papež: „Blahoslaven buď Bůh, tyto knihy jsou skutečná oběť, přinesená živoucímu a milému Bohu“. Poté vysvětil Klimenta a Nauma s ostatními kněžími a jáhny a nařídil, aby se veškerá služba večerní a ranní konala podle bulharských knih ve velikém chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla, a když se to stalo, sloužili všichni i liturgii a všichni velebili Boha, který takovým způsobem ukázal zázraky.
   Zanedlouho, dne 14. měsíce února, skonal v Římě bohonosný Cyril a jeho ctné tělo bylo uloženo do chrámu svatého Klimenta římského, učedníka svatého apoštola Petra. Skrze svatého Cyrila i po jeho smrti zjevil Bůh zázraky a znamení a oslavil tak svého skutečného miláčka.
   Metoděj odložil smutek za svého rodného bratra Cyrila, dal se od blahoslaveného papeže Hadriána propustit a odešel se všemi žáky do Panonie, do města Moravy, které mu bylo dáno jako arcibiskupské sídlo, a tam dobře vykonával svůj úřad a učil.
   Po smrti Metodějově se objevil v arcibiskupství jakýsi kouzelník jménem Viglisko, který byl naplněn kacířstvím Makedoniovým a Apollinariovým. Rozmetal všechno učení Metodějovo a jeho žáky velice trýznil a vsadil je do žaláře a do těžkých pout. Když se však světec pomodlil k Bohu, došlo k velkému zemětřesení a ještě po druhé i po třetí, takže všichni musili vyběhnout z domů, a tu se otevřely brány vězení a na nohou i na rukou se [vězňům] rozpadly okovy. Všichni se podivili tomuto zázraku a nazvali svaté velikými. Avšak duchobijci z nich učinili belzebuby, stejně jako to udělali Židé mému Kristovi, a ty pak za velkého týrání hnali daleko ze země. Setřásli tedy prach nohou svých, jak je psáno (Mt 10, 14; Mk 6, 11; L 9, 5 a 10, 11; Sk 13, 51), a přišli k zemi dunajské. A tam jakémusi velmoži modlitbami vzkřísili jednorozeného syna, který zemřel, a pokřtili jeho dům i s mnohými jinými v té vsi. Když přijali ode všech velké pocty, rychle spěchali k veliké řece Dunaji. Tu za přispění modliteb a Božích zázraků svázali révovými pruty tři stromy, vzývali jméno svaté Trojice a tak přepluli řeku na druhý břeh. Došli do Bělehradu a zde přijali velkou poctu od knížete Radislava, rozdávajíce požehnání a radost. Potom se rozešli, jedni do Moesie, druzí do Dalmácie a Dácie a stonásobně všude rozmnožovali slovo Boží.
   Naum pak a Kliment přišli do krajů ilirských a lychnidských. V Livanii devolské na břehu jezera Ochridského, v meziříčí, postavil Naum velký klášter a chrám vůdce vojska nebeského archanděla Michaela a všech andělů, nákladem a nařízením zbožného cara Michaela Borise a syna jeho cara Symeona, a to bylo roku 6413. Když vykonal všechny ty bohulibé skutky, zemřel blahoslavený Naum tamtéž ve vysokém věku. Odevzdal duši do rukou Božích dne 23. měsíce prosince a jeho ctné tělo bylo pohřbeno nejsvětějšíma rukama Klimenta Ochridského, biskupa Kristova. Bylo s poctami uloženo do hrobu v pravé lodi chrámové. Bůh pak ho proslavil velkými zázraky, léčil všechny bolesti a rány a vyháněl démony.


Srovnání:
Život Naumův“ (starší).
Život Klimenta, biskupa Bulharů“.

Literatura:
Zoe Hauptová-Věnceslava Bechyňová: Zlatý věk bulharského písemnictví. Vyšehrad, Praha 1982.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah