|
DALIMIL O
SVÝCH PRAMENECH
|
KRONIKA TAK ŘEČENÉHO
DALIMILA |
|
Předmluva |
|
TUTO SE
POČÍNÁ
KRONIKA
|
Moudří milují pověsti, / často však
na jejich škodu
nezdají se jim být hodné cti / legendy o vlastním rodu.
Kdyby se dovědět mohli z knih, / kam jejich původ až sahá,
o časech dobrých i časech zlých, / potom
by zajisté mnozí z nich
velmi si vážili předků svých / a víc jim vlast byla drahá.
Bohužel máme však pomálu / kronik a pravdivých análů
a mými prosbami, běda, / nikdo se přemluvit nedá.
Nikde jsem ničeho nedosáh, / jako bych na stěnu házel hrách,
a tak sám zmužit se musím / a sám tu knihu psát zkusím. |
|
|
Vězte však, že je věc přetěžká /
shledat, co známo je dodneška.
Našla se kronika nejedna, / žádná však o celku nejedná.
Písaři, lenošní lajdáci, / zbůhdarma tráví čas nad prací,
mají zvyk prlenčit nejvíce / o vlastním městě a o kraji,
nevidí za jeho hranice, / na smysl dějů nic nedbají. |
|
|
Prastará kronika z
Boleslavi,1 / ta byla pro mne však
poklad pravý.
Z té často čerpal jsem nové zprávy, / jak moje zem v bojích došla
slávy.
Břevnovská a pražská kronika / k podstatě méně už proniká.
Ač květnatá je a mnohoslovná, / boleslavské se v šíři
nevyrovná.
Z opatovické dost se dovídáme, / bohužel ale začasté nás
klame.
Vyšehradská je vůbec plná chyb. / Kněz boleslavský vyjádřil
vše líp.
Tu kroniku mám ze všech nejraději, / a proto chci se držet verze
její
a přiznávám, že za mnohé ji vděčím. / Jestliže tedy snad se
liším něčím
od toho, co je odjinud vám známo, / žádný div. Píši, tak jak
v ní je psáno. |
|
*/ Kniha přísloví I, 5.
|
Jalová slova pokusím se zkrátit, /
pravdivým činům pravdivý zvuk vrátit,
ať poučí se každý, kdo má snahu / poznat svou zem a přispívat
jí k blahu.
Vždyť moudré slovo moudrý neodmítá* / a
pro smutné v něm potěcha je skryta.
Já jen své vlasti pokorný jsem sluha, / mně prosté verše z
pera jdou jen ztuha,
a proto prosím, jestli některým / napadne lepší slovo nebo rým,
ať nehorší se, do čeho se pletu, / a opraví a přikrášlí mou
větu.
Tak rozkvete má země do slávy, / až v nepříteli dech se zastaví.
Přiznávám, že jsem jenom na prospěch / své vlasti myslel a jen
k slávě Čech
se do těžké práce pustil rád, / přestože nejsem žádný
literát. |
|
Kronika
tak
řečeného Dalimila (předmluva).
[Pokračování
...].
Poznámky:
|
|
1 –
|
O zde pojednávaných kronikách a
pokusech o jejich určení je pojednáno v doslovu k této kronice.
|
|
|
Slovníček:
prlenčiti – veršovati, řečniti
Následuje kap. 2.: O
praotci Čechovi.
Literatura:
• Kronika tak řečeného Dalimila. Ed. Marie Bláhová, překl. Marie
Krčmová, přebás. Hana Vrbová. Svoboda, Praha 1977.
•
Kronika tak řečeného Dalimila. Ed. Marie Bláhová, překl. Marie
Krčmová, přebás. Hana Vrbová. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
|
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|
